Dnešní rubrika se už podruhé v této sezoně bude věnovat Spartě. Zatímco první díl reflektoval její nedořešenou skladbu kádru, nyní se zaměříme na herní stránku a trend, který je pro Pražany alarmující. Realita je totiž taková, že Sparta v úvodních třech kolech ukázala, že na české scéně momentálně nemůže být úspěšná.
Ptáte se proč? Okamžitá reakce je naprosto jednoduchá – protože není (a zatím neumí) být nebezpečná.
Zápas v Mladé Boleslavi svlékl sparťanskou dominanci donaha. Masivní držení míče, optická převaha, vysoký počet sekvencí s 10 a více přihrávkami… To vše je líbivý doplněk k fungujícímu systému. Jenže rudí v prvním poločase nebyli ani jednou v zakončení a střelecký pokus do tyče byl za celý zápas jediným případem, který by se dal považovat za střelu na branku (i když tomu tak dle pravidel není).
Priskeho svěřenci však ve finální fázi nevypadají dobře už tři ligové zápasy po sobě. Trend u Sparty je momentálně takový, že jakmile dovede míč k hranici pokutového území, přichází o údernost. Kolem boxu (ale i uvnitř) se její hráči nedokáží dostat do nebezpečných střeleckých pozic a zakončit.
Od začátku ligy nepřesáhlo xG z otevřené hry v zápase hodnotu 1. Celkem mají Letenští nastřádáno 1,54, což je v ligovém srovnání naprosto nedůstojné. Hůř na tom je už jen Slovácko (1,17). Tabulce vévodí Slavia s 4,91 a těsně za ní jsou Liberec (4,5) a Teplice (4,46).
To už o výkonech sparťanských hráčů leccos vypovídá. Obzvlášť ve chvíli, když ukážeme i další data. Sparta má totiž po Slavii (128) největší počet doteků s míčem ve vápně (79), ale zatímco sešívaní z nich dokázali vytěžit 45 zakončení, sparťané jen 22. Je to opět hodnota, která patří k nejhorším po třech odehraných kolech. Navíc pouze devět střel překonalo v modelu očekávaných branek hodnotu 0,1 – z toho dvakrát se tak stalo při exekuci pokutového kopu, který má hodnotu xG 0,79.
Práce kolem a uvnitř pokutového území je momentálně pro Spartu jedním z hlavních problémů, které musí akutně řešit. Obzvlášť ve chvíli, kdy si za rekordní přestupovou sumu pořídila Jonatana Brunese, jehož největší přednost je zakončení v pokutovém území.
Při současném servisu by se však do vápna mohl postavit klidně jeho slavnější bratranec Erling Haaland a nezbylo by mu nic jiného než odevzdaně rozhazovat rukama, jelikož ho spoluhráči nedokážou uvolnit.
Markantní rozdíl byl, když měla trojice Josimar Alcócer, Brunes a John Mercado prostor ukázat se v evropském utkání proti Lyonu. V případě Kostaričana byl k vidění zcela jiný hráč než ve dvou ligových duelech. V otevřeném prostoru měl možnost využít svou rychlost, schopnost vyvézt balon, obejít soupeře a být nebezpečný.
Jenže na domácí scéně s tím mají hráči Sparty, kteří mají být rozdíloví, problémy. Nezvládají důraznou hru, nemají prostor se rozběhnout, často kazí a přichází o balony. Sparta má zkrátka momentálně mnohem více postavené mužstvo na otevřené zápasy než urputné bitvy s uzavřenými obranami v Chance Lize.
Poslouchejte Livesport Zprávy!
Vybraná redakční témata včetně tohoto článku máme pro vás k dispozici také jako audio. Poslouchejte a odebírejte na Spotify a Apple Podcasts.
Trenér Priske si však o víkendu nepomohl ani svými kroky. Ve chvíli, kdy v Mladé Boleslavi nemohl využít kapitána Lukáše Haraslína, který jedná o přestupu do saúdskoarabského Al Fatehu, se po pohárovém duelu s Lyonem rozhodl výrazně prorotovat základní jedenáctku.
Proti týmu, který Spartě už nějakou dobu nesedí, udělal sedm změn v sestavě. Ty se dotkly všech řad a vyvolaly daleko více rozpaků, než že by se jednalo o promyšlený tah do posledního detailu. Přitom výběr Aleše Majera dělal rudým problémy už v minulé sezoně, na jaře je doma vyřadil z MOL Cupu. Přesto šel dánský kouč do rizika. Jeho reakce, kdy v poločase střídal čtyři hráče, je všeříkající.
Ukázalo se, že vznikne jakýsi kráter mezi tzv. startéry a hráči, kteří by za ně měli v případě nouze alternovat. Priskemu zmizí s odchody Haraslína a Kuchty 25 ligových branek (36 % z celkových 69) z minulého ročníku. Vše tak "spadne" na hrb Alcócera s Mercadem.
