Sabah v minulé sezoně ovládl ázerbájdžánskou Premier League i Ázerbájdžánský pohár a nyní se prokousal přes všechny čtyři předkola až do hlavní fáze Ligy mistrů. K obrovskému úspěchu ho dovedl trenér, který nikdy nehrál profesionální fotbal a na trenéřinu si vydělával nejrůznějšími způsoby.
Dambrauskas si v televizní vědomostní soutěži vydělal na několik stáží v Anglii, díky kterým nakonec zamířil do profesionálního fotbalu.
Před příchodem do Sabahu si postupně budoval renomé napříč Evropou. Trofeje získal v Litvě, Lotyšsku, Chorvatsku i Bulharsku a nyní dokázal nemožné. Na domácí scéně ukončil dlouholetou nadvládu Karabachu a při premiéře v Evropě dovedl klub až do Ligy mistrů.
Los Ligy mistrů ONLINE
V exkluzivním rozhovoru pro italskou redakci Livesport Zpráv se trenérský cestovatel rozpovídal o své cestě do profesionálníhoi fotbalu, trenérské filozofii i připravenosti Sabahu na zápasy se světovou špičkou.
O vaší účasti v litevské verzi "Chcete být milionářem?", která vám umožnila nastartovat trenérskou kariéru, toho za poslední týden padlo spousta. Vydal byste se do Anglie, sbírat trenérské zkušenosti i v případě, že byste se soutěže nezúčastnil?
"Šel jsem si to hlavně užít. Ve 12 letech mi došlo, že ze mě nebude profesionální fotbalista, vše jsem proto směřoval k tomu, abych se stal trenérem. Když se naskytla možnost odejít do Anglie, neváhal jsem. Šel jsem za lepším životem ale zároveň jsem měl jasnou představu o tom, že bych se chtěl stát trenérem. Nedokážu odhadnout, co by se stalo bez mé účasti v soutěži, ale věřím, že bych našel způsob, jak si svůj sen splnit. Jsem velmi rád, že mohu pracovat ve fotbale a živit se tím."
Patříte do skupiny trenérů, kteří nikdy nehráli fotbal. Jak podle vás tento aspekt uvlivňuje vaši cestu?
"Rozhodně si nemyslím, že by to byla výhoda. Stále si myslím, že bývalí hráči mají lepší výchozí pozici. Mají respekt, více kontaktů i cit pro kabinu. Trenérská práce se však v průběhu let výrazně změnila a toto povolání se vyvinulo. Dnešní fotbalový trenér je mnohem víc než jen lídr nebo taktik. Musí rozumět mnoha věcem, jako jsou kondice, lidská fyziologie, psychologie, management, finance a administrativa. Musí být dobrým organizátorem i komunikátorem, analytikem a někdy také hercem, nemluvě o taktických znalostech. A navíc si myslím, že nejdůležitější je emoční inteligence. Věřím, že fotbalisté, kteří se pustí do trenérské práce hned po konci kariéry, si některé z těchto povinností ani neuvědomují. Trenéři, kteří fotbal nikdy nehráli, tyto nedostatky kompenzují každodenním studiem a učením. Každý den jsem pracoval a stále pracuji na tom, abych se zlepšil. Nejvíc se bojím, že se přestanu učit a rozvíjet.“
Šel jste do Anglie s cílem stát se trenérem?
"Ano, rozhodně. Od dne, kdy jsem přijel, se všechno točilo kolem snu stát se fotbalovým trenérem. Šlo to po jednotlivých etapách. Nejdřív jsem se musel naučit jazyk, potom se přihlásit do trenérského kurzu Level 1, následoval kurz Level 2, pak jsem získával zkušenosti v mládežnickém fotbale. Dalším krokem bylo najít práci v akademii profesionálního nebo poloprofesionálního klubu. Poté jsem na univerzitě vystudoval obor sportovní vědy a trenérství. Navštěvoval jsem všechny možné kurzy a konference, abych se zlepšoval. Pak jsem začal snít o práci v profesionálním fotbale a plánoval to, jak ji získat. Věděl jsem, že v Anglii to bude nemožné, ale doma bych šanci dostat mohl."
Jaké jsou základní pilíře vašeho fotbalu, tedy útočného a moderního pojetí? Od koho jste se učil? Kdo vás inspiruje?
