Podolski působí v Górniku Zabrze, jemuž odmala fandí. V klubu, v němž hraje společně s pěti Čechy (Michal Sáček, Lukáš Sadílek, Patrik Hellebrand, Lukáš Ambros a Ondřej Zmrzlý), navíc vlastní menšinový podíl. Zakládá si na rodinné atmosféře, kterou zažil už na začátku své kariéry v Kolíně nad Rýnem.
Do jeho akademie přišel v 10 letech v roce 1995 a v prvním týmu debutoval o osm let později. Ve své první sezoně v týmu čelil sestupu, jako osmnáctiletý nastřílel v 19 zápasech 10 gólů, ani tak však pád neodvrátil. Jeho bilance byla pro tak mladého hráče rekordem, který překonal až Florian Wirtz v Leverkusenu.
Stal se z něj objev, chodily mu nabídky z celé Evropy. On však chtěl zůstat v Kolíně. "Ten klub je výjimečný. Navíc jsem nebyl připraven na další etapu. Potřeboval jsem se víc naučit, abych víc porozuměl fotbalu. Sestoupili jsme do druhé ligy a někdy je to v nižších soutěžích těžší než v těch elitních. Možná mi ten rok něco dal, bylo to víc o bojovnosti, běhání a disciplíně," vykládá.
I když nastupoval o patro níž, chodil mu pozvánky do seniorské reprezentace. Tak výrazným talentem byl. Kolínu pomohl okamžitě k návratu, jenže když za další rok následoval opět sestup, lákání velkoklubů neodolal. Zvítězil Bayern Mnichov.
V jeho dresu strávil tři roky. "Měl jsem nabídky z Anglie, z Francie i z Bundesligy, rozhodl jsem se přestoupit do největšího klubu v Německu. A když se ohlédnu zpět, myslím, že to bylo dobré rozhodnutí. Protože když jste mladý, naučíte se něco navíc. V té době nebylo normální, aby v lize byli mladí hráči," vzpomíná.
"Když se podíváte teď, spoustě kluků je 17, 18, 19. Hodně jsem se naučil v tréninku, kde je 23 až 24 hvězd, které chtějí hrát. Všichni jsou reprezentanti svých zemí, jsou hladoví a já jsem byl jedním z nich. To vám dá něco navíc," vysvětluje.
Když se ohlíží za svou kariérou, je se všemi rozhodnutími, která udělal, spokojený. Ačkoliv přiznává, že angažmá v Interu Milán se nepovedlo. V lednu 2015 tam odešel na hostování do konce sezony 2014/15, protože měl v Arsenalu malé vytížení. S odstupem času se domnívá, že to byl špatný krok, ale ne špatný klub.
"Byla chyba dohodnout se na hostování na takhle krátkou dobu. Přišel jsem v lednu, sezona končí v květnu, takže jsem tam byl jen čtyři a půl měsíce. Když se týmu nedaří, půjčení hráči jdou jako první mimo sestavu. Klub v nich nevidí perspektivu," uvedl.
Po návratu z Milána se uzavřelo jeho tříleté působení v Arsenalu. Na tehdejšího kouče Gunners Arséna Wengera tuze rád vzpomíná. "Mimo hřiště byl jako táta. Skvělý chlap, nikdy nekřičel, nikdy nebyl vznětlivý. Na hráče byl vždycky milý, otevřený k rozhovoru, přímý..."
Možná jej Francouz inspiruje i pro další kariéru, pokud se Podolski stane trenérem. "Být takovým koučem jako on, Ottmar Hitzfeld, Jupp Heynckes nebo Joachim Löw... Od každého se učíte, abyste sami možná trénovali nebo pracovali na jiné pozici v klubu. Hodně vám to dá," přemýšlí.
V Arsenalu hrál také s jeho současným lodivodem Mikelem Artetou, pod nímž klub usiluje o první titul v Premier League od sezony 2004/05. A Podolski je přesvědčen o tom, že ho získá. "Myslím, že ano, protože cítím, že v této sezoně je něco navíc. Arsenalu to přeju, hlavně kvůli Mikelovi. Hodně do toho investuje, hodně se snaží. Jsem rád, že jsem si s ním mohl zahrát," vyzdvihuje.
U Artety tušil, že má něco navíc. "Cítil jsem, že se chce stát trenérem, až ukončí kariéru. Vždycky se bavil s Arsénem Wengerem po tréninku, po zápasech... A když teď vidím, jak skvělou práci dělá, je to fantastické," oceňuje Podolski.