Upřímně mě to fascinuje. Přijde mi to v dnešní době šokující, jak rychle se týmy rozhodnou opustit nastolenou cestu. Zažil jsem to i na vlastní oči tady v Německu.
Na začátku čtete obrovské množství článků, kudy se chce klub vydat, jaká bude jeho filozofie, proč si vybral daného trenéra a že se jedná o dlouhodobý projekt. Strhne se kolem toho mediální boom. A pak je po pár měsících trenér z klubu pryč. Byl odvolán.
Poslechněte si článek v audioverzi
Na cestu dostává pohádkové odstupné v řádech milionů eur, protože smlouva byla přece na dlouhodobý projekt…
Někdy bývá trenér vyplácen v řádech měsíců a dokonce dál pobírá prémie, které byly zakotvené ve smlouvách. Takže v praxi pak sedí doma na gauči, sleduje fotbal v televizi, ale na účtě mu přistane odměna za vítězství.
A pozor! To se netýká pouze hlavního trenéra, to samé potká i jeho spolupracovníky. Třeba José Mourinho si na všechny angažmá bral hned několik blízkých kolegů a traduje se, že výši odměn jim nastavoval on sám. Chtěl mít vše pod palcem.
Něco takového se dnes děje v Anglii. Nejdříve to odnesl Enzo Maresca v Chelsea, krátce po něm i Rúben Amorim. Spekuluje se o dalších jménech. Pozici nemá jistou ani třeba Arne Slot, který je v Liverpoolu teprve druhou sezonu a v té první vyhrál mistrovský titul.
Amorim vyšel United v celkovém balíku na 27,3 milionu liber (cca 762,5 milionu korun). Je to neuvěřitelné číslo. Jako by se Manchester nepoučil.
Pod novým vedením v poměrně krátké době musel vyplatit Erika Ten Haga (10,4 milionu liber), vykupoval sportovního ředitele Dana Ashwortha, aby mu poté musel vyplatit odstupné (4,1 milionu liber) a nyní anabáze s Amorimem. Nemluvě o tom, kolik klub vyhradil oběma trenérům na posily do kádru.
Celkově pak Manchester od roku 2013, kdy skončil Sir Alex Ferguson, zaplatil na kompenzacích trenérům a řediteli kolem 100 milionů liber (2,8 miliardy korun). To je nejen neuvěřitelná suma, ale spirála, ve které se klub neustále točí dokola a myslí si, že si další změnou pomůže.
Celé mi to přijde absurdní. Když pak vidím, jak se Amorim s úsměvem prochází den po odvolání, tak se mu vlastně nedivím. Jemu se vlastně nic nestalo, určitě do pár měsíců najde nové angažmá, protože špatný trenér není. Hořké to bude pro fanoušky United a zamyslet by se mělo především vedení klubu.
Portugalec byl u kormidla 420 dní. Zhruba takhle dlouhodobý projekt to pro klub byl. Když se podíváte na jména, která to za posledních 10 let zkoušela na Old Trafford, rozhodně si přece neřeknete, že všichni trenéři byli neschopní, ale pokaždé tak z klubu odcházeli… A to se bavíme o Mourinhovi, Louisi van Gaalovi či Ralfu Rangnickovi.
Jenže to samé se děje na Stamford Bridge. Od konce Josého Mourinha v roce 2007, nevydržel žádný kouč na lavičce Blues tisíc a více dní. A to po něm byli Carlo Ancelotti, Antonio Conte, Thomas Tuchel či znovu sám Mourinho.
Zajímavé je, že Amorim má s Marescou společné, že se oba vzepřeli vedení klubu, a to jim to následně spočítalo. Jako by se už v Anglii nehrálo na manažery, ale v očích nových majitelů byli trenéři skutečně jen trenéři.
Kult manažera, který řídí dění kolem klubu, postupně mizí. Pryč jsou silné pozice Arséna Wengera či Fergusona. Momentálně je v lize spočítáte na prstech jedné ruky. Můžeme se bavit o Pepu Guardiolovi či Mikelu Artetovi. V případě United i Chelsea už je to minulost. To samé nejspíš platí i o Liverpoolu.
United i Chelsea navíc vlastní noví bohatí majitelé a je jim nejspíš jedno, kolik zaplatí na odstupném. Celé to vypadá, jako by měli kluby opravdu jen jako hračku. Chtěli si vyzkoušet hru Football Manager v reálném světě.
Jsem zvědavý, co se bude v létě dít v Manchesteru City, protože i o pozici Pepa Guardioly se dnes mluví. Nikoliv ve smyslu, že by měl být odvolán, ale že si vyhodnotí, že už je čas odejít. Skončil by tak aktuálně nejdéle sloužící trenér v Premier League a čtvrtý v celé historii soutěže.
