Pro úplnost je třeba dodat, že rozhovor vznikl den předtím, než se Linec rozhodl na Daňka uplatnit opci. Díky tomu je dnes kmenovým hráčem LASKu s tříletou smlouvou v kapse. Pokud chcete mít přehled o tom, jak se mu bude dařit, přidejte si ho v naší aplikaci mezi Oblíbené hráče. Jak na to?
O rakouské Bundeslize
"Řekl bych, že je tam víc týmů, kteří hrají fotbal, jako je to Salcburk nebo Sturm Graz. Hrají to odzadu, z rozehrávky od gólmana a ten fotbal má potom zase jinou kvalitu. V Česku je to takové, že se hodně dbá na data, každý to hodně řeší. V Linci jsme zatím vždycky řešili po zápase fotbalové věci a až potom se řeší ty běžecké.
V Česku je ta liga trošku náročnější. Je tam víc soubojů a je to takové zarputilejší od těch obránců proti nám, tím myslím ofenzivní hráče. Nedají vám nic zadarmo. Když vás znají, tak si na vás ještě rádi počkají. Není to lehké. V Rakousku to takové úplně není. Řekl bych, že je tam víc fotbalovosti a v tomhle je ta liga trošku víc kompetitivní."
Rozhovor s Kryštofem Daňkem
O náročnosti ve Spartě
"Stoprocentně se na to nedá připravit, člověk se to musí učit za pochodu. Byla to pro mě velká změna, nebyl jsem s tím obeznámený, byl to velký skok. Ale paradoxně jsem to ze začátku zvládl velmi dobře a ve Spartě jsem se cítil výborně. Potom po nějakém půlroce, když jsem tam toho odehrál dost, začalo být těžší a těžší. Přišel Birmančevič, přišli noví hráči, kteří měli obrovskou kvalitu. V ten moment pro mě bylo hrozně náročné poprat se s tím, že najednou nehraji od začátku, nebo na mě trenér tolik nespoléhá a jsou tam jiní koně. V tu chvíli jsem to nesl asi nejhůř, protože to bylo poprvé v životě, kdy se mi tohle stalo, a úplně jsem nevěděl, jak na to mám reagovat.
Takže jsem s tím bojoval delší dobu a nebylo to úplně jednoduché. Myslím si, že jsem to možná mohl zvládnout líp, a zároveň vím, že jsem s tím bojoval hodně. Snažil jsem se to v hlavě kousnout, zase být připravený na každý moment, ale v tu chvíli to pro mladého kluka, který si to nezažil, byla těžká situace. Když přestanete hrát pravidelně, tak je jasné, že potom ten kluk nemůže hrát úplně v pohodě."
O spokojenosti v Linci
"Jsem tam rok a půl a poháry jsem si tam ještě nezahrál. Teď jsme si to ale vybojovali a zasloužíme si je hrát. Já se na to hrozně těším, protože v té Evropě toho nemám tolik odehráno. Určitě je to pro mě v tomhle směru zajímavé a chtěl bych si tam Evropu zahrát."
O těžkém období, kdy nehrál
"Měl jsem dobrý vztah v kabině s hráči, cítil jsem se tam dobře. I Krejda (Ladislav Krejčí) za mnou přišel, snažil se se mnou bavit, ať šlapu dál, že se vlastně nic neděje, že jednou je půlrok lepší, jednou horší. Proto jsem se asi cítil stále dobře, i když člověk v tu chvíli v tom fotbale není úplně na špici. Pořád jsem cítil, že jsem tam, kde mám být, že jsou kolem mě dobří lidé a že jsem si vybral správně. A stále jsem si jistý tím, že jsem si vybral správně.
Ta kariéra vás zavede někdy do těžších momentů, někdy do lehčích. V Pardubicích ta sezona byla taky slušná, dal jsem nějakých osm gólů, poznal jsem nové lidi. Například pana Kováče. Je to výborný trenér, se kterým jsme si zažili super rok. Bral jsem to tak, že ten krok musím udělat, cítil jsem to tak. Myslím, že to bylo správné, a zároveň to byla dobrá sezona v Pardubicích."
O mistrovském závěru sezony
"To propojení bylo velké. Všichni na to čekali. Šlo to pomaličku, polehoučku. Prvně tomu, myslím, nikdo nevěřil, protože ta sezona nezačala dobře. Postupně jsme ale začali vyhrávat, sbírat body a začalo to být blíž a blíž. Všichni se o tom trošku báli mluvit, aby se to nezakřiklo. Ale ty poslední zápasy jsme zvládali, cítil jsem na nás, že ten tým je momentálně nejlepší v lize a že zvládne porazit kohokoliv. Žilo tím celé město, stadion se úplně zaplnil a atmosféra byla skvělá."