Probíhající reprezentační přestávka je ideálním časem na zdůraznění Xhakovi důležitosti v klubu ze severovýchodu Anglie a připomenutí nejen pozoruhodné fotbalové cesty švýcarského rodáka, ale také příběhu celé jeho rodiny. Společně s bratrem Taulantem se totiž řadí mezi vzácné případy sourozenců, kteří reprezentují rozdílné země. Přesto si oba dokázali vybudovat vlastní úspěšnou kariéru na evropské scéně.
Z Basileje mezi světovou špičku
Reprezentant Švýcarska vyrůstal v prostředí, ve kterém hrál fotbal a rodinná hrdost zásadní roli. Oba rodiče byli totiž Albánci pocházející z Kosova, jeho otec si dokonce prošel politickým vězněním v Jugoslávii. Později se rodina usadila ve Švýcarsku, což výrazně přispělo k rozvoji talentu obou bratrů v mládežnické akademii Basileje.
Potenciál kapitána Sunderlandu byl patrný již od útlého věku a úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Záložník s přehledem na hřišti, skvělou přihrávkou a přirozeným citem pro hru už v 18 letech oslavil s Basilejí dva ligové a jeden pohárový triumf. Svými výkony tak přitahoval pozornost předních evropských celků a v roce 2012 ho získala Borussia Mönchengladbach.
Od hádky s fanoušky až k trofejím
O čtyři roky později zamířil Xhaka za více než 30 milionů liber do Arsenalu, ve kterém se za krátkou dobu stal oporou záložní řady. V Londýně proslul dlouhými přihrávkami, taktickou vyspělostí, ale také svým bouřlivým temperamentem. Ten často přitahoval pozornost médií – a to hlavně po nechvalně známém incidentu z října 2019.
V ligovém zápase proti Crystal Palace fanoušci Gunners po slabém výkonu vypískali svého kapitána, jenž frustrující situaci nezvládl a na příznivce týmu začal naštvaně gestikulovat. Následovalo sejmutí kapitánské pásky a odhození dresu na zem při odchodu do tunelu. Právě tento moment vyvolal v Anglii vlnu kritiky a rozproudil debaty o vztahu hráčů s fanoušky.
Pro defenzivního záložníka byla ovšem tato údalost zlomovým bodem. V dalších sezonách si získal zpět důvěru a přízeň příznivců Arsenalu a mnohem více vyzrál jako lídr. Svou energii začal využívat k motivaci spoluhráčů, namísto konfliktů s tribunami. Schopnost spojit taktické i technické dovednosti s lídrovstvím se stala jeho silnou stránkou a udělala z něj důležitou osobnost pro celý klub.
Za londýnský tým nastoupil do necelé třístovky utkaní a ačkoli se mu nepodařilo získat titul v Premier League, dvakrát pozvedl nad hlavu pohár pro vítěze FA Cupu i Community Shieldu. V roce 2023 se rozhodl pod vedením Mikela Artety nadále nepokračovat a přijal výzvu v podobě návratu do Bundesligy.
Přepsání historie v Leverkusenu
Mnozí si mohli myslet, že přesun do Bayeru Leverkusen je krokem zpět a počátkem konce Xhakovy kariéry. Opak byl pravdou. Bojovný Švýcar se stal důležitou součástí týmu Xabiho Alonsa a značnou měrou přispěl k historickému triumfu v Bundeslize. Neporažený Werkself vedl jako jedna z opor, klidem na míči a neúnavným presinkem navíc ukázal, že stále patří mezi elitu.
Kromě ligového titulu má na kontě také vítězství v německém poháru a superpoháru. Nebyl daleko ani od zisku Evropské ligy, ve které jeho klub padl ve finále s Atalantou. O to více reakcí tak vyvolalo, když v letošním létě oznámil jeho příchod nováček Premier League – Sunderland.
Mnozí nechápali, proč přešel klíčový hráč klubu hrajícího Ligu mistrů k postupivšímu celku anglické ligy, třiatřicetiletý hráč v tom však viděl novou výzvu. Rozhodl se kývnout na projekt, díky němuž má možnost v Anglii zanechat stopu přesahující jeho působení v Arsenalu.
A zatím se mu to daří. Záloha Sunderlandu, jenž byla v předchozích letech slabinou, se stala jeho největší zbraní. Přítomnost švýcarského středopolaře tým uklidnila, jeho přihrávky udávají tempo hry a kapitánovo vůdcovstí je znát i na mladších spoluhráčích. Black Cats tak prožívají vydařený návrat mezi elitu a o body obrali mimo jiné účastníky evropských pohárů Nottingham Forest či Crystal Palace. K tomu jsou bodově na dosah vedoucí pětici a právě Xhaka na tom má výrazný podíl.
Dva bratři, dvě vlajky
Příběh bratrů Xhakových má přesah především mimo klubový fotbal. Zatímco mladší Granit se stal rekordmanem v počtu startů za Švýcarsko, Taulant se rozhodl reprezentovat Albánii. Oba se dokonce střetli v duelu na Euru 2016 – symbolický moment rozdílných loajalit i společné hrdosti.
Tahoun švýcarského národního týmu odehrál za zemi celkem 140 utkání, ve kterých vsítil 15 branek, zapsal 12 asistencí a obdržel 31 žlutých karet. Proslul také tím, že při zápasech za Švýcarsko používá po vstřelené brance gesto dvouhlavého orla – symbol z albánské vlajky.
Nejznámější okamžik přišel na mistrovství světa 2018 proti Srbsku, kdy gesto předvedli společně se spoluhráčem Xherdanem Shaqirim. Pro oba hráče s kosovsko-albánskými kořeny to byl silný projev etnické hrdosti a identity, který ovšem vyvolal značnou kontroverzi.
FIFA oba potrestala pokutou za "nesportovní chování v rozporu s principy fair play". Přesto se tato oslava stala symbolem pro mnoho lidí v albánské diaspoře a ukázala, jakým způsobem dokáže fotbal odrážet složité historické i politické souvislosti.
Proměna ve zkušeného lídra
Ve 33 letech zastává v kabině Black Cats roli zkušeného matadora, z jehož zkušeností těží celý klub i s fanoušky, kteří ho i přes úvodní nejistotu přijali jako vůdce. Jeho proměna z horkokrevného talentu v klidnou oporu poněkud kopíruje i znovuzrození samotného Sunderlandu. Oba byli podceňovaní a oba se zvedli.
Do dalšího průběhu Premier League je jasné jedno – Granit Xhaka do Anglie nepřišel jen dohrát kariéru. Má neustálou touhu posouvat svůj tým kupředu a dokázat nečekané úspěchy, jako tomu bylo s Leverkusenem. Bude tak velice zajímavé sledovat progres celého klubu v nadchazejících kolech anglické nejvyšší soutěže, neboť zatím má tým nakročeno k velice povedené sezoně...
Zajímá vás, jak se bude Xhakovi dařit v dalších zápasech? Přidejte si ho v naší aplikaci pro Android a iOS po vzoru týmů a zápasů mezi své Oblíbené a nic vám neunikne. Více o novince si můžete přečíst zde.