Jak vzpomínáte na své začátky v Osasuně a první ligový zápas na hřišti Realu Madrid, ve kterém jste navíc skóroval?
"Pro mě to bylo něco velmi výjimečného. Poprvé jsem opustil domov a vydal jsem se do regionu, který jsem vůbec neznal. Tehdejší trenér Pedro Mari Zabalza mi jako mladému hráči věřil natolik, že mi dal šanci nastoupit hned na Bernabéu. Celá moje rodina navíc fandí Realu. Gól a remíza z toho udělaly skvělý debut. Příbuzní sice měli trochu potíže s fanoušky kolem sebe, protože můj gól slavili, ale byli na mě velmi pyšní."
V Osasuně jste zažil polského útočníka Jana Urbana, který dnes vede polskou reprezentaci. Jaký byl?
"Když přišel, byl docela plachý, ale pro mě to byl nejlepší zahraniční hráč, který v klubu působil. Na hřišti skvěle bojoval. I když nebyl ve fyzických soubojích zákeřný, byl nesmírně tvrdý. Narazit do něj bylo jako narazit do zdi. Navíc měl přirozenou autoritu a skvěle komunikoval, takže mě jeho dnešní trenérská dráha vůbec nepřekvapuje."
Později jste přestoupil do Celty Vigo, kde jste hrál po boku mistra světa Mazinha a ruského špílmachra Alexandra Mostovoje. Jak na ně vzpomínáte?
"Byli naprosto odlišní. Z Mazinha čišela skromnost a obrovská pracovitost. Byl to takový blázen v tom nejlepším slova smyslu. Mostovoj měl zase takovou povahu a talent, že vám dával pocit, že všechno dobře dopadne. Mohli jste mu dát i nesmírně těžkou přihrávku a on si s ní vždycky poradil."
V roce 1991 jste ve Stuttgartu oslavoval gól u rohového praporku. Váš syn Mikel udělal na stejném stadionu o 33 let později na Euru to samé. Líbila se vám jeho oslava?
"Ano. Tuhle oslavu už použil v Realu Sociedad a Osasuně, ale fakt, že to udělal na stejném stadionu, tomu dodává nádech výjimečnosti. Debutoval tam za národní tým a já mu tehdy říkal, že by tam jednou měl také skórovat. Nakonec se mu to povedlo. A zrovna v tak důležitém zápase proti Německu."
Kdy jste si poprvé řekl, že by se z něj opravdu mohl stát profesionální fotbalista?
"V momentě, kdy ho Urban poprvé nasadil v dresu Osasuny do základní sestavy. Do té doby jsem viděl, že má předpoklady, ale pak se musíte přizpůsobit tlaku, hře s profesionály a pochopit, jak se chovat. Mikel měl obrovskou výhodu v tom, že se chtěl za každou cenu stát fotbalistou. Když jeho kamarádi v 16 letech chodili večer ven, on zůstal doma, správně se stravoval a odpočíval. Obětoval tomu mládí, ale jemu to jako oběť nepřipadalo."
Hypoteticky, oběma vám je 30 let a jste v nejlepší formě. Kdo by byl lepší?
"Mikel. Máme podobné vlastnosti, ale on má větší potenciál i talent. Fyzicky je dnešní fotbal jinde, hráči jsou atleti a mají kolem sebe odborníky. Rozumíme hře podobně, oba jsme měli dobrou přihrávku a hru hlavou, ale on se technicky zlepšil. Je důležité, aby se syn vypracoval výš než otec. To znamená, že jste něco udělali správně."
Jak vnímáte jeho vývoj v Arsenalu pod trenérem Artetou?
"Viděl jsem obrovský pokrok po fyzické i taktické stránce. Mikel Arteta je velmi detailní trenér a věnuje se naprosto všemu. Anglická liga vyžaduje hodně fyzického kontaktu, takže syn musel nabrat na síle. Takticky byl skvěle připravený už ze Španělska. Arteta ho znal a věděl, že se přizpůsobí jeho stylu hry. Jejich představy o fotbale se naprosto shodují."
Minulá sezona byla pro něj kvůli zranění náročná. Jak jste prožíval jeho návrat, který vyvrcholil velkým triumfem se Španělskem na MS?
"Bylo to pro něj nesmírně těžké, zejména psychicky. Po operaci si dal za cíl stihnout reprezentační vrchol sezony a dosáhl toho díky obrovskému úsilí. Když pak vstřelil rozhodující góly proti Portugalsku a Belgii, bylo to neuvěřitelné. Proti Belgii to bylo úplně šílené. Moc jsme si to jako rodina přímo na tribuně užili."
Trenér reprezentace Luis de la Fuente ho využíval hlavně z lavičky. Jak těžké je pro hráče světové extratřídy přijmout roli náhradníka?
"Hráč, který tohle nedokáže přijmout, nemůže v národním týmu uspět. Všichni jsou ve svých klubech zvyklí na základní sestavu. Proti Portugalsku i Belgii nastoupil Mikel jen na chvíli, ale šel na hřiště s přístupem lídra. Chtěl v zápase zanechat stopu. Z lavičky zkrátka musíte týmu přinést přesně to, co v danou chvíli potřebuje."
Co očekáváte od jeho aktuální sezony v Arsenalu?
"Myslím, že je právě v nejlepším období kariéry. Je mu 30, má zkušenosti, rozumí fotbalu a je fyzicky připravený. Výzvou je obrovská konkurence ve středu pole. O místo bojuje s Declanem Ricem, Martinem Ödegaardem nebo typově i s Kaiem Havertzem. Sezona je ale dlouhá. Musí dál tvrdě pracovat a hlavně se vyvarovat dalších zranění."
Dostávejte zprávy o oblíbených týmech a hráčích
Přestupy, ohlasy, rozhovory: Zapněte si notifikace na články k oblíbeným hráčům a týmům.
