Američané možná dobyli jedno z nejcennějších vítězství nejen díky Nelsonovým hokejovým kvalitám. V roce 1980 se mluvilo po senzačním vítězství USA jako o "zázraku na ledě". Zázrakem se ale zdá být i podivuhodná linie rodinného klanu z městečka Warroad.
Pokud výběr USA vyhrál olympiádu, pokaždé u toho byl někdo z této familie. V roce 1960 slavili zlato bratři Bill a Roger Christianové, o 20 let později Dave Christian a nyní na svého dědu, prastrýce a strýčka navázal právě Brock Nelson.
Poslechněte si článek v audioverzi
"Bude to dojemné, až dědečkovi zavolám," vyprávěl Nelson v neděli krátce poté, co ve vypjatém finále s Kanadou získal olympijské zlato. "Jsem si jistý, že už jsem od něj dostal zprávu. Moc to pro mě znamená," vyprávěl novinářům o vztahu s 88letým mužem, který ho učil bruslit.
"Tohle byl faktor X. Bez Brocka a jeho rodokmenu bychom to finále stoprocentně nevyhráli," kroutil hlavou zadák Charlie McAvoy, když mu definitivně došlo, jakou historii rodina jeho spoluhráče napsala.
Když Američané zlomili Kanadu v prodloužení, byl Nelsonův strýček Dave Christian na tribuně milánské haly Santa Giulia a nevěřil svým očím. Brock samozřejmě zamířil za těmi, kteří mu přiletěli fandit. A jen hlesl: "Dokázali jsme to." A pak do mikrofonů novinářů připustil, že nemůže uvěřit historickým souvislostem. "Je šílené, že je to dnes přesně na den 46 let od chvíle, kdy strýc se svými parťáky v Lake Placid porazili Rusy," zamyslel se.
Válečná cesta
Warroad. Válečná cesta. V městečku, které má neuvěřitelný vliv na úspěchy amerického hokejového týmu, dodnes žijí jen necelé dvě tisícovky obyvatel.
Přitom jde o místo s velmi barvitou historií. Ještě před necelými 200 lety tam sídlil indiánský kmen Assinibojnů, který držel své území až k pověstné Červené řece a sváděl věčné boje o své území se Siouxy. Po indiálnských válkách se z osady položené na březích Jezera Lesů stala významná rybářská vesnice. A nakonec se ve 20. století proslavil Warroad jako významná hokejová škola a rodiště báječných šampionů.
Za vším stojí rodinný klan Christianů, který propadl zimní specialitě a na severních hranicích státu Minnesota, jen pár kilometrů od hranic s Kanadou, zřídil třeba i společnost na výrobu hokejek. Ty se ve Warroadu vyráběly až do roku 2009 a jednu z dětských samozřejmě potěžkal při svých prvních krocích na ledě i Nelson. Ale pozor, z Warroadu pochází i T.J. Oshie, Američan s indiánskými kořeny, jenž se stal prvním rodákem, který na tamní zimní stadion přivezl Stanley Cup.
Dědečkova sláva
Ale zpět na začátek. Když kouč Jim Riley skládal v roce 1960 tým pro olympiádu ve Squaw Valley, těžko mohl vybírat hráče z tehdy ještě šestičlenné NHL. Američanů v ní nebylo ani 10. Talenty se hledaly v různých nižších ligách. Celek plný neznámých jmen si ale v domácím prostředí vedl náramně.
Dokázal přehrát tehdejší světové velmoci Kanadu, Československo i Švédsko a klíčový zápas s Ruskem před 10 tisíci diváky v Blyth Areně rozřešili jistí bratři Billy a Roger Christianové. "Billy měřil jen 175 centimetrů a vážil 68 kilo, ale brankáře Pučkova dokonale přechytračil! Ruský gólman se snažil snížit úhel střely, ale Christian ho objel a zasunul puk do brány," je psáno v kronice amerického hokeje u biografie trenéra Rileyho.
Roger Christian byl tehdy s 8 góly nejlepším střelcem a Billy Christian, dědeček dnešního hrdiny Brocka Nelsona, s 11 asistencemi nejlepším nahrávačem zlatého týmu. Byl to tehdy první olympijský a senzační hokejový triumf pro USA. A gólman Jack McCartan pak dostal angažmá v New Yorku Rangers.
Od té chvíle převzal vládu nad olympijským turnajem Sovětský svaz. Rudá mašina válcovala všechny a vzala si zlata z let 1964, 1968, 1972 i 1976. Pak se svátek pod pěti kruhy zase vrátil do Ameriky. V roce 1980 se hry konaly v Lake Placid a pohádka o odhodlaných bezejmenných studentech dostala druhý díl.
