Během své kariéry to s pražským Meteorem dotáhl až do třetí ligy, dál už to nebylo možné. Přesto o sobě může říct, že slavil dva mistrovské tituly v Chance Lize. Už přes šest let totiž Jan Frantl pracuje pro Spartu, kde má na starost péči nejen o hvězdy Letenských. "Oslavy titulu byly krásné. Obzvlášť na Vltavě při plavbě lodí, když za námi večer přišli fanoušci. To bylo něco neuvěřitelného," vzpomíná na dva roky starý zážitek.
Hrajete ještě fotbal?
"Hrával jsem za pražský Meteor. Ale musel jsem skončit, protože skloubit rodinu a práci ve Spartě ještě s mým fotbalem už bylo složité. Skončíte ve čtyři v práci, jedete na trénink, přijel jsem domů, dal dětem pusu a šly spát. Takhle jsem fungoval každý den kromě čtvrtka, kdy bylo volno. V sobotu jsme jeli s Meteorem do Chomutova a v neděli zase někam se Spartou…"
Ví o vás hráči, že také umíte kopnout do balonu?
"Nějakou mojí historii asi znají, ale spíš si myslím, že netuší. Zrovna nedávno jsem se bavil s Kaanem (Kairinenem, pozn. red.), který je tu dlouho, známe se velmi dobře a hrozně se divil, že mi bude v únoru už třiatřicet. Takže si nedělám iluze."
Jak jste se dostal do Sparty?
"Nastoupil jsem před šesti lety na pozici administrátora přestupů a hostování. Jedná se o člověka, který ve chvíli, kdy si všechny strany plácnou, musí registrovat všechny smlouvy a zahrnout je do systémů. Až poté se transfer považuje za uzavřený."
A dopracoval jste se až k týmu?
"Pracoval jsem na té pozici asi rok a půl, poté mě Tomáš Rosický posunul k áčku a dnes je ze mě sportovní manažer."
Co obnáší vaše práce?
"V podstatě se starám o to, aby kolem týmu vše fungovalo a hráči se mohli soustředit pouze na fotbal. Řeším logistiku při výjezdech, přípravné zápasy na soustředění a v poslední době, kdy máme hodně zahraničních hráčů, tak k tomu přibyla i hráčská část, kdy vytvářím servis pro všechny kluky z týmu a pomáhám jim s problémy všedních dní."
Jak byste popsal zkušenosti s výjezdy do Rijeky nebo Craiovy, kde vám plány a logistiku komplikovaly přírodní živly?
"Šílené."
Co to pro vás obnášelo?
"Když jsem se vrátil domů z Rijeky, udělalo se mi na oku ječné zrno ze stresu, protože jsem do té doby něco podobného nezažil. Na druhou stranu bylo to méně stresové v tom, že jsem viděl předpověď, přicházející mraky a řešil jsem už od rána ubytování, letadlo… Měli jsme všechno podchycené. Průšvih byl zápas, kdy se podle mě hazardovalo se zdravím hráčů. Nad námi se proháněly blesky, ale rozhodčí chtěl pokračovat v utkání…"
V Craiově zase nebyl problém se zápasem, ale s následným odletem kvůli mlze… Sám jsem to vnímal jako novinář na místě, kdy se několikrát změnil plán. Co vy, který jste přímo u týmu?
"To, že jsme přespali o jednu noc navíc, byl asi nejmenší problém. Šílené bylo, jak se věci neustále měnily. Přesně jak říkáte. Byl jsem připravený, že po utkání naběhnu do šatny a všechny budu popohánět, že budeme spěchat na letiště, abychom za hodinu odletěli. V průběhu zápasu jsme měli ještě povolení k odletu."
Ale neodletělo se…
"Za pár minut bylo vše zase jinak. Nakonec se rozhodlo, že neletíme. Myslel jsem si, že to bude jako v Rijece, že se udělá hezky a dopoledne v klidu odletíme."
Jenže mlha byla nekompromisní.
"Takovou jsem snad v životě neviděl. Informace o odletu se neustále měnily. Naše letadlo bylo v Bukurešti a potřebovali jsme ho dostat do Craiovy, ale problém byl v přistání v mlze, zatímco vzlétnout se dalo. Potřebovali jsme viditelnost cca 400 až 500 metrů a ta se měnila každou chvílí."
V jednu chvíli už jste byli dokonce na cestě do Bukurešti, že?
