Trent Alexander-Arnold není jediným hvězdným anglickým hráčem, jenž pozvánku na blížící se šampionát neobdržel. Jeho neúčast je však dost možná tou nejvýznamější. Překvapit mohlo rovněž vynechání Harryho Maguirea, který opakovaně ukazuje své kvality v dresu Manchesteru United i národního týmu.
Zklamání mohou po zdařilých individuálních sezonách cítit Jarrod Bowen, Morgan Gibbs-White či Adam Wharton. Absence krajního obránce Realu ale píše hlubší příběh.
Premier League jako výhoda?
Jedním z největších překvapení anglické nominace byl mimo jiné fakt, že pro širokou fotbalovou veřejnost nebylo vynechání Trenta zvlášť šokující. Vzhledem k jeho absenci na posledním reprezentačním srazu a skromné minutáži pod Tuchelem se dalo počítat s tím, že v nominaci německého kouče figurovat nebude.
Stále se však jedná o hráče, jenž byl v nedávných letech pro národní tým jasnou volbou. A to nejen díky svým skvělým centrům z kraje hřiště ve stylu Davida Beckhama, ale rovněž zásluhou své atletičnosti a komplexnímu stylu hry. Vždyť na Euru v Německu před dvěma lety započal šampionát v základní sestavě na pozici středního defenzivního záložníka.
Lze tedy předpokládat, že Tuchel jednoduše nepovažoval výkony někdejšího obránce Liverpoolu za natolik přesvědčivé, aby jej mohl do svého kádru zařadit. Pravdou je, že Los Blancos se v letošním ročníku příliš nedařilo. Trent však svou šanci na začátku sezony od Xabiho Alonsa dostal a ani Álvaro Arbeloa, jenž španělského ternéra ve funkci vystřídal, jej v sestavě neopomíjel.
Na místě je ovšem otázka, do jaké míry byl v LaLize krajní obránce Tuchelovi na očích. Ve výběru Anglie figurují pouze čtyři hráči hrající mimo Premier League, nelze tedy vyloučit, že právě působení v anglické nejvyšší soutěži je pro jeho konkurenty na pravé straně obrany výhodou. Zda je to pro Tuchela natolik důležitý atribut, ví pouze on sám.
Zlepšení v centrech i defenzivě, ale...
Ačkoli nelze z pohledu Alexandra-Arnolda považovat uplynulý ročník za příliš úspěšný, v několika klíčových statistikách si vedl lépe než v poslední sezoně v dresu Reds. Zatímco na Anfieldu v ročníku 2024/25 dosáhl průměrně 1,27 centru za zápas, ve službách Bílého baletu se jeho průměr vyšplhal na 1,38. Právě nebezpečné dlouhé pasy vždy patřily k jeho nejsilnějším zbraním, ze kterých mohou spoluhráči výrazně těžit.
Trent bývá často kritizován za nedostatky v obranné činnosti, jeho úspěšnost v defenzivných soubojích jeden na jednoho však byla v premiérovém ročníku ve Španělsku na úrovni 46,67 %. V předešlé sezoně se dostal pouze na hodnotu 44,44%, mírné zlepšení je tedy patrné i v této oblasti.
Každá mince má však dvě strany a kouč anglické reprezentace by jistě mohl poukázat na pouhých 5,37 průměrných vyhraných soubojů sedmadvacetiletého obránce na zápas. V minulé sezoně jich totiž v červeném dresu zapsal hned 8,21, k tomu navíc přidal 7,19 získů míčů. Ve službách celku z hlavního města Španělska ale v této statistice klesl na 5,78.
Bídná útočná čísla
Na rozdíl od působení v Liverpoolu nedokáže na Bernabéu v ofenzivě kompenzovat obranné nedostatky. Na kontě má pouze pět asistencí za 30 utkání napříč soutěžemi. Více jich nepřidal také vinou zranění, sedm duelů totiž vynechal kvůli problému s hamstringem, v dalších 14 pak absentoval v důsledku potíží se stehnem.
V porovnání se sezonou 2024/25 se mu tak v útočné fázi hry příliš nedaří. Průměr 5,73 progresivních náběhů na zápas je o něco menší než 6,25 v Liverpoolu. V ofenzivě mu navíc jednoznačně schází kooperace s Mohamedem Salahem, jenž byla pro anglický celek po několik let klíčová.
Zde vynikal mimo jiné zdařilými nahrávkami ve finální třetině hřiště, když jich zapsal celkem 7,99. V letošním ročníku ale zůstal v tomto ohledu výrazně za očekáváními a zaznamenal jich pouze 5,28. Pokles je patrný také u klíčových přihrávek, z 0,72 na utkání si pravý bek pohoršil na 0,64.
Jde to i bez něj
Trent již od mistrovství Evropy 2024 není pravidelným členem základní sestavy Anglie. Někdejší kouč PSG či Chelsea Tuchel dal navíc jasně najevo, že na pozici pravého obránce má jiné favority, kteří týmu přinášejí více užitku. Během kvalifikace odehrál Trent pouhých 26 minut v duelu s Andorrou. Příliš důvěry tedy od německého trenéra nedostal.
Právě v kvalifikačních střetnutích byl navíc anglický výběr stoprocentní, z osmi utkání zapsal osm výher a dokonce neobdržel ani jednu branku. Je tedy logické, že Tuchel nebude chtít výrazně sahat do vítězné sestavy. Obzvlášť, když neinkasuje a Trentův přínos je z postu obránce znatelný spíše směrem do ofenzivy.
V celkovém součtu tak absence obránce Bílého baletu nemusí být příliš citelná. Tuchelovi svěřenci totiž disponují především útočnou silou, jistá a ozkoušená obrana tak bude na světovém šampionátu výhodou. Výjimečné individuální schopnosti zřejmě musí jít stranou a o úspěchu či neúspěchu Three Lions rozhodne týmový projev. Ve vypjatých momentech ovšem může genialita jednotlivců scházet.
Tuchel jde s kůží na trh
Na rozdíl od jeho předchůdců je v případě Tuchela znát, že přemýšlí poněkud jinak a možná i logičtěji. MS je vrcholem reprezentačního fotbalu a o každou místenku svádí několik hráčů na všech postech tvrdý boj. Individuální genialita Alexandra-Arnolda tak z pohledu německého trenéra nepřevyšuje jeho komplexní nedostatky, aktuální čísla bohužel nehrají v jeho prospěch a nepotvrzují status světové hvězdy.
Ja samozřejmé, že v případě neúspěchu bude kritika na adresu německého trenéra neúprosná. Momentálně však zaslouží mezi anglickými fanoušky a veřejností důvěru i v případě, že dělá většinově nepopulární rozhodnutí. O tom, zda se mu vynechání mnoha hvězd v čele s Trentem vymstí, tak nerozhodne nic jiného než samotný šampionát v USA, Mexiku a Kanadě.