Jako malý se jezdil s rodiči na Tour de France koukat a sledoval ji i v televizi. Teď je blízko svému snu. "Jako děcka jsme s rodiči projezdili spoustu grandtour, i ty nejikoničtější kopce. Karavan se zaparkoval pod kopcem a táta řekl: 'Jeď!' A prostě se na kole jelo nahoru," vypráví ambiciozní mladík, který má domovské sídlo na Šumavě
Ale nebojí se ani klasik či alpských vrcholů. "Nejvíc v paměti mi utkvěl výjezd na Mont Ventoux, když jsem byl malý. To je pro mě dodnes ikonický kopec a samozřejmě bych ho chtěl vyjet i na Tour," dodává v exkluzivním rozhovoru pro Livesport Zprávy.
V příštím roce se Tour této ikonické hoře vyhne. Jak to ale vypadá s vaší účastí na nejslavnějším etapovém závodu světa?
"TdF je můj sen odmalička a příští rok nastává ta možnost, kdy ji budu moci jet. Když všechno půjde podle plánu, zůstanu zdravý a nenastanou žádné problémy, tak by to mohlo vyjít. Samozřejmě vše záleží na více faktorech, koho tam tým pošle jako lídra, kolik ten lídr k sobě bude potřebovat lidí, koho si vybere. Pak už zbývají jen dvě nebo tři místa, kde je obrovský boj mezi třeba patnácti jezdci. A pak prostě jede ten, který je na tom nejlíp. To vám klidně řeknou do obličeje: ‘Nejsi na tom dobře, nejedeš.’ S tím také člověk musí umět pracovat, ale já tomu chci dát všechno. Nejlíp se připravit, od začátku mít dobrou sezonu a věřím, že to vyjde."
Máte pocit, že už jste stáj přesvědčil, že na vás vsadí?
"Myslím, že právě ten uplynulý rok byl rozhodující. Byl to velký krok dopředu. Ukázal jsem, že umím být konzistentní po celou sezonu, že dokážu držet formu, aniž bych měl nějaké větší výkyvy. A to tým vždycky ocení. A také jsem ukázal, že dokážu být loajální vůči týmovým kolegům a lídrům. Myslím, a jsem za to rád, že tým ve mně vidí nějaký projekt do budoucna."
Máte už jasno o programu pro novou sezonu? Bude se nějak měnit vaše role? A na co budete cílit?
"To uplynulé období ukázalo, že si rozumíme hodně s Madsem Pedersenem, jsme dobře sehraní. Také si mě k sobě vybral jako hlavního pomocníka. Takže budu jezdit hlavně program s ním a pak je tam samozřejmě i Tour. Když to vyjde, bude to super. Ve druhé části sezony bych měl mít i nějaký svůj závod, třeba nějaký kratší etapák, a tam bych mohl jet na sebe. To se ale všechno uvidí."
Máte za sebou tři roky v profipelotonu. Cítil jste, že si vás v něm teď všímali víc než při vašich začátcích?
"Určitě. Ale on je to takový přirozený postup. Stejně jako v každém jiném sportu. Když přijdete jako rookie, tak si vás chtějí ostatní trochu otestovat, jak budete působit. A myslím, že jsem tuhle kapitolu zvládnul docela dobře. Samozřejmě jsem měl nějaké mezery, na kterých jsem musel pracovat a nevzdávat to. Ale teď jsem za to rád, že jsem měl i to období, kdy se nevyhrává. Člověk musel dřít, aby se někam posunul. Poznal jsem i tuhle stranu cyklistiky a dnes si úspěchů hodně vážím, ty prostě nepřichází z ničeho."
Pády často nejsou chyby
Mezi stinnou stránku cyklistiky patří i pády. Vy jste jich neměl málo...
