Češi mají zajištěnou účast v baráži, tudíž se může dnešní utkání s Gibraltarem jevit jako zápas, kde mohou stejně jako proti San Marinu více ztratit než získat. Jenže to se právě v přípravném duelu s evropským trpaslíkem stalo.
Souček a spol. i přes utrápenou výhru znovu ztratili. Nic není vypovídající o současném stavu národního týmu, než fakt, kdy je v Karviné poloprázdný stadion a na hráče se po 90 minutách hry píská.
Co udělat, aby se to neopakovalo dnes v Olomouci? Teď už nic. Je pozdě. Pravděpodobnost, že stadion nebude plný, hra bude znovu váznout a lidé na tribunách budou nespokojeni, je bohužel velká.
Co musí Češi změnit před Gibraltarem?
Český fotbal si za to může sám. Je to jeho vizitka. Může však dělat spoustu věcí pro to, aby do budoucna podobné ponižující momenty minimalizoval. Nejsem si však jistý, že všichni v jeho vedení vidí nastalý problém střízlivě, umí jej analyzovat a mají chuť skutečně něco měnit.
Nebo snad tušíte, jak zní česká vize? Několik měsíců jsme slýchali, že cílem je postup na MS 2026. A dál nic. Jako by se účastí na turnaji za velkou louží vše otočilo a fotbal na Strahově začal být znovu úspěšný. Vychovával silné generace, měl výjimečné hráče a věděla by o nás znovu celá zeměkoule…
Ne, tohle celé zní až humorně, ale zkrátka to tak navenek působí. Ivan Hašek sice zanechal odkaz, když zajistil Česku účast v baráži, ale jinak bude symbolem nekoncepční práce odpovědných lidí, kteří v minulosti či v současnosti figurují ve vedení tuzemského fotbalu.
Nezměnilo se nic
Konec období Jaroslava Šilhavého volal po tom, aby Česko udělalo větší změnu. Zamyslelo se nad tím, co umí, co dělá špatně a co musí nutně změnit i směrem dolů v mládežnických strukturách.
Už jsou to dva roky a nezměnilo se nic. Zvítězila pohodlnost. Ukázalo se na trenéra, který roky nevedl mužstvo v Evropě, žil ze silného renomé z minulosti či doporučení svých známých. Když jeho čas u národního týmu nadešel, přišel další moment, kdy si měli odpovědní lidé říct, že musí začít dělat věci jinak.
Místo toho manažer reprezentace Pavel Nedvěd, který by měl zastávat roli garanta, aby se Češi vyhnuli dalším slepým uličkám, doporučil Výkonnému výboru jména Jürgena Klinsmanna a Fatiha Terima. Dvou pánů, kteří mají nejlepší roky ve fotbale dávno za sebou.
Kde sledovat zápas s Gibraltarem?
Ve finále celá situace vykrystalizovala do bodu, kdy Nedvěd veřejně prohlásil, že pokud dočasný kouč Jaroslav Köstl překvapí, vlastně by mohl českou reprezentaci vést on.
Je až bizarní, jak některé procesy uvnitř FAČR probíhají. Opravdu jsou nejdůležitější lidé českého fotbalu schopni v pondělí lanařit drahá a zvučná jména z dávné minulosti, aby o pár dní později to samé místo klidně nechali dosavadnímu asistentovi?
Kam teda Česko směřuje? S jakým záměrem? V mezidobí už pak člověka vlastně ani tolik nešokují výsledky s trpaslíky, výkony či zvláštní jména v nominacích.
Köstlova pozice je složitá
Osobně vnímám pozici dočasného kouče Jaroslava Köstla jako abnormálně složitou. Sám nic nezmění. Potřebuje pomoct. Od týmu, kolegů, ale především vysoce postavených osob. Díky svým kvalitám nejspíš bude mít na to, aby zlepšil herní a taktický projev českého týmu. O tom jsem přesvědčený. Ale z dlouhodobého hlediska?
Přijde mi až neuctivé, jak kriticky se k němu staví část veřejnosti. Je s podivem, že člověk, který se podílel na nejlepší éře Slavie za posledních 30 let, je vnímán jako nedostatečné řešení a hlavní problém je, že nikdy nebyl hlavní trenér...
Čím dál víc věřím tomu, že by to pro Köstla byla spíš neřešitelná mise, byť bych mu úspěch velmi přál. Ale stále je to mladý trenér, pro kterého by byla velká škoda, kdyby měl odejít ze Strahova zmuchlaný.
Pokud si ho však lidé ve vedení opravdu vyberou, měli by začít konat i v hlubší problematice. Protože vyplněním kolonky "jméno trenéra" proces změn v českém fotbale rozhodně nekončí.
Česko – Gibraltar (pondělí 20:45 + audiokomentář)
