Ange Postecoglou (59) splnil slib. Před sezonou i v jejím průběhu několikrát zopakoval, že druhý rok každého angažmá tradičně vyhrává trofeje. Povedlo se mu to v Austrálii, Japonsku, Skotsku, u australské reprezentace a nyní i na lavičce Tottenhamu. Jak změní triumf v Evropské lize jeho nejistou pozici v severolondýnském celku?
Tottenham sice ve středu vyhrál Evropskou ligu a po 17 letech ukončil čekání na trofej, v Premier League ale kolo před koncem drží až 17. místo a je nejhorším z nesestupujících celků.
Ve finále EL se Spurs potkali s Manchesterem United, který je v ligové tabulce jen o místo nad nimi. Jejich vzájemné střetnutí tak rovněž bylo soubojem o evropské poháry. Důležitost utkání se podepsala i na fotbalové kvalitě, zápas mnoho krásy nepobral a Tottenham v něm rozhodně nebyl lepší.
Pohled na čísla nelže. Tým australského stratéga téměř ve všech metrikách koukal United na záda, přesto nakonec vyhrál. Celek z Manchesteru víc držel míč (73,4 % ku 26,6 %), zkompletoval víc přihrávek (514 ku 183) a vytvořil si víc příležitostí (čtyři ku jedné). Ani místy drtivý tlak ale United ke srovnání nestačil. A tak souboj dvou trenérů balancujících na hraně ovládl Postecoglou.
Ani kouzelná noc v Bilbau ale nemusí australskému kouči zajistit místo na lavičce Spurs i pro příští sezonu. Je jasné, že nyní má v ruce silný trumf, vedení ale přesto uvažuje o jeho odvolání. A údajně už má vyhlédnutou náhradu. Na severu Londýna by mohl skončit italský kouč Francesco Farioli, který na vlastní žádost skončil na lavičce Ajaxu.
Farioli se v Nizozemsku stal hitem. Od začátku sezony sbíral komplimenty za herní styl a zdálo se, že Ajax po třech letech vrátí na nizozemský trůn. Celek z Amsterdamu ale za poslední měsíc přišel o devítibodový náskok a nakonec se musel sklonit před PSV Eindhoven.
A právě závěr sezony ukázal Farioliho největší nedostatky. Šestatřicetiletý Ital totiž prokázal, že mu není úplně vlastní práce pod tlakem. A to jak z venku, tak přímo z klubu. Je proto otázkou, jestli by jeho angažování bylo z pohledu Tottenhamu správným krokem.
Proč to nejde v lize?
Je bez diskuze, že špatná ligová forma hraje proti Postecoglouovi, vedení ale určitě najde i několik argumentů pro jeho setrvání. Tím nejpádnějším je kromě trofeje z Evropské ligy nevídaně rozsáhlá marodka, se kterou se Spurs potýkali v průběhu celého ročníku.
V jednu chvíli měl Tottenham až 11 zraněných hráčů. Dlouhodobě absentovali Micky van de Ven, James Maddison, Dejan Kulusevski, Son Heung-min nebo třeba gólman Guglielmo Vicario. Všechno základní stavební kameny sestavy Postecoglouova výběru.
Australský kouč dal spoustu příležitostí mladíkům v čele s Lucasem Bergvallem, nepřesvědčivé výsledky na ně ale nikdy neschazoval. Naopak, jejich zařazení do sestavy bral jako pomyslný začátek přestavby Spurs. "Je před námi ještě spousta práce, ale rozhodně ne tolik, kolik si lidé myslí," řekl při výhledu do dalších sezon.
Triumf ve druhém nejprestižnějším evropském poháru může být pro mladý tým výborným odrazovým můstkem. "Cítím, že jsme dnes postavili základy něčeho velkého. Ano, v lize se nám nedařilo a prohráli jsme v ní 20 zápasů, ale něco tady budujeme a je jasné, že to je proces, který se neprojeví ze dne na den," dodal Postecoglou.
Mnoho fanoušků ale procesu australského stratéga nevěří. Tottenham v aktuální sezoně prohrál 21 z dosavadních 37 zápasů a z vítězství se radoval jen jedenáctkrát. V průběhu dvouleté Postecoglouovy vlády Spurs nedokázali vyhrát ani polovinu zápasů a úspěšnost 41,3 % dělá z australského kouče statisticky nejhoršího kouče klubu v uplynulé dekádě.
V domácím prostředí Postecoglou dovedl tým k 19 vítězstvím, což na první pohled působí jako relativně sympatický počin. Při uvedení do kontextu ale zjistíme, že i v této bilanci Postecoglou v porovnání se svými konkurenty strádá. Například José Mourinho doma sice vyhrál pouze šestnáctkrát, odtrénoval ale o devět zápasů méně.
Tragicky pak působí počet ligových proher. Tottenham pod Postecoglouem za dvě ligové sezony padl ve 33 zápasech, což je jen o jednu prohru méně, než nasbírali Mourinho, Antonio Conte a Cristian Stellini, kteří v součtu na lavičce Spurs strávili téměř o rok víc.
Postecoglou i přesto dál věří tomu, že na lavičce Spurs bude moct zůstat. "Chápu, že je těžké uvěřit vizi jednoho člověka, ale já jsem vítěz a potvrzuji to celou kariéru. Nebuduju tým na nejbližší měsíce, ale na dalších šest let. Dostali jsme se do Ligy mistrů a věřím tomu, že se budeme dál posouvat," řekl.
Před předsedou klubového představenstva Danielem Levym teď je velmi složité rozhodnutí. Ani v jednom případě navíc nemůže vyhovět všem fanouškům. Buď dá Postecoglouovi důvěru i pro další sezonu a v klubu nechá trenéra s nejhorší bilancí za poslední dekádu, nebo se s australským koučem rozloučí a vyhodí tak kouče, který klub dovedl k první trofeji po 17 letech.
Jedno je jisté, teď je míč na straně zkušeného funkcionáře.