"Letos jsem prostě měl smůlu. Nemyslím si, že pády byly moje chyby. Ale prostě jsem byl na zemi často, což člověka mentálně rozhodí. A je pak těžké, když je člověk třeba druhý celkově a předposlední den musí odjet domů, protože má bolesti a stehy, se kterými nejde jet. To je samozřejmě nepříjemné."
Jsou pády vnímané jako daň za riziko jezdit na hraně, nebo jsou to prostě jezdecké chyby?
"Všechno dohromady. V pelotonu panuje určitý tlak. Jede se o žebříčky, o body, jede se o pozice, všichni chtějí být všude. A nemusíte to být nutně vy, kdo spadne první. Prostě to spadne před vámi, do někoho najedete a jste na zemi. Já prostě říkám, že to byla smůla."
A opravdu jsou souboje v profipelotonu tvrdší, než když jste jezdil v začátcích nižší kategorii?
"Samozřejmě, ale cítíte to hlavně v těch jednodenních klasikách. Tam to k tomu patří. Všichni prostě chtějí být na nejlepší pozici, aby neztráceli energii, a navíc tam panuje určitý stres. Může být špatná silnice, horší povrch, někde trocha štěrku v zatáčce a ležíte hned. A není to vždycky vina někoho, prostě pády k cyklistice vždycky patřily. Jste venku na silnici a nikdy nevíte, co vás potká."
Všechno se asi řeší na týmových poradách. Role lídrů, jak jet, jakou zvolit strategii. Jak tyto debaty probíhají? A jsou někdy třeba i vyhrocené?
"Je to samozřejmě ostré. Já jsem tedy ještě nějakou úplně kritickou debatu, kdy by se ukazovalo prstem na mě, nezažil. Ale jsou porady, kde se závodníci neshodli a vyvolá to emoční explozi. To k tomu patří. Je samozřejmé a přirozené, že závodník zná nějakou svoji hodnotu a chce kvůli tomu i adekvátní výsledek. Já jsem ale asi zatím ve stadiu, kdy mě posune dál to, když budu loajální k týmu. A vím, že do budoucna se mi to vrátí."
Uplynulou sezonu považoval Lidl-Trek za úspěšnou, všichni viděli hlavně šest etapových triumfů na Giru. Byly ale etapy, kdy se jelo přímo na vás?
"Určitě byly závody, kde se jelo přímo na mě. Už na začátku sezony na nějakých klasikách jsem byl lídr. Ta role pro mě byla něco nového, cítil jsem určitý tlak, zodpovědnost vůči týmu. Člověk to nese na ramenou a o to víc se musí soustředit a eliminovat chyby. Ale myslím, že jsem se oťukal a okolí už ví, že se v té roli cítím docela komfortně."
A Giro jste si užil jak?
"Giro jsme měli úplně krásně rozjeté. Všechno od začátku vycházelo a v deváté etapě do Sieny se mělo jet na mě. Ale byl tam pád, který hodně změnil plánovaný scénář. My jsme se pak úplně neshodli v týmu, protože jsem měl svého lídra se mnou. Já se cítil dobře, dojel jsem si dopředu, ale také jsem ztratil dost sil a už to nestačilo na vítězství. Takže člověk si může udělat perfektní plán, může se cítit nejlíp, ale pak přijde trošku smůly a zase se musí všechno všechno přeorganizovat. Ale jsem vděčný za to, že mi tým takové šance dává. Snad vidí, že je ve mně potenciál."
Etapu jste vyhrál na závodu Okolo Valonska...
"Tam se to povedlo. Byla to jedna etapa, ale samozřejmě jsem si představoval, že toho přijde víc."
Celkově jste tam byl druhý, berete to jako neúspěch?
"Být druhý je prostě horší, než když to vyhrajete celé. Ale samozřejmě je třeba brát to jako úspěch."
V dresu českého mistra
Pomohly vaší pozici v týmu i úspěchu na domácím šampionátu? Můžete jezdit v dresu českého mistra.
