Pochopil jsem, že proběhla debata, zda Angelo Preciado byl, či nebyl povedený nákup. Názory se různí. Chci se však zastavit u toho, jaké složitosti s ním klub musel řešit a jak záhy pochopil, že hráči z Jižní Ameriky jsou opravdu specifičtí.
Sám jsem to poznal na vlastní kůži. Ať už jako hráč či v jiné roli uvnitř klubu. Pro fanoušky je to (převážně) zastřené. Nevidí do zákulisí. Neznají různé historky. Nicméně není to tak jednoduché, že si koupíte rozdílového Brazilce, Argentince či Ekvádorce a máte vyhráno.
Dovedu si představit, že třeba evropské metropole, včetně Prahy, nabízí pro tyto kluky spoustu zajímavých věcí, které je rozptylují od fotbalu. Proto je extrémně důležité při výběru hráče zjistit co nejvíce informací o jeho charakteru, poznat ho po lidské stránce. Fotbalová výbava totiž ještě nemusí znamenat všechno.
Nedávno se nám stalo u dvou vytipovaných hráčů z Jižní Ameriky, že jsme byli těsně před jejich příchodem. Na videu zaujali, při skautování na stadionu zaujali, ale při videohovoru se samotným hráčem už to tak přesvědčivé nebylo. Neudělal dobrý dojem. Charakterově tam byly znaky, které byly alarmující. Klub se rozhodl, že je nekoupí.
Naprosto tomu rozumím. Jako skaut sice vidíte skvělého fotbalistu, ale potíže, které mohou následně vznikat mimo hřiště, už pak řeší za vás někdo jiný. A není toho málo.
To, jak se ti kluci často prezentují v kabině, může nadělat neplechu a být až kontraproduktivní. Kulturně jsou prostě úplně někde jinde než my. Co nám přijde velice zvláštní, je jejich běžné chování.
V klubech, ve kterých jsem hrával, jsem potkal spoustu hráčů z Jižní Ameriky. Ať už to byli Jefferson Farfán, Rafinha, Carlos Zambrano, Raúl Bobadilla, Caiuby a spoustu dalších, kteří už nejsou tolik známí. Na hřišti neuvěřitelní fotbalisté. Takovou kvalitu jsem u jiných moc neviděl.
Pak tam ale byla druhá stránka – jejich emoce a divoký naturel. Bylo naprosto běžné, že měli soudní řízení, protože někoho napadli v nočním klubu, nebo zavinili dopravní nehodu či se porvali se spoluhráčem na tréninku. Zažil jsem i situaci, kdy se poprali s asistentem trenéra v období, kdy nám to neklapalo.
Je ohromně složité trénovat mužstvo a zároveň usměrnit podobné charaktery, které vám na hřišti sice všechno vrací, ale mimo zápasy vaši práci spíš narušují.
Jsem asi poslední, kdo by se Felixe Magatha zastával, ale měl to s nimi složité i on. Pamatuji si, že Jihoameričany nutil chodit na lekce němčiny. A pokutoval je, pokud to ignorovali. Třeba zrovna Farfán byl ten typ, který než aby na lekce chodil a snažil se nám aspoň trochu porozumět, tak raději platil pokuty.
Přitom jazyková bariéra je jeden z největších problémů s těmito kluky. Často se nedomluví ani anglicky. Mně osobně to přijde neuvěřitelné. Jdou do Evropy vydělávat peníze a nejsou schopni do sebe dostat ani angličtinu.
Jak s nimi má člověk řešit věci na hřišti nebo mimo něj? Jako spoluhráče mě to děsně rozčilovalo. Jsou to kluci, kteří hrají skvěle fotbal, někteří i působili sympaticky, ale za tři roky si s ním neřekneš nic, pokud se nerozhodneš naučit španělsky či portugalsky.
Nedivím se, že pak kluby vyloženě hledají lidi do realizačních týmů s jazykovou vybaveností, aby pomáhali ještě s překladem. Přijde mi však, že těch ústupků ze strany klubu je až příliš…
Ofenzivní zbraň s vysokou mírou rizika. Preciada sráží laxní přístup
Zajímalo mě, jak fungují s jejich jazykovou vybaveností v běžném životě, protože mi to přišlo nepředstavitelné. Zambrano, který byl peruánský reprezentant, mi na to řekl, že jazyk vlastně vůbec nepotřebuje. Téměř celou rodinu vzal s sebou do Evropy a je pouze s nimi. Bratranec mu dělá řidiče, protože nemá evropský řidičák, rodiče se o něj starali a všichni žili z peněz, které vydělal fotbalem.
Oni naši kulturu a zvyky nepotřebují, protože si částečně přenáší tu jejich do svých evropských domovů. Nemají to tak všichni, ale je to jeden z příkladů, kterých bychom našli spoustu.
Ale není to jen řeč. Obecně i nějaká spolehlivost a dodržování pravidel není u těhle kluků na úrovni, na kterou jsme zvyklí. Stávalo se, že i když byl sraz po Vánocích 4. ledna, tak se jeden z nich objevil až 11. ledna… Přišla mastná pokuta, zaplatil ji a v prvním kole po přestávce byl v základní sestavě, protože byl nepostradatelný.
A to se bavíme o velké hvězdě a velkém klubu, které Schalke tehdy bylo. Jeho možnosti byly opravdu velké. I Sparta určitě měla dobré informace třeba o Preciadovi, když jej přiváděla, ale ukočírovat hráče s takovou výstředností, je poměrně náročné.
Je však zajímavé, že se klub rozhodl tuto linku držet a dál ji prozkoumávat. Dorazili John Mercado, nyní v zimě Joao Grimaldo… Sám jsem zvědavý na Grimalda, jaký bude charakterově, protože fotbalově bude zajímavý.
Myslím, že mu hodně pomůže Mercado, který už je v klubu aklimatizovaný a dělá na mě dobrý dojem co se týká charakteru. Alespoň z pohledu toho, co jsem viděl a slyšel. Do toho přišel i Oliver Sonne, který reprezentuje Peru, ale je v podstatě Dán, takže tam cítím, že tihle kluci budou jiní než třeba Preciado.
Upřímně mě překvapilo, jak dlouho Preciado vydržel v českém fotbale a vlastně jsem nebyl vůbec v šoku z toho, že byl pro Spartu mnohem platnější v evropských zápasech, než v lize, protože jeho herní styl se do naší ligy moc nehodí, jeho silné stránky spíš trpí a na odiv jdou ty slabší. A to byl ještě hráč, který měl důraz a intenzitu nějakým způsobem osvojené.
Mnohem víc v tomto ohledu očekávám od Mercada, který působí jako hráč, který ví, co chce, jde si za tím, nemá žádné výlevy ani kauzy. Když jsem se o něm bavil s různými lidmi, kteří ho znají z Portugalska, všichni z něj byli nadšeni.
Ještě, než začal ve Spartě pravidelně hrát, vyloženě řekli, že v české lize bude skvělý, protože pro to má všechny predispozice. Pokud si to udrží a povede se mu jaro, brzy jej podle mého názoru potká velký přestup.
