"Bohužel jsme zůstali o stupínek níže, ale řekl jsem hráčům, aby stříbrnou medaili nosili s hrdostí, protože si ji zasloužili za každý jeden den, co tu byli a pracovali. Popřál jsem jim, aby se to některým ještě povedlo v budoucnu. Jsou to mladí, šikovní kluci, takže věřím, že v budoucnu ještě šanci dostanou," uvedl Augusta.
Výkony jeho výběru v průběhu turnaje vybízely k optimismu, že by mohl tým nejen prodloužit medailovou šňůru trvající od roku 2023, ale také ukončit čtvrt století dlouhé čekání na zlato.
"Chybělo vyhrát tenhle jeden zápas... Musím říct, že prožívám to, že vyhrát stříbrnou medaili je smutnější než získat bronzovou, ale s odstupem času to budeme hodnotit pozitivněji. Vidět v kabině hráče slzet a cítit, jak moc to chtěli, bylo pro mě emočně silné. Budeme si to pamatovat po zbytek našich kariér a životů," konstatoval Augusta.
Švédové, kteří byli před šampionátem v očích některých expertů hlavními favority na zlato, však měli po většinu závěrečného duelu turnaje navrch. A sen o titulu v českém balení se vzdaloval. Heroickým finišem, který sotva kdy upadne v zapomnění, se však díky dvěma gólům při hře bez gólmana a snížení na 2:3 ještě na chvilku objevil na obzoru.
"Po většinu zápasu jsme tahali za kratší konec. Bylo cítit, že Švédové měli víc energie a hráli lépe. My jsme se snažili a hledali jsme jiskru. Věděli jsme, že pokud ji dostaneme, hráči v sobě najdou zbytky sil. Po zápase s Kanadou už jich tolik nezbývalo. Potřebovali jsme jeden šťastný odraz, kdyby se nám podařilo dát náhodný gól od nohy nebo od brusle. Jiskra přišla bohužel až příliš pozdě na to, abychom ještě mohli něco udělat," litoval Augusta.
"Na druhou stranu obrovský klobouk dolů, že jsme ještě našli zbytky sil a byly dvě minuty neskutečného hokeje a tlaku. Kluci ukázali, že bojují, dokud nepadnou. Bohužel padli, ale i přesto jsem na ně ohromně hrdý," dodal šestapadesátiletý kouč.
Uznal, že soupeř byl lepší. "Švédové hráli velice vyspělý hokej, skoro až dospělý. Je vidět, že spousta z nich hraje v seniorské lize ve Švédsku. Řekl jsem ale hráčům, že tomu dali všechno. Někdy prostě musíte smeknout a pogratulovat soupeři. Jsem hrdý na hráče za to, co tu předvedli na celém turnaji. Hrozně si toho vážím, že jsem tu společně s realizačním týmem mohl být a stát za jejich zády. Všichni, kdo tady byli, udělali maximum," zdůraznil Augusta.
V některých okamžicích bylo zřejmé, že semifinále s Kanadou, které začalo o 24 hodin dříve před finálovým soubojem, sebralo až příliš mnoho sil. "Asi to bylo znát, ale to není výmluva, proč jsme nevyhráli zlato. Kluci jsou mladí a trénovaní, ale sedm zápasů v jedenácti dnech je stálo spousty sil. I emoce dokáží člověka unavit," řekl Augusta.
Spousta z hráčů navíc po semifinále nespala. "Protože ještě prožívali zápas s Kanadou... Zase mají zkušenost do příště. Hodně kluků si zahraje na dvacítkách i příští rok a můžou z tohohle těžit. Kdyby nám někdo řekl, že skončíme stříbrní, když jsme sem přijížděli, byli bychom rádi. V tuhle chvíli jsme smutní, ale jsme druzí na světě," připomněl Augusta.
Na střídačce končí, přestože i do třetice dovedl tým k medaili. Navíc s hokejem, díky němuž si národní tým vysloužil u soupeřů respekt. Jeho další stopy vedou do klubu, potvrdil, aniž by prozradil více.
"Není to o mně, ale o týmech, které jsme vytvořili. A o klucích, kteří stojí po mém boku v realizáku. Bez nich bych nebyl nic, bez hráčů bych nebyl nic. Oni zase potřebují nás. Nikdy nezáleží na jednom jménu. Nerad čtu v novinách titulky jako 'Augustův tým'. Vyhráváme a prohráváme jako tým České republiky. Jsem hrdý, že jsem mohl být trenér reprezentace a třeba se k ní ještě někdy v budoucnu vrátím. Sám nejsme nikdo nic," uzavřel Augusta.