Noční můra začala pro nadějného středopolaře letos v únoru. A to zcela bez varování. Jednoho rána se probudil a zjistil, že na levé oko téměř nevidí. "Bylo to černé a zamlžené. Ztratil jsem asi šedesát procent zraku. Nejdřív jsem se to snažil skrývat, ale když jsem pak po tréninku při stolním tenise vůbec netrefoval míček, došlo mi, že je zle," popsal Solbakken otevřeně pro norskou televizi TV 2. Následovala urychlená návštěva lékaře a magnetická rezonance mozku. Výsledky ukázaly, že jde o zánět zrakového nervu spojený s roztroušenou sklerózou.
Reakce na nečekanou zprávu byla plná zoufalství. Syn trenéra norského národního týmu Staleho Solbakkena se logicky obával toho nejhoršího. "Musím přiznat, že když mi to oznámili, ležel jsem doma na gauči schoulený do klubíčka a brečel jsem. Měl jsem obrovský strach a myslel si, že s fotbalem je naprostý konec," přiznal pětadvacetiletý hráč. Situace pro něj byla natolik psychicky náročná, že o ní několik dní nedokázal říct ani vlastním rodičům.
Krutá zpráva pochopitelně drtivě zasáhla celou rodinu. Otec Stale přiznal, že dny plné vyšetření byly nesmírně vyčerpávající a plné strachu. Zároveň ale před synovým odhodláním smekl. "Byl to pro nás výjimečný stav. Ale Markus je zkrátka unikát. Ani jednou mi nezavolal, aby mi řekl, že to už nezvládne. Jeho pozitivní přístup má v této těžké době cenu zlata," pochválil ho dojatý kouč norské reprezentace.
I přes vážnou diagnózu naštěstí pro talentovaného fotbalistu svítí světlo na konci tunelu. Solbakken v současné době sice nehraje soutěžní zápasy, jelikož se mu při vysoké tepové frekvenci stále nepříjemně zhoršuje zrak, ale s týmem už naplno trénuje.
Od lékařů navíc dostal zelenou k pokračování profesionální kariéry s tím, že zrakový nerv by se měl plně zotavit. "Nebude to mít vliv na mou kariéru. Lékaři řekli, že můžu pokračovat ve fotbale. Jsem připravený na další sezonu," prohlásil sebevědomě.