Slováci se v zápase dlouho drželi. Finové sice vedli 2:0, ale gól Tomáše Tatara na konci druhé třetiny nalil týmu krev do žil. Svěřenci trenéra Országha drželi s favoritem krok 50 minut a vyrovnání viselo ve vzduchu.
"Bylo cítit, že jim docházejí síly. Včera měli těžký zápas stejně jako my, ale tím kontaktním gólem jsme se dostali na koně. Měl jsem pocit, že Finové postupně odpadávají," vracel se k nadějné pasáži Kelemen.
Zlom přišel ve třetí třetině po faulu Adama Ružičky, ze kterého pramenil třetí inkasovaný gól. Vzápětí navíc Finové přidali další. "Rozhodl gól na 3:1. Měli jsme dobrý vstup do třetí třetiny, ale dali jsme jim šanci hloupostí. Je to obrovská škoda, že jsme to nedotáhli," mrzelo slovenského útočníka.
Čtvrté místo je pro slovenský hokej objektivně obrovský úspěch. Všechny tři medailové týmy měly kádry složené výhradně z hvězd NHL. Bezprostředně po závěrečné siréně ale v kabině logicky převládala bolest. "Když je člověk tak blízko, chce přivézt domů medaili. Už včera v semifinále proti USA to mohlo dopadnout jinak," neskrýval Kelemen zklamání.
"Nevím, kdy se podobná šance může zopakovat. Taková parta, jaká se tu sešla, už možná nikdy nebude. Tvrdou prací jsme se dostali blízko a chtěli jsme to pro všechny doma i pro nás samotné završit cenným kovem. Hrozně nás to mrzí," dodal.
Navzdory smutku ze dvou závěrečných porážek si šestadvacetiletý forvard extraligových Pardubic z Milána odveze silné zážitky. "Postup přes Německo byl úžasný. Budu si ale pamatovat i ty špatné emoce. Beru to jako ponaučení do hokejové kariéry i do života. Sport už je zkrátka takový, věci nejdou vždy tak, jak bychom chtěli," povzdechl si.
Při hodnocení závěrečného duelu pak nezapomněl ani na výkon slovenského gólmana. "Šance jsme měli, pár gólovek přišlo hned v první třetině. Je ale třeba dát velký kredit i Samovi Hlavajovi, pochytal toho dost, Finové navíc trefovali tyčky. Sportovní štěstí se nakonec přiklonilo na jejich stranu. Teď se musíme vrátit a dál tvrdě pracovat," uzavřel Kelemen.