Znovu talenty z Minnesoty
Tu čest vést olympijský tým dostal jistý Herb Brooks, trenér univerzitního týmu z Minnesoty. A když skládal tým, opět zvolil stejnou strategii jako jeho předchůdce Riley. Na hráče z NHL nedosáhl, jediným kdo slavnou ligu okusil, byl gólman Jim Craig. Ale sázka na nejlepší kluky z NCAA a pár borců z nižší AHL se vyplatila. Jedním z vyvolených byl Dave Christian, tehdejší opora University of North Dakota, jenž v Minnesotě vyrůstal.
Na báječném turnaji, který se následně stal i předlohou pro film s názvem Zázrak na ledě, strýček Brocka Nelsona zářil. Nedal sice jediný gól, ale rovnou osm pro své spoluhráče vypracoval.
Dave Christian, autor zlatých nahrávek ze zápasů se SSSR i Finskem, ihned po zlaté olympiádě dostal laso z Winnipeg Jets, kde mu v dalších letech svěřili i kapitánské céčko a v NHL odehrál během 15 sezon úctyhodných 1009 zápasů.
Zavolat domů
Brock Nelson je dnes už skoro veterán, ve svých 34 letech je však považovaný za spolehlivého bojovníka. Svou kariéru spojil převážně s týmem New York Islanders, až poslední dvě sezony hraje za Colorado. Pro kouče Mika Sullivana byl ale jasnou volbou už při tvorbě týmu na loňský Four Nations Cup. A důvěru dostal i pro turnaj v Miláně.
"Slyšel jsem spoustu slz. Cítil jsem, jak se v telefonu dusí," vyprávěl Nelson o chvíli, kdy se dozvěděl, že pojede na olympiádu a zvěstoval o tom svého dědu. "Víte, musel jsem mu to zavolat, znamenalo to pro mě hodně, byl pro mě vždycky vzorem. Pamatuji si, jak mě ve Warroadu učil bruslit, když jsem byl malý. A pořád je můj největší fanoušek, denně mě sleduje. Nikdy na mě nevyvíjel žádný tlak, ale prostě mě podporuje, ať se děje cokoliv," řekl pro stránky amerického hokeje.
A hrdina z Lake Placid, dnes už 66letý Dave Christian dodal: "Kdyby vyhráli, byl by to scénář snů. Něco, co si ani nedokážeme představit. A určitě bychom mu pak mohli říct: 'Hej, Brocku, vítej v klubu!'"
Další zlato pro USA v roce 2042?
O pár týdnů později příběh vygradoval. Nelson byl důležitým článkem amerického týmu, který potřetí v historii vyhrál olympijské zlato.
"Děda je určitě hrdý! Bude to zvláštní ale milé, až mu budu moct zavolat. Vím, že z toho bude mít radost a já se konečně zastavím. Je šílené, být tady teď a zároveň to s ním sdílet. Vím, že je doma a dívá se. A strýc je tady a je tak dojatý," vyprávěl se slzami v očích.
Brock Nelson samozřejmě plánuje přivézt zlatou medaili domů do Warroadu a položit ji vedle dalších tří zlatých medailí v rodině. "Doufám, že se sejdeme, obejmu ho, uděláme si hezkou fotku a převyprávíme si všechny ty naše příběhy." Pro úplnost je třeba dodat, že medaili z olympiády přivezl domů i další člen rodinného klanu, již zesnulý prastrýc Gordy Christian vybojoval stříbro z Cortiny 1956.
Další hokejové zlato z olympiády má Amerika šanci získat za čtyři roky, Nelson však připouští, že už u toho spíš nebude. "Nejsem naivní, cítím že stárnu. Dostal jsem tuhle příležitost, která se možná dostává jednou za život, a budu za ni navždy vděčný. Nikdy nevíte, jak dlouho budete hrát," připustil v rozhovoru pro NHL.com.
Nadějí ale může být třeba dnes nejstarší sedmiletý syn Beckett, který tátovy úspěchy i neúspěchy prožívá. "Když jsme prohráli s Kanadou na Turnaji čtyř zemí, byl zdrcený. Takže se těším, až ho uvidím po téhle parádě," usmál se otec čtyř dětí.
A tak kdoví, jak bude vypadat americký výběr na olympijských hrách v roce 2038 nebo 2042. To už bude Beckett dospělý a třeba naváže na pradědu, prastrýčky i tátu…