Nitra zvládla finále s bravurou, porazila Spišskou Novou Ves 4:0 na zápasy, posledním krokem bylo středeční vítězství 2:1 v prodloužení. V průběhu play off to ale byla tvrdá práce. Už ve čtvrtfinále musel z cesty nejlepší tým základní části z Popradu a v semifinále Nitra udolala Michalovce.
"Deset let jsem čekal na nějaké finále, takže upřímně přiznám, že to byl dokonalý pocit. Člověk si to užívá, když je to po takové době. Jsem za to rád, opravdu jsem nadšený. Považuji to za obrovský úspěch," říká s pokorou a ještě v opojení oslav v rozhovoru pro Livesport Zprávy český brankář, který pod vrch Zobor zamířil v průběhu minulé sezony.
Hokejový titul mistrů Slovenska – jak velká je to událost pro Nitru?
"Vyhrálo se po osmi letech, takže jsou opravdu velké oslavy. V pátek je akce s diváky, v takovém velkém amfiteátru, kde se představí pohár, a pak ještě určitě přes víkend něco proběhne. Nitra není zas tak velké město, ale počítá se s tím, že na oslavy dorazí přes deset tisíc lidí."
A pro vás osobně? Berete tenhle titul jako satisfakci po období, kdy se příliš nedařilo.
"Když jsem vyhrál českou extraligu poprvé se Zlínem, byl jsem ještě takové dítě. Bylo to pro mě něco neuvěřitelného. Předtím jsem sledoval jako malý kluk ten první zlínský titul. A nám se podařilo triumfovat doma, v rodném městě a navíc v takovém vypjatém derby s Brnem. Tehdy jsem si ale také myslel, že budu vyhrávat pořád. Já do té doby znal opravdu jen vítězství. Nahoře jsme byli s dorostem, juniorkou a vždycky jsem to vychytal. Myslel jsem, že je to v hokejovém životě normální, ale ono to tak bohužel nefunguje."
Jaká ta letošní cesta Nitry za titulem byla?
"Ona to začalo už v loňské sezoně, tehdy nám sice úplně nevyšlo play off, narazili jsme na Košice, které to nakonec celé vyhrály. Ale důležité spíš bylo, že jsme extraligu zachránili, to bylo velice náročné. Tím jsme se také nachystali na tuto sezonu. Ze začátku bylo hodně změn, úplně to nesedělo a v průběhu sezony se spousta hráčů vyměnila a pak bylo cítit, že máme velkou ofenzivní kvalitu. Táhli to Sam Buček, Robby Jackson, Brent Gates, Sahir Gill i další. A já jsem věděl, že pokud to dokážeme skloubit s dobrou defenzivou, tak máme šanci i získat titul."
To jsou samá kanadská jména. A vůbec, ve slovenské extralize mezi 30 nejproduktivnějšími hráči bylo 27 cizinců.
"Na Slovensku je ta soutěž trošku jiná, než v Česku. Hraje v ní spousta Kanaďanů i Američanů, prostě těch cizinců je opravdu hodně. Jsou tu proto, aby se ukázali a mohli jít do Česka nebo do ještě lepší ligy. Takže je v ní opravdu velká kvalita, ale zároveň někteří kluci nedokážou dodržovat taktiku, ctít i defenzivu a vůbec pomáhat týmu. I proto je někdy těžké v různých klubech stanovit nějaké cíle. Myslím, že u nás v Nitře se to docela zvládlo vyvážit, že i ti kluci byli super a že si uvědomili, že se můžou posunout i díky týmovému úspěchu."
Play off jste museli hrát až z osmého místa, takže s předkolem jste museli absolvovat během 43 dnů celkem 20 zápasů… Byl tam nějaký konkrétní moment, který vás nasměroval k titulu?
"Myslím, že se to zlomilo v sérii s Popradem, když jsme dokázali čtvrtý zápas vyrovnat těsně před koncem a pak vyhráli v nájezdech. Místo 1:3 to bylo 2:2 na zápasy a najednou jsme věděli, že když budou všichni makat pro tým a pomáhat si navzájem, tak tu sílu máme, že umíme dát góly, které rozhodují. V tu chvíli šlo vše nahoru, uvědomili jsme si, co je potřeba pro úspěch, měli jasno v hlavě a nakonec jsme to tak i vyhráli."
Jak se mluví v kabině? Měli jste pět hráčů ze zámoří, další dva z Finska…
"V kabině se mluví normálně slovensky. Já mluvím česky, takže rozumím, i když pokud je tam nějaký "Východňár", tak občas jen odhaduji, o čem je řeč. Ale jinak se úplně v pohodě domluvíme všichni anglicky. Trenér pan Stavjaňa mluví česky i anglicky, prostě rozumí všichni."
