Kdo se v sobotu nevměstnal na Julisku, sledoval vše z povzdálí u televize. Dojem se však ve spoustě z nás udělal takřka totožný – čistě subjektivně, bez náklonnosti k nikomu jsme cítili, že značka Baník Ostrava musí zůstat v nejvyšší české soutěži.
A teď nemluvím jako člověk, který by volal po tom, aby to Slezanům někdo v baráži s Táborskem ulehčil, ale jako někdo, komu by Chance Liga bez ostravského fenoménu připadala chudší. Ve vší úctě k Táborsku.
Dejvický stadion byl narvaný a z drtivé části hostujícími fanoušky. Bílá invaze v lecčems předčila očekávání. Ač hrála Ostrava neoblíbené venkovní utkání, která jí v této sezoně nejdou, kulisa byla taková, že si hráči mohli přidat jako doma.
Na tribunách křepčili Milan Baroš či Václav Svěrkoš. Ostravské legendy, které se dříve za Baník mohly přetrhnout na hřišti, nemarnily svůj čas. Jestli dosud někteří hráči Baníku neměli jasno o tom, co klub (nejen) pro fanoušky znamená, po sobotě už nemohou mít pochyb.
Odkaz FCB je v Česku tak silný, že bychom si ho měli přát v lize. Ne proto, aby liga jako produkt vydělávala a aby se zachránili moravští přátelé někoho z Čech, jak zněly různé konstrukce před duelem na Dukle. Baník bychom si měli přát v nejvyšší soutěži hned z několika jiných objektivních důvodů, které davají smysl každému rozumně smýšlejícímu člověku.
Má tradici, kterou jeho barážový soupeř z Táborska nedokáže vyrovnat. Má fanoušky, kteří jsou ochotni jít světa kraj, jen aby stáli za Baníkem. Kvůli limitům současného domova Táborska smí na zápas necelé čtyři stovky baníkovců. V původním znění to byla dokonce jen polovina.
Ale rozdíly najdeme i jinde. Ostrava má vytříbenou mládež, z níž se složila druholigová rezerva, která skončila v nižší soutěži jen o šest bodů právě za Táborskem. A v neposlední řadě je to také značka, která posouvá prestiž první ligy na jinou úroveň. Zápasy Ostravy se Spartou, Slavií či Plzní jsou jedny z nejzajímavějších, které může česká liga nabídnout.
Pravda, v této sezoně tento argument moc síly nemá. Baník ochabl. Jak fanoušci na Julisce připomněli, bodový rozdíl oproti minulé sezoně je propastný. Hráčská kvalita v kádru neporovnatelná a trenérské změny rovněž moc stability nepřinesly. Existuje však víra, že tam někde vzadu je v Ostravě prostor pro nápravu a vybraných lidí pro sebereflexi, která vyústí pro dobro klubu.
Když se na baráž podíváme z druhého pohledu, tak ani jeden z vyzyvatelů ligových příslušníků nemůže okamžitě něco podobného nabídnout. Takový statut by měla z ChNL jen Zbrojovka, která si ovšem zajistila přímý postup.
Táborsko má svých problémů přehršel. Stále totiž nemá nachystané zázemí na ligové parametry, tudíž by v případě úspěchu v baráži muselo hrát v azylu. Nejspíš v Českých Budějovicích.
V klubu se v průběhu jara řešilo, s jakou vlastnickou strukturou vlastně bude dál fungovat. Po odchodu Martina Vozábala jako by v Táboře ztratili chuť pokračovat v rozdělané práci.
V zákulisí se mluvilo o tom, že do vlastnické struktury vstoupí Matěj Turek, majitel Dukly. Těžko si to nyní po pádu Pražanů vůbec představit. Fúze s Viktorií Plzeň také nefunguje zrovna podle představ. Minimálně lidí z jižních Čech, kteří čekali krapet více.
A když pohlédneme na kádr, který v Táborsku momentálně mají, zcela na rovinu není lepší, než ten, který dva roky zpátky zkoušel v baráži přejít přes Dynamo.
Herně je výběr kouče Radka Kronďáka silně pragmatický, což se projevovalo i během jarní části sezony. V samotném závěru měl navíc tým výpadky několika hráčů a na barážových příčkách setrval jen díky bodovému polštáři z podzimu a nemohoucnosti pronásledovatelů. Vždyť v tabulce z posledních 15 zápasů patří Táborsku až deváté místo.
Razím teorii, že kluby z druhé nejvyšší soutěže by měly být na posun mezi elitu nachystané po všech stránkách. Táborsko, ačkoliv se drží na špici druhé ligy poslední tři sezony, jako by bylo stále na počátku této dlouhé cesty. V klubu se o ambicích často mluvilo, ale dosavadním největším milníkem je jen nově rozestavěná tribuna.
Není to tak, že bych Táborsku nepřál jeho moment slávy a obří příběh, kterým by postup do ligy jednoznačně byl, ale vše je postavené tak, že pokud si Baník neuhraje sportovní cestou ligovou příslušnost, po 10 letech dojde k další malé tragédii v historii slezské legendy. A dopad to bude mít i na ligu.