Přeskočit na hlavní obsah

Češi mají vodní slalom v krvi, míní mistr světa Krejčí. Co říká na nové olympijské pravidlo?

Jakub Krejčí se stal mistrem světa v kategorii K1.
Jakub Krejčí se stal mistrem světa v kategorii K1.Olimpik/NurPhoto / Shutterstock Editorial / Profimedia

Česká výprava přivezla z nedávného mistrovství světa ve vodním slalomu sedm medailí včetně tří zlatých a s přehledem ovládla hodnocení národů. Nejcennější kov získal v Oklahoma City i kajakář Jakub Krejčí (24), jenž v areálu, který bude za dva roky hostit olympijské boje, ovládl závod v kategorii K1. Proč jsou tuzemští slalomáři dlouhodobě tolik úspěšní? Jaké nové techniky se v tomto sportu objevily? A jak slavil zlatý úspěch? Nejen o tom vyprávěl Krejčí v podcastu Livespot Daily.

O tlaku na šampionátu

"Výsledky na začátku sezony byly hodně nad očekávání. Odjíždět tam jako průběžný vedoucí Světového poháru s tím, že jsem poslední dva závody vyhrál, bylo dost svazující a vytvářelo to na mě tlak. O to více si toho teď vážím. Když to z člověka spadne a dokáže podávat výsledky i pod tímto očekáváním, je to skvělý ukazatel toho, že jsem se fyzicky i mentálně připravil správně. Cítil jsem se hodně dobře, ale negativní myšlenky, že to člověk pokazí, do hlavy samozřejmě chodí. Věděl jsem však, že je trať hodně specifická, a že když budu mít otevřené oči a sledovat vodu, dokážu předvést to, na co mám. Neupínal jsem se na výsledek, chtěl jsem ve finále zajet svou nejlepší jízdu. Myslím, že se mi to až na malou chybu povedlo."

O oslavách zlaté medaile

"Není prostor na velké oslavy, jako když přijeli hokejisté z Nagana, i když jsme si z toho v letadle dělali legraci. Čekají nás další dva nominační závody na olympiádu a mistrovství ČR na Lipně, takže musím formu ještě využít. Říkal jsem si, že musíme kout železo, dokud je žhavé. Na místě jsem to oslavil s nejbližšími na večeři, v Česku jsem oběhl partnery, připili jsme si šampaňským a měli jsme i oslavu s vodáckou komunitou u nás v Troji na kanále. Nic velkého ani divokého to ale nebylo."

Rozhovor s Jakubem Krejčím

Podcast Livesport Daily s Jakubem Krejčím.
Livesport

O olympijské trati v Oklahoma City

"Trať je specifická tím, že je docela krátká. Časy se pohybovaly lehce nad osmdesát vteřin, což odpovídá spíše kvalifikační trati. Vítek Přindiš jel jako jediný pod osmdesát vteřin, což není obvyklé, většinou bývají tratě delší. Navíc se tam dost měnila voda. Přecházelo se ze systému obdélníkových bloků, které máme v Praze v Troji, na kuželovité překážky. To terén rozbořilo, voda se hodně měnila a bylo to neférové vůči ostatním. Připomínalo mi to trať v Českém Vrbném, kde jsem začínal. Trendem je stavět kanály tak, aby byly stabilní a spravedlivé pro všechny, což se tady úplně nepovedlo. Klíčové kombinace branek navíc postavili na místech, kde se voda měnila nejvíce."

O dominanci Česka ve vodním slalomu

"Máme tradici sjíždět Vltavu a Sázavu, máme to v krvi. Vltava protéká Prahou a je s námi spjatá. Zároveň je náš sport rodinný, předává se z generace na generaci. Jsme komunitou kamarádů, rozumíme si, neděláme si naschvály. I když jsme na trati soupeři, navzájem si přejeme. Tato atmosféra v týmu pak zaručuje skvělé výsledky. Na to, jak jsme malá země, máme čtyři velké areály, kde by se mohl konat Světový pohár – v Českém Vrbném, v Praze, pod Lipnem ve Vltavici a v Roudnici. Máme obrovskou základnu. Olomoucký oddíl vychovává spoustu talentů, kteří pak přecházejí do středisek jako Dukla. Protože v tom sportu není tolik peněz, lidé i trenéři to dělají z čistého nadšení. Můj táta je stejný příklad."

O pravidlu jednoho závodníka za každou zemi na OH

"Spousta zemí bojuje za to, aby mohli startovat např. úřadující mistři světa nebo kontinentální šampioni. Je ale těžké bojovat proti tak velké skupině lidí. Nemáme takovou sílu, abychom to změnili. Nově je ale povolené pravidlo dublování. Pokud se kvalifikuju na klasickém kajaku, mám právo startovat i v kajak krosu, i kdyby v něm byl nominován jiný Čech. Pole závodníků tak bude kvalitnější a závod bude mít větší prestiž. Posouvá se to správným směrem, ale je to běh na dlouhou trať. Budeme rádi, když nás z olympiády vůbec nevyřadí, když stavba areálů stojí tolik peněz."

O nových technikách závodění

"Jde o techniku takzvaných odhozů. Je to v podstatě dopředný záběr, ale dáváme ho více po obvodu a do dálky od lodi, aby se loď otočila. Snažíme se udržet co nejblíže vnitřní tyčce, kolem které se otáčíme. Protivodnou červenou bránu neřešíme až v ní, jak se jezdívalo dříve na přítah špičky, ale ještě před ní. Snažíme se do ní vjet špičkou přetočenou proti proudu, aby byla osa točení co nejmenší, udrželi jsme se na vnitřní tyči a ze záběru už z brány rovnou vyjeli. Člověk balancuje na hraně. Podle pravidel musíme mít v bráně v jeden moment půlku lodi a hlavu, čímž splníme čistý průjezd. Jinak je to za padesát trestných vteřin při minutí nebo za dvě vteřiny při dotyku. Našel jsem teď svůj limit a doufám, že si ho udržím a nebudu hledat zbytečně riskantní kratší průjezdy."