"Opravdu jsme netušili, co bude za za hodinu. Jestli to risknout a být na hotelu, nebo jet pět hodin do Bukurešti a tam odtud v klidu odletět. Teď si představte, že byl pátek, odpoledne, měli jsme být dávno doma a my nedokázali klukům říct, co se bude dít. Nic se pro nás nevyvíjelo dobře, tak jsme tým naložili do autobusu a rozhodli se pro Bukurešť."
Jak jste se tedy ocitli na letišti?
"Po cestě jsem neustále řešil možnost odletu z města. Tlačili jsme na to, aby odpovědní lidé dostali letadlo aspoň do vzduchu a kdyby se na deset minut umoudřilo počasí, aby okamžitě sedli. A to se nakonec povedlo. Dojeli jsme na letiště, odbavili jsme hráče, aniž bychom měli stoprocentní jistotu, že letadlo přistane, a modlili jsme se, aby přistálo."
Co jsou problémy hráčů Sparty, které řešíte?
"Běžná agenda je zařizování auta, bydlení, víza, banky, školky pro děti a podobně. Naší snahou je, aby kluci jen přijeli na Strahov, převlékli se odtrénovali a jeli zase domů. Neměli žádné starosti."
Dovedu si představit, že jsou pak další potíže, které s vámi chtějí řešit…
"Na denní bázi řeším spoustu hovorů či zpráv a kolikrát třeba i o půlnoci. Důležité je, že na to nejsem sám a hodně mi pomáhá Míra Baranek. Má na starost české výjezdy, na mě jsou zahraniční cesty a péče o cizince. A nejsou to jen hráči, ale kompletní realizační tým."
Je pro vás výhodou, že jste fotbal aktivně hrával a dokážete se vžít do hráčů a pochopit, jaké mají potřeby a co obnáší jejich život?
"Asi se do nich dokážu trochu vcítit, hodně mi pomáhá, že můj režim je takřka stejný, jako když jsem fotbal hrával. Tedy v týdnu tréninky, o víkendu zápasy. Vím, co obnáší výjezd třeba do Karviné. Pro někoho, kdo v tomto režimu nikdy nefungoval a přišel by na tuto pozici, by to bylo ohromně složité."
Měl jste vždy jasno, že se chcete živit fotbalem, ať už v jakékoliv roli?
"Ne tak docela. Celá moje rodina je z lékařského prostředí. Pracují ve farmaceutickém průmyslu nebo jako doktoři. I diplomku jsem psal o farmacii. Moc jsem netušil, co vlastně chci dělat. A tak jsem po škole tak trochu z rozumu šel pracovat do farmaceutického odvětví."
Co jste dělal?
"Jmenovalo se to medicínský reprezentant. Měl jsem na starosti neurologii a psychiatrii a jezdil jsem za doktory a do lékáren a snažil jsem se je přesvědčit, aby předepisovali léky naší firmy."
To není zrovna snadná úloha..
"Strašně náročná. Byl jsem de facto obchoďák. Klepal jsem na dveře a snažil se vnucovat produkty, které vyrábí spousty jiných firem jen pod jiným názvem, ale moje úloha byla, aby lékaři předepisovali ty naše."
A nevydržel jste…
"Po roce jsem věděl, že to není práce pro mě. Chtěl jsem dělat to, co mě baví, takže určitě něco se sportem."
Jak z toho vznikla cesta do Sparty?
"Vzal jsem si telefon a projížděl si kontakty, koho bych oslovil. Narazil jsem na Dušana Žovince mladšího, se kterým jsem chodil do školy a jeho táta pracoval ve Spartě jako generální sekretář. Zeptal jsem se, jestli by náhodou v klubu nebyla nějaká práce a měl jsem štěstí, protože tehdy končil můj předchůdce a klub potřeboval rychle tuto pozici obsadit. Bylo to v květnu, tedy ve chvíli, kdy se řeší spoustu jednání…"
Čas hrál pro vás…
"Bylo to ohromně rychlé. Potřebovali mě co nejdříve zaučit, proběhly dva pohovory a domluvili jsme se."
Stal jste se členem týmu Tomáše Rosického. Člověka, kterého jste obdivoval jako malý kluk….
"Ani nevíte, jak jsem byl nervózní. Nechcete něco pokazit Spartě, natož Tomáši Rosickému…"
Prý jste fanoušek Arsenalu?
"Miloval jsem éru kolem Henryho a Bergkampa na Highbury. Pak tam navíc přestoupil Tomáš, takže tam byl i český hráč."
Jaké byly první dny?
"Zcela na rovinu říkám, že jsem byl první půlrok z Tomáše ohromený, hltal jsem každé jeho slovo. Ale divte se mi. Jednou mi zaklepal na dveře a představil Gilberta Silvu, který přišel za ním. Tomáš mě s ním seznámil. To jsem si užíval."