Členové širšího kádru Garang Kuol, Dominik Hollý či Joao Grimaldo v tuto chvíli absolutně nevypadají jako hráči, kteří by byli připraveni povýšit a předvádět výkony hodné jednoho z největších klubů v Česku. Talentovaný Lewis Azaka, který pomalu nakukuje do prvního týmu, o víkendu seděl na lavičce rezervy v ČFL.
Je však na čase položit si otázku, co jsou sparťanské cíle a jak k nim chce klub se svým týmem dojít. Upřímně říkám, že jim zvenčí těžko rozumím. Vždyť Sparta je dvě sezony bez mistrovského titulu a triumfu v MOL Cupu. Nutně potřebuje mnohem více uspět na domácí scéně než sahat po další předkolové senzaci v Champions League.
Obzvlášť ve chvíli, kdy má jistotu ligové fáze Evropské ligy a hlavní konkurent neztrácí a vypadá ještě silnější než v minulé sezoně. Pokud tedy stále platí, co řekl Priske na tiskové konferenci před startem sezony, že "Sparta je hladovější než kdy předtím", zatím v tomto ohledu zůstává jen u slov.
K ligovým zápasům se rudí chovají tak trochu macešsky. Jejich stanovisko je neměnné. Nechtějí přistoupit na zdejší zvyklosti. Mají svůj způsob hry, přivádí hráče podle své filozofie a jdou si svou cestou. Chtějí tím v rámci české scény vybočovat z davu. Uspět svým fotbalem. Jenže už dva roky se jim to nedaří.
Ukazuje se, že sparťanská cesta má své slepé uličky. Dnes Priskeho tým působí opět přečteně. Jako když rudým přestala fungovat sázka na tři stopery a vrátili se proto ke klasičtější formě se dvěma stopery a klasickými krajními obránci.
Jenže o počtech a způsobu, jak se hráči na trávník postaví, to v případě Sparty není. Její hráči opakují to samé dokola – vysoké držení míče, velký počet přihrávek, jenž místy připomíná rysy házené, ale ve finální fázi přichází otupělost.
Sparta jako by nezvládala ve všech ligových zápasech unést roli favorita, jenž si musí umět poradit. Ostatně i o tom mluvil Priske před Lyonem, když poukázal na to, že českým klubům submisivní role svědčí daleko víc. Sám se ale přitom na Letné pokouší postavit přesný opak.
Mladá Boleslav porazila Spartu s držením míče 33 %. Měla 11 střeleckých pokusů a stačilo jí k tomu o polovinu méně přihrávek, než měli hosté z Letné. Přitom kdo má dobrou paměť, tak ví, že Sparta podobně dokázala vyhrávat už za první Priskeho éry. Až po druhém titulu se přetransformovala do současné podoby týmu, proti kterému se každý zatáhne a počká si na brejkové příležitosti.
V poslední mistrovské sezoně 2023/24 měl Priskeho tým v ročníku 332 sekvencí s 10 a více přihrávkami a držení míče bylo v průměru na hodnotě 56,93 %. V minulé sezoně to bylo 451 sekvencí a držení míče atakovalo 65 %. Zároveň měli rudí 121 vyvezení míče se střelou a 21 se vstřelenou brankou. V minulé sezoně to bylo v poměru 97/9.
Ne nadarmo sportovní ředitel Tomáš Rosický v posledních letech při jednotlivých herních a výsledkových krizích často poukazoval na skutečnost, že ze hry Sparty vyprchaly tzv. tranzice, čili rychlé přechody od vlastní poloviny (branky) do finální třetiny.
Stále měl na paměti, jak trojzubec Birmančevič, Kuchta a Haraslín těžil z dynamiky, rychlosti a explozivnosti. Dnes je Sparta v lize zabrzděnější. Svůj fotbal zpomalila. Daleko víc profesorsky obehrává a o momentu překvapení se v jejím případě už nedá moc mluvit.
Nicméně je evidentní, že se našel způsob, jak s ní tuto její hru hrát a občas i vyhrát. Ukázal to Martin Svědík se Zbrojovkou, přidal se i Aleš Majer s výběrem, který přišel o Romana Macka a dosud v podstatě nemá adekvátní letní posily.
A problémů stále může být více. O víkendu na Letnou přiveze svůj mančaft další kujón Zdenko Frťala, který s Teplicemi porazil Liberec a pustil se do tenisového setu s Plzní. Se Spartou navíc z posledních pěti soutěžních zápasů prohrál jen dva…
Jakub Dvořák je editorem Livesport Zpráv od roku 2022. Píše fotbalové analýzy a stará se o chod tematických webů eFotbal a Eurofotbal. Dříve působil v redakci deníku Sport.
Jeho i další analýzy si přečtěte ZDE. Autora můžete sledovat na X.
