Bournemouth je město, které si dlouho budovalo pověst klidného přímořského letoviska. V 19. století se začalo rozvíjet jako lázeňské a rekreační centrum, jehož hlavními lákadly byly moře, čistý vzduch a rozsáhlé zelené plochy.
Dnes je proslulé díky fotbalu a křiklavé barevné kombinaci na dresech. Červeno-černé pruhy Bournemouthu nejsou dílem náhody. V roce 1971 je tehdejší manažer John Bond vybral jako poklonu AC Milán, který v 60. letech ovládl Evropu a v roce 1969 vyhrál první Pohár mistrů evropských zemí. Milán byl pro klub z nižších anglických soutěží vzorem po všech stránkách.
Letos, po 126 letech působení výhradně proti anglickým a velšským týmům, se kruh uzavřel. Bournemouth poprvé v historii působí v evropských pohárech, kde se střetl… Ano, s AC Milán. Italský velkoklub na domácí půdě vyprovodil z trávníku třemi góly.
Ne vždy ale bylo na jihu Anglie do zpěvu. V 90. letech byl klub krok od bankrotu. Chybělo 15 minut a bylo po všem. Značku nakonec zachránil fond fanoušků a vznikl jeden z prvních komunitních klubů v Evropě. Problémy se však opakovaly. V sezoně 2008/09 se musel zachraňovat v League Two s odečtem 17 bodů za finanční nesrovnalosti. Skončil jednadvacátý a udržel se zuby nehty.
Tehdejší majitel Jeff Mostyn látal dluhy klubu z vlastní kapsy a na lavičce stál mladý Eddie Howe, který tu dřív hrál. V tu dobu ještě nikdo netušil, jaká vzrušující cesta se před Bournemouthem v následující dekádě otevře.
Když Howe v roce 2009 mužstvo přebíral, bylo mu pouhých 31 let. Nakonec ale postavil tým, který hrál jinak, než bylo v anglických nižších ligách zvykem. Místo dlouhých nákopů stavěl na rychlé kombinaci a pohybu.
V roce 2010 Bournemouth postoupil do League One. O rok později se do klubu vrátil sám Howe, který mezitím krátce působil v Burnley. V roce 2011 se majitelem stal ruský podnikatel Maxim Demin, nejdřív jako spoluvlastník, o tři roky později převzal i zbylou polovinu. Ještě 5. listopadu 2011 byl Bournemouth jednadvacátý ve třetí lize s 12 body ze 14 zápasů.
V sezoně 2012/13 přišel postup do Championship. O rok později se mužstvo etablovalo ve druhé nejvyšší soutěži a v ročníku 2014/15 předvedlo něco, co by ještě několik let předtím působilo naprosto nereálně – postup do Premier League.
Bournemouth se v lize pár sezon držel, v roce 2020 však sestoupil a Howe po pádu odešel. Po dvou sezonách ve druhé lize se klub v roce 2022 vrátil mezi elitu. A také už pod novým majitelem.
Tím se stal Bill Foley, texaský miliardář a bývalý právník. Jeho společnost Black Knight Football koupila stoprocentní podíl a patří jí také kluby Lorient, Moreirense a Auckland. Foley nechtěl dělat z Bournemouthu odrazový můstek pro velkokluby. Chtěl z něj mít stálici v horní polovině Premier League a pravidelného účastníka Evropy, se sdílenou skautingovou sítí a herním stylem napříč svými kluby, jak je dnes v Evropě moderní.
Proto se rychle přestalo sentimentálně vzpomínat na zásluhy a v klubu nezůstal kámen na kameni. Dva trenéři, kteří předtím udělali kus práce, Scott Parker po návratu do Premier League, a Gary O’Neil po záchraně, byli odejiti. Foleyho rozhodnutí vedlo k Andonimu Iraolovi.
Baskický trenér přišel z Raya Vallecano a s ním nabraly věci uvnitř rychlý spád. Bývalý obránce Athletic Clubu z Bilbaa přinesl fotbal založený na mimořádné intenzitě, agresivním presinku a rychlém přechodu do útoku. Vyžadoval fyzicky připravené hráče, vysokou koncentraci a schopnost neustále pracovat bez míče. Bournemouth ale přesně takový tým budoval.
Iraola postupně navázal na základy, které v klubu položil Howe, a posunul je do modernější podoby. Jeho mužstvo začalo být nepříjemným soupeřem i pro největší anglické kluby.
V sezoně 2023/24 stanovil klubový bodový rekord v Premier League, o rok později ho překonal s 56 body a minulý ročník završil šestým místem s 57 body a postupem do Evropské ligy.