Dovedu si však představit, že vaše tehdejší náplň měla však i stinné stránky. Kdy vám bylo nejhůř?
"Když se vracel David Pavelka z Kasimpasy. Jeho přestup jsme dotáhli asi minutu před koncem přestupového okna. Bylo to šílené. Byly to obrovské nervy. Není to tak pořád. Když něco neřešíte na poslední chvíli, a máte všechny dokumenty pohromadě, tak to není tak stresová záležitost."
Tak jste vzal novou výzvu a šel se starat o A-tým Sparty?
"To už je o trochu víc stresující. Neustále přemýšlím, jestli jsem na něco nezapomněl. Objednat letadlo, zařídit pro všechny víza, letenky… Mojí chybou se může stát, že se nestihne zápas nebo nějaký hráč nebude moc cestovat. Nechcete být tím, kvůli komu se třeba nepostoupí do Ligy mistrů a klub přijde o stamiliony…"
Ale předpokládám, že stresující je i péče o hráče. Vy jste jejich nejbližší kontakt, že?
"Ano, mně volají, když mají jakýkoliv problém. Stalo se několikrát, že někdo o půlnoci zavolal, že potřebuje něco urgentně řešit on sám, nebo jeho rodina."
Co vy na to?
"Svléknu se z pyžama a jedu. Nespal bych, kdybych věděl, že se to nevyřešilo. Vím, že ti kluci potřebují pomoc. Obzvlášť, když žijí v zahraničí a neumí řeč. Mají tu rodiny, malé děti. Najednou jsou v úplně jiné společnosti, je tu odlišná kultura. Jenže primárně jsou tu od toho, aby hráli fotbal a aby měli čistou hlavu na něj."
Cítím z vás, že pro vaši práci je důležité, aby vám hráči důvěřovali, byl jste jejich přítel. Vnímáte to, že s nimi máte trochu důvěrnější vztahy?
"Je to extrémně důležité. Mohli by zvednout telefon a volat jiným lidem, ale naučili se, že na jakékoliv každodenní problémy jsem tu já a důvěřují mi. Snažím se být se všemi kamarád. O to víc si vážím, když mě pozvou na večeři, ale podobných akcí se neúčastním."
Je to hranice, kam už nechcete zajít?
"Ano, občas po nich něco chci, jsem i trochu nepříjemný a v některých situacích je lepší mít odstup."
Spoustě lidem se asi vybaví jméno Angela Preciada. Jak moc náročné bylo pečovat o něj?
"Pro Angela jsem toho dělal asi nejvíc ze všech kluků, co tu kdy byli. Ale nelze všechny kluky z Jižní Ameriky házet do jednoho pytle. Například Mercado je úplně jiný. Opak Angela. Sice zatím tolik neumí jazyk, ale zvládneme se domluvit, je zodpovědný."
Chápu to správně, že nejtěžší je jazyková bariéra?
"Přesně tak. Smál jsem se při loučení Angelovi, že jsme ho tu naučili anglicky, připravili jazykově na TOP ligu a on jde hrát fotbal do Brazílie…"
Co vám na to řekl? Poděkoval?
"Čau Honza." (směje se)
Talent od Boha, ale divočina mimo hřiště. Jací jsou Jihoameričané v Evropě
Na překlad máte španělsky mluvící členy realizačního týmu, ale je to svým způsobem limitující. Chcete, aby hráči chodili na lekce angličtiny či češtiny?
"Kluci jako třeba John Mercado či Joao Grimaldo mají zařízené lekce angličtiny. Nedělám si iluze, že by se někdy naučili česky."
Tak se budete muset naučit španělsky vy?
"Opravdu jsem nad tím přemýšlel, protože máme skvělou lektorku, která jezdí přímo na Strahov a když jsme na trhu s těmito kluky poměrně aktivní, říkal jsem si, jestli to mám zkusit a mít zase o něco lepší schopnosti pro práci s nimi. Vím, že i trenéři to vnímají podobně. Rozhodně je to téma."
Ale dál platí, že úředním jazykem kabiny bude angličtina?
"Kolikrát slyším, že cizinci jsou tu našimi hosty a měli by s námi mluvit česky… Podle mě je to hloupost. Fotbal je kolektivní sport, kde musíte mít silný kolektiv a táhnout za jeden provaz. K tomu si musíte rozumět. Když budeme mluvit jen česky, nikdy si nebudou všichni rozumět, proto mi dává smysl mluvit angličtinou, kterou se dokáže naučit každý."