"Určitě! A i týmu dodává určitou hodnotu, že má ve své sestavě závodníka, který je mistr své zěmě. A je jedno, jestli jste z Ameriky, nebo z Česka."
V nedávné minulosti jezdili na grand tours Roman Kreuziger nebo Leopold König v TOP 10. Jak je Česko vůbec ve světě cyklistiky vnímané?
"Samozřejmě, že lidé vždycky vidí v TOP 10 zřeba pět Italů, Španěly a Francouze. A hlavně Italové jsou opravdu cyklistický národ. Takže když budu jezdit nahoře, určitě můžu přispět k tomu, aby Česko bylo brané s respektem. Máme teď silné závodníky i v profi pelotonu, ale myslím si, že to nestojí jen na nás, aby se cyklistika v Česku zase rozvinula."
V poslední době se daří etapovému závodu Czech Tour, byl posunutý do vyšší kategorie…
"Ano, dělat na českém území dobré závody je také cesta. Je fajn, že se to podařilo. I k nám do týmu už přišla pozvánka. Zatím nám to nezapadlo úplně do programu a pro World Tour tým jsou stále důležitější závody, než je Czech Tour. Ale pro development team je to určitě zajímavá příležitost."
Teď jste na pár týdnů v Česku, jak bude vypadat váš program?
"Doma si užiju většinou maximálně měsíc, než zase odjedu někam do teplých krajin. Doma jsem na Šumavě, jsem pořád v přírodě, což je pro mě důležité, bez toho bych se neobešel. Většinu času trávím anonymně mimo město, někam se jdu projít nebo jsem s kamarády v přírodě a nikdo o mně neví. Je pro mě důležité, abych si mentálně odpočinul a dobil baterky. Sezona je pak dlouhá. Deset měsíců dřít na kole a soustředit se, aby člověk udělal všechno perfektně."
Dopřejete si nějaké jídlo, které v sezoně nemůžete?
"Já si myslím, že když člověk přibere dvě nebo tři kila, tak je to úplně v pohodě. Pak se z toho i může brát. Dám si cokoli, na co mám chuť. Jsou to třeba i někdy těžká jídla. Samozřejmě si užívám nějakou svíčkovou, ale rád mám třeba i párek v rohlíku. (směje se) Pak stejně začnou zase nějaké nutriční programy a hlídá se každý gram."
A na Šumavě sednete na kolo?
"Teď mimo sezonu na něj vůbec nelezu. Ty tři týdny si opravdu dávám distanc, abych pak měl chuť trénovat."
Takže vás nikdo na Šumavě na kole neuvidí?
"Alo jo, ale až někdy okolo dubna. To zase jezdím tréninky doma. Lidi mě potkávají, poznají mě. Zdraví a i já rád pozdrav oplatím." (úsměv)
Pogačar je výzva
Cyklistice nyní vládnou Tadej Pogačar a Jonas Vingegaard. Jak je v pelotonu vnímáte?
"Myslím, že co do všestrannosti, je Pogačar úplně jinde. Vingegaard je hlavně vrchař, je trošku konzervativnější, klidnější a fakt se soustředí na tu Grand Tour. Ale Pogačar jezdí třeba i Roubaix a i tam dokáže být s těmi nejlepšími. Vyhrál Flandry, umí i klasiky.”
Jak se proti němu jede? Měl jste tu příležitost…
"Proti němu se nejede, závodí se za ním. On si vepředu jede to svoje, šance porazit ho jsou malé. Má k sobě i extrémně silný tým. Ale to, co předvádí on sám, je neskutečné. Závodí, baví ho to a vyhrává. Je pěkné se na to koukat, jsem jeho fanoušek. Ale na těch klasikách, pokud tam jsou Van der Poel nebo Van Aert, tak se s ním bijí."
Jak dlouho může jeho nadvláda trvat?
"Je to výzva a je jen na nás, abychom se mu přiblížili."