Jeho tým presoval tak vysoko a intenzivně, že protivníci nestíhali. "Nedokázali jsme udržet tu intenzitu," hlásil Pep Guardiola po zápase s Bournemouthem a dodal: "Dnešní fotbal je takový, jak hraje Bournemouth. Musíte se přizpůsobit tempu." Z úst člověka, který fotbal posledních 20 let takřka definoval, to znělo skoro jako poklona
Bournemouth prošel takovými změnami, že už se dávno nejedná jen o lokální záležitost. Angličané ho nazývají "modelovým klubem". Co si pod tím představit? Že má tak trochu podobné rysy jako třeba Brighton či Brentford. Silný fokus na data, skauting a příjmy z prodeje hráčů.
The Cherries kupují hráče pokud možno za nižší sumy a umí je zhodnotit. Za poslední dva roky prodal Antoinea Semenya, Dominica Solankeho, Illiu Zabarnyiho, Danga Ouattaru, Milose Kerkeze a Deana Huijsena a vydělali na nich víc než 300 milionů liber. Nepřivádí je ale primárně s tím, že je rychle prodají. Hráči vědí, že dostanou šanci v Premier League a zbytek už je na nich.
Zatímco Brighton využívá datovou firmu Tonyho Blooma, a Brentford hledá výhody detailech, jako jsou například standardky, Bournemouth vždy stavěl na určitém typu atletických fotbalistů, kteří zapadnou do intenzivního stylu, jenž původně založil Howe a posléze rozvinul Iraola.
Současný kouč Liverpoolu proměnil tým v mašinu, s níž se nikdo nechtěl potkat. Největší kluby Evropy takovou práci obdivují a přirozeně schopné hráče a manažery přetahují k sobě. Liverpool už v této "sámošce" přihodil do košíku sportovního ředitele Richarda Hughese, trenéra Iraolu či obránce Milose Kerkeze.
Iraola opustil jižní vody jako poslední. Dnes Bournemouth vede Marco Rose, německý trenér stejného ražení. Jeho DNA je vysoký presink a rychlý vertikální fotbal. Asi nikoho nepřekvapí, že v minulosti působil v Salcburku, Dortmundu či Lipsku. Klub si ho vybral na základě zpětné vazby analytického týmu a z předání moci mezi ním a Iraolou se stalo neplánované několikahodinové sezení.
Může se zdát, že Bournemouth už rozprodal tolik hráčů, že bude složité hledat další, ale opak je pravdou. Klub v létě odmítl pustit mladého anglického reprezentanta Alexe Scotta, po kterém toužila špička ligy. Jeho cenovka se přitom pohybuje nad 100 milionů liber. Totéž platí o Juniorovi Kroupim a Rayanovi, kteří patří mezi největší talenty světového fotbalu.
Klub zároveň nezahálí a vydělané prostředky moudře investuje. Loni otevřel nové špičkové tréninkové centrum. Také koupil stadion zpátky do svého vlastnictví a část peněz z prodejů míří do jeho přestavby za 85 milionů liber, která zvedne kapacitu z 12 tisíc na víc než 20 tisíc míst.
Hospodaření je ale i přes povedené obchody křehké. Nová přísnější pravidla o poměru nákladů na kádr klub poměrně striktně tlačí ke zdi. Na Britských ostrovech najdete na toto téma neuvěřitelná srovnání. Například celý Vitality Stadium je menší než jižní tribuna nového stadionu Tottenhamu a Spurs vydělají za jeden zápas skoro tolik, kolik Bournemouth za 19 domácích utkání.
O to úctyhodnější je, že Bournemouth vstoupil do ligové fáze Evropské ligy dominantním způsobem – všechny tři dosavadní zápasy vyhrál se skóre 8:1. Kromě AC Milán čelil Sturmu Graz a Realu Sociedad.
V anglické lize má po slabším začátku z posledních pěti duelů sérii tří výher v řadě, jedna z nich byla mimo jiné na Old Trafford, kde Manchesteru nastřílel tři góly. Následně Aston Villu vyřadil z EFL Cupu a v náročném programu stihl i zmiňovaný duel s AC Milán, ze kterého se italská ikona musela chvíli zotavovat.
Nyní se červenočerná mašinérie vrhne na českou legendu, která tak trochu hledá samu sebe.
Sparta Praha – Bournemouth (čtvrtek 18:45 + audiokomentář)
Dostávejte zprávy o oblíbených týmech a hráčích
Přestupy, ohlasy, rozhovory: Zapněte si notifikace na články k oblíbeným hráčům a týmům.