Možná právě on si vás zřejmě do Nitry vybral?
"Možná to tak bylo, nechytal jsem moc a on také potřeboval pomoci. Jsem za to dnes rád a myslím, že jsem to snad splatil. Taky mi dal i nějakou radu, když jsem přicházel. Třeba to, kudy je lepší jezdit domů do Zlína (usmívá se). Vlastně to není daleko a když se třeba hraje jen pátek – neděle, tak se na den nebo dva vracím domů."
Sledujete na dálku i český hokej? Ve druhé nejvyšší lize se opět hrálo finále mezi Zlínem a Vsetínem.
"Ano, určitě mě to zajímalo, ale opět se letos potvrdilo, že šance druholigového klubu na postup je tak 5 procent. Poslední tým extraligy má 40 dnů na to, aby se dal dohromady psychicky i fyzicky a všechno si natrénoval. Výsledek je 4:0, vlastně zbytečná formalita. Je to úplné znehodnocení toho celoročního snažení prvoligistů. Přitom by si to zasloužili…"
Přál jste Vsetínu?
"Samozřejmě, že fandím Zlínu, ale když byl v baráži Vsetín, tak jsem jim to přál. Loni jsem fandil Zlínu. Opravdu si myslím, že by prvoligový tým měl mít šanci postoupit. Oživí to prostředí, týmy pak mají šanci získat nové sponzory… Přiznám se, že jako hráč jsem to dřív vnímal jinak, ale momentální systém baráže není férový, není to dobře. Minimálně by se měl vrátit ten systém, kdy hrají 4 týmy, dva shora a dva zezdola."
Dříve mělo Československo jednu ligu. Slýcháte na Slovensku někdy hlasy, že by se ten model mohl vrátit?
"Mluvilo se o Slovanu, který dřív hrál KHL – a vlastně každý rok se o tom vedou řeči – že by chtěl hrát v Česku. Ale jak je to doopravdy, to netuším. Myslím, že to ani nejde nastavit, vznikaly by různé administrativní problémy pro asociace i kluby. Podle mě je to dnes už neřešitelná záležitost. Celkově by proti tomu asi byla spoustu klubů, a na Slovensku také nejde říct: bude to hrát jen Slovan a Košice. Nedokážu si ani představit, jak by se to hrálo, musel se rozšířit počet účastníků, muselo by se asi hrát Východ – Západ. Ale na druhou stranu, pro spoustu fanoušků by to mohlo být velice zajímavé."
V Nitře už jste rok a půl. Jak hodně jste poznal tamní hokej a jak byste vůbec popsal slovenskou hokejovou extraligu?
"Vlastně si myslím, že slovenská liga navzdory tomu množství cizinců dokáže v současné době generovat výborné mladé domácí hokejisty. Určitě je v tom lepší než česká extraliga. Bylo to vidět i na posledním draftu NHL, kde Slováků bylo víc než Čechů."
Co dělají na Slovensku jinak?
"Kluby prostě nechávají mladé kluky hrát. Naopak si nedokážu představit, že by takový Tomáš Poběžal, to je momentálně 17letý kluk, nastupoval do všech zápasů a chodil i do důležitých situací. Je velice šikovný a když ho necháte hrát, tak se vyhraje. Možná bude draftovaný, půjde do NHL, klub dostane nějaké peníze a jestli mu to tam vyjde nebo nevyjde je vlastně úplně jedno. Slovenskému hokeji to pomůže oklikou třeba i za pár let až se bude vracet. Hokej je teď na Slovensku hit, je po něm obrovská poptávka. Nedávno nám tu v Nitře přišlo 60 dětí do náboru v jednom ročníku, nebylo možné udělat dvojí kapacitu a musely se dělat rozřazovací testy."
A co síla slovenské reprezentace? Brzy začne mistrovství světa.
"Mnozí jsou překvapení, že ti papírově slabší Slováci jsou schopni uhrát občas i nějakou medaili a být zajímavým soupeřem. Ale ono je to právě o tom, co jsem zmínil. Mladí kluci tu dostávají šanci, mají velké role. Podívejte na Šimona Nemce, který hraje v Devils, nebo Adama Sýkoru, který už má podepsáno v Rangers, nebo ty kluky z posledního draftu. Jsou šikovní, jsou platní. A dnes tu šanci, kterou před pár lety dostali už mohou vrátit i slovenskému národnímu týmu. Musím říct, že se mi docela líbí, jak to tady dělají."