"Mám rád góly. Kdyby měl můj způsob práce vystihnout jediné slovo, byla by to dominance. Nebojím se riskovat. Nejlepším výsledkem by pro mě bylo vítězství 4:3, při kterém by skórovali čtyři různí hráči a čtyři jiní by si připsali asistenci. Dokážete si představit kabinu po takovém zápase? Proto mám rád týmy a trenéry, kteří jdou stejným směrem. Postupem času se to ale mění. Dříve jsem obdivoval Arsenal Arséna Wengera, Marcela Bielsu, Ralfa Rangnicka a další. Hodně se učím také z jiných sportů, především z basketbalu, amerického fotbalu, ragby nebo ledního hokeje. Někdy podle mě získávám více nápadů z jiných sportů než ze samotného fotbalu."
Proč vám říkají litevský Mourinho? A líbí se vám to?
"Nemyslím si, že by se to úplně ujalo. Kdybych měl říct proč, asi by to bylo tím, že ani já, ani José Mourinho jsme neměli významnou fotbalovou kariéru."
Trénoval jste v mnoha částech Evropy, hodně jste cestoval. Co jste si ze všech předchozích angažmá přinesl do Sabahu?
"Práce v různých zemích je největší dar, který jsem od fotbalu během kariéry dostal. Obohatilo mě to jako člověka i jako trenéra. Při trénování se vždy snažím nevidět nejprve fotbalistu, ale především člověka. Fotbalistu můžete trénovat jedině tehdy, když mu jako člověku rozumíte. Dříve si trenér od hráčů udržoval odstup, moje filozofie je být jim co nejblíž. V Sabahu máme velmi multikulturní tým. Zkušenosti z různých zemí mi umožňují lépe rozumět hráčům a hledat způsob, jak je zlepšovat."
Přestupy, ohlasy, rozhovory: Zapněte si notifikace na články k oblíbeným hráčům a týmům.
Sabah jste dovedl k vítězství v lize, poháru a nyní také k účasti v hlavní fázi Ligy mistrů. Povedený rok, že?
"Nebál bych se říct neuvěřitelný. Doma jsme si museli poradit s Karabachem, který v minulé sezoně hrál Ligu mistrů. Ázerbájdžánský titul vyhrál dvanáctkrát za posledních 13 let a třináctkrát po sobě se kvalifikoval do evropských pohárů. Učili jsme se od něj a i díky němu jsme se zlepšili. Každý vzájemný zápas byl taktickou, mentální i technickou bitvou na nejvyšší úrovni. Vyhrát ligu i pohár a v jediné sezoně se kvalifikovat do skupinové fáze Ligy mistrů je něco nepředstavitelného. Je za tím obrovské množství práce všech v klubu, od uklízeče až po prezidenta. Většina klubů mluví o týmové práci, ale z vlastní zkušenosti vím, že jich to ve skutečnosti dělá jen velmi málo. Síla Sabahu spočívá právě v tom, že každý v klubu dělá svou práci a všichni táhnou za jeden provaz."
Věříte, že vaše rivalita s Karabachem může posunout celou ázerbájdžánskou ligu?
"To, co Karabach v průběhu let udělal pro ázerbájdžánský fotbal, si zaslouží nejvyšší uznání. Ještě před příchodem do Ázerbájdžánu jsem Karabach s velkým zájmem sledoval a snažil se pochopit jeho úspěch. Každý zápas proti němu byl jako lekce, kterou mohu přirovnat k univerzitnímu diplomu. Z těchto zápasů jsme se toho opravdu hodně naučili a věřím tomu, že stejně to vnímal i soupeř. Fotbal v Ázerbájdžánu to rozhodně posouvá správným směrem. Ale není to jen o dvou týmech, jsou tu další kvalitní mužstva. Zira, Turan a Neftci Baku, které se nebojí mluvit o svých ambicích ani je ukázat. Věřím, že ázerbájdžánská fotbalová liga má dobrou budoucnost."
Čeká na vás Liga mistrů. S jakým nastavením do ní vstupujete?
"Především se chceme otestovat a poměřit s nejlepšími. Není to jen vzrušení, ale také velká zodpovědnost a příležitost. Pro růst klubu je to velmi důležité. Růst můžeme jako jednotlivci i jako tým. Chceme tuto příležitost využít."