O rychlých změnách v týmu
"Jak změnit věci okamžitě, na tom pracuji celý profesní život – každé angažmá, každý trénink, každý zápas i různé typologie hráčů využívám k tomu, abych získával to, čemu říkám zkratky nebo urychlovače, tedy cesty, jak co nejrychleji přenést svůj způsob vnímání hry na hráče. Troufám si říct, že už po čtyřech trénincích mužstvo v prvním zápase se Zlínem velmi zajímavě zareagovalo na změny. Široké mantinely lze podle mě nastavit poměrně rychle, ale jakmile se dostanete k detailům, ty už samozřejmě vyžadují svůj čas.
"Vždy jsem vycházel z toho, že chcete hrát určitým způsobem, ale máte k dispozici konkrétní materiál, se kterým musíte pracovat, ať už je jakýkoli. Většinou jsem působil v klubech s menšími rozpočty a ve složité situaci, kde dostanete jasný úkol, který je pro mě klíčový, a podle něj pak volíte jednotlivé kroky. Urychlovače proto vidím především v herním systému a v nastavení hry na hřišti už od prvního tréninku, protože se mnohem víc soustředím na vlastní způsob hry než na to, abych každý týden věnoval několik tréninků přípravě na soupeře.
O ambicích Slovácka
"Snažím se mít maximální přehled, protože fotbal je můj život, a i když jsem pět let působil na Slovensku, neznamená to, že bych ztratil rámcový přehled o českém fotbale. Slovácko si před dvěma třemi lety prošlo nádherným obdobím a u menšího klubu je logické, že po něm následuje propad, což byla i jedna z věcí, o kterých jsme mluvili s majitelem a sportovním ředitelem a které bylo potřeba změnit, konkrétně znovu do hráčů dostat vášeň a ambici."
"Nespekuloval jsem nad tím, zda jde o Slovácko, Baník nebo Trnavu, chtěl jsem se vrátit do českého fotbalu z osobních, ale trenérských důvodů, protože mám nezodpovězené otázky, na které si chci sám odpovědět, a udělat maximum pro to, aby můj způsob vnímání fotbalu byl okamžitě vidět na hřišti. Jaký to bude mít konečný efekt, nedokážu předpovídat, ale mým cílem je, aby Slovácko mělo pod mým vedením jasnou tvář a vědělo, jak se popasovat i s ambicióznějšími soupeři."
O motivaci trénovat
"Každé angažmá beru jako zpětnou vazbu ke svému tréninkovému procesu, protože fotbal chci vnímat tak, že všechno je měřitelné a na všechno musí existovat odpověď. Je to pro mě zároveň určitá obrana vůči majitelům, kdy na otázky typu "neměli bychom to změnit?", chci reagovat konkrétně – jak, proč a na základě čeho. Systém, který jsem si vytvořil a zhruba dvanáct let ho postupně precizuji, se samozřejmě vyvíjí, protože některé věci se dnes posouvají extrémně rychle, například výstavba hry nebo přechod přes střední pásmo, zatímco v dohrávání akcí v boxech už kvůli malému prostoru hrají velkou roli součinnost a kvalita hráčů."
"Tyto otázky úzce souvisí se systémem, protože český fotbal dlouhodobě vnímám jako fyzicky extrémně náročnou a často velmi přímočarou soutěž, kterou chci chápat a uchopit trochu jinak, s vědomím, že existuje mnoho cest a stylů trenérské práce. Mým cílem je být úspěšný tímto způsobem hry s kvalitou hráčů, které mám k dispozici, a zároveň si odpovědět na otázku, kam se můj systém i moje trenérská práce posunuly za pět let, kdy jsem v českém fotbale nepůsobil. Je to důležité pro mou praxi, nejde o to něco někomu dokazovat, ale znát odpovědi a v případě, že to nebude stačit, znovu přemýšlet o tom, jak se dál zlepšit."
O vyhlídkách na jaro
"Miluju situace, kdy se o něco hraje a kdy jste vystavený tlaku, který je pro mě návykový. Klidně bych mohl trénovat i děti, problém by to nebyl, ale chyběl by mi právě ten stres a konfrontace v náročném prostředí, protože když si na to jednou zvyknete, tyto vypjaté momenty vás dostávají do stavů, kdy jste na hraně a musíte dělat zásadní rozhodnutí, ať už jde o boj o první šestku, nebo o zápas v Evropě, který se z vedení 2:0 zlomí v porážku 2:3."
"Právě v těchto situacích si zpětně uvědomíte, že některá rozhodnutí mohla být jiná, a podle mě se na tom ukazuje velikost trenéra, což je oblast, ve které se cítím posunutý, a zároveň je to něco, co nešlo nijak urychlit. Když srovnám sám sebe jako trenéra v Opavě a dnes, mám pocit, že jsem tehdy věděl o fotbale jen zlomek toho, co vím teď, a je vlastně krásné předat všechny své znalosti kolegovi, který se pak jako hlavní trenér ocitne v krizové situaci, kde se skutečně rozhoduje."
O učení se nových věcí
"Od začátku trenérské kariéry neustále přemýšlím o systému a jeho fungování, a protože se nepovažuji za technicky nadaného, hodně si věci kreslím a strukturuji. Moje trenérská filozofie vychází z přesvědčení, že pokud má fungovat ofenziva, musím být skvěle připravený i na obranu, a proto v tréninku kladu důraz na rozvoj každého jednotlivého hráče. Jako hráč jsem nesnášel, když byli fotbalisté bráni jen jako "kužely" nebo dělali půl týdne soupeře, a to bylo jedno z mých základních rozhodnutí po přechodu k trenéřině – chci hráče rozvíjet tak, aby absence, zranění nebo karetní tresty byly přirozenou součástí fotbalového života, ne problémem."
"Neustále sám sebe konfrontuji a hledám rovnováhu mezi útokem a obranou, přičemž hodně přemýšlím o nastavení hřiště, protože prostorové a časoprostorové vnímání považuji za jeden z největších problémů českého fotbalu. Právě práce s prostorem, obsazení hřiště s míčem i bez míče, je pro mě alfou a omegou bez ohledu na typologii hráčů."