O očekávání před Kanadou
"Před zápasem se to těžko odhaduje. Byly tam nějaké predikce, naše výkony do té doby nebyly ideální. Prohráli jsme s Kanadou první zápas, ale na druhou stranu jsem věřil, že tohle je zápas o všechno a že to může probíhat jinak. Říkal jsem si, že v jednom zápase z pěti jsme schopni Kanadu porazit. Nemůžeme je porážet pořád, ale sem tam je porazit můžeme. Když se sejdou potřebné věci, tak to klidně může dopadnout. Věřil jsem, že když bude zápas o gól, tak Kanada znervózní a může nám to hrát do karet. V koutku duše jsem věřil, že k tomu překvapení může dojít a že můžeme odejít vítězně."
Rozhovor s Haškem
O pocitech po porážce
"Já jsem byl hlavně v průběhu hrozně nervózní, prožíval jsem to. Po zápase byl ten pocit, asi jako u každého fanouška českého hokeje a všech kluků, obrovské zklamání. Ten zápas byl ale úplně jiný, než všichni předpokládali. Já si myslím, že ani nebylo nakonec tolik třeba štěstí, protože my jsme byli Kanadě naprosto vyrovnaným soupeřem. Dokonce si myslím, že jsme měli v určitých částech zápasu víc vyložených šancí než oni, ale to štěstí se naopak usmálo spíše na Kanadu."
O vlivu špatného výkonu s Dány
"Já si myslím, že nakonec bylo dobře, že jsme s Dánskem hráli tak špatně a že jsme je neporazili 5:1 nebo 5:0. Kdybychom si mysleli, že je všechno v pořádku, bylo by to horší. Takhle to bylo takové, že jsme vyhráli jen tak tak. Byly tam zbytečné fauly a nedisciplinovanost. Mužstvo nehrálo dobře. Trenér tam měl nějaké proslovy a kluci byli sami mezi sebou nespokojeni. Právě tyhle věci po posledním zápase kluky nakoply. Bylo to lepší, než kdybychom Dány přejeli a mysleli si, že je vše v pořádku. Takhle jsme to jen tak tak ubránili, což je důležité říct, ale ten výkon a to, co se stalo v kabině, nás nakoplo."
O výkonu gólmana Dostála
"Kdybych byl hodně kritický, tak si myslím, že první dva góly byly neskutečně rychlé a tam nešlo ničemu zabránit. Ale ten třetí gól, ten byl tečovaný a pro brankáře hrozně těžký. Tam bylo jasné, že hráč bude puk tečovat a tam je třeba, aby si brankář našel úplně to nejlepší postavení. Lukáš to v tu chvíli musí vědět nejlépe, jestli mohl udělat o malinko víc, jestli měl být o malinko vyjetější a zakrýt tu díru mezi nohama. Ti hráči dnes, když dostanou takovou střelu, tak to na devadesát procent umí tečovat. Brankář musí na jednu stranu bránit střelu, kdyby to šlo do brány, ale musí vědět o tom hráči. Je hrozně těžké posoudit, jestli mohl být víc schoulený nebo vyjetý. Určitě ho ten gól mrzí, ale v žádném případě neříkám, že to byl jeho gól."
O proslulém proslovu v kabině
"V Naganu to nebylo tak, že by někdo někoho seřvával. Bylo to spíš tak, že Vláďa Růžička řekl pět šest souvislých vět o tom, že se to takhle nedá hrát a že musíme začít hrát svou hru. Spíš jsme byli podělaní, v první třetině jsme se báli. Tak řekl, že se takhle hrát nedá, že si musíme začít věřit a hrát normálně náš hokej a nekoukat jenom po jejich hvězdách. Pak přišel Jarda Jágr, na první gól nahrál a druhý sám dal, a to nás hrozně nakoplo. Letos měli kluci po Dánsku dva dny na to, aby se dali dohromady, a věřím, že trenér Rulík udělal správnou věc, která tu atmosféru změnila, když si vzal slovo."
O změně brankářského stylu
"Dnes se chytá úplně jinak. Když se vrátíme do roku 1998, tak ten styl byl ještě takový, řekněme, více hurá styl. Nahoru, dolů, šipka sem, šipka tam, dělaly se skluzy. Někdy ke konci mé kariéry jsem viděl, že brankáři začali takzvaně 'slajdovat'. Jsou pořád na kolenou, i když se hraje v rohu nebo za bránou. Když se přemísťují, zvedají jen jedno koleno a nevyskakují nahoru, ale pořád kloužou po brankovišti. Na můj vkus je ten styl takový, ať to současní brankáři neberou jako urážku, ale nudnější. Já jsem rád, že jsem mohl chytat tím stylem nahoru, dolů, vyskočit a udělat šipku."
O moderní výstroji a hokejkách
"Výstroj šla hrozně dopředu. Dneska ty hokejky jsou lehké jako pírko a brankáři je mají různě uzpůsobené. I to, jak si vážou betony, to jsou takové maličkosti, které mají vliv na výkon. Už jsem s těmi novými bruslemi a jinak tvarovanými betony nechytal, ale když je mám v ruce, tak vidím, že se to zase vylepšilo. Brankáři dnes mohou trénovat naplno a nemusí se bát, že dostanou ránu pukem. Ta výstroj zkrátka ovlivňuje výkony a posunula hokej dál."
O čtení hry jako hlavní přednosti
"Čtení hry bylo jedna z mých velkých předností. Jirka Králík u nás v nároďáku byl v tomto fantastický. Já si myslím, že nikdo na světě nedokázal tak fantasticky číst hru jako on. Vždycky byl ve správný čas na správném místě. Dokázal číst hráče, věděl, kdy vyjet dopředu a kdy se vrátit. Samozřejmě je to o tréninku, ale někdo na to má vlohy větší a někdo menší. Dnes by můj styl už asi nestačil a musel bych se přizpůsobit tomu, co dělají dnešní brankáři, ale tehdy to byla hrozně tvrdá práce a součást mého vývoje."
O rozehrávce brankářů
"Dneska kluci úplně jinak rozehrávají puky. Mají jiné držení hokejky. Začalo to být tak posledních čtyři pět let v NHL, myslím, že s tím jako první přišel Marty Turco. Postupně se to začali učit další brankáři. Já už jsem to tehdy taky trochu zkoušel, ale zůstal jsem u klasického držení. Dneska mají lapačku obráceně na hokejce a přijde jim to úplně normální. Kdybyste jim řekli, jak jsem to držel já, tak by se divili a nevěřili by mi. Je to lepší na určité věci, na rychlost a prudkost rozehrávky po zemi. Ten vývoj šel prostě dopředu."
O postavení českého hokeje
"Pořád si myslím, že patříme do té úplně absolutní špičky. Se Švýcary je to vždycky vyrovnané, oni dnes patří ke světové elitě, ale my je ze tří zápasů dvakrát porazíme, takže jsme pořád o malinko lepší. Kanada, když přijede s tím nejlepším, tak je těžké jí konkurovat, ale dokázali jsme, že to taky umíme. Máme tam Pastrňáka a Nečase mezi těmi hvězdami. Bylo by super, kdybychom jich měli pět šest takových. Hronek na beku si myslím taky patří k té širší špičce v NHL. Je to lepší, než to bylo před pár lety, a zaplaťpánbůh za tyhle kluky, dodává to nároďáku sebevědomí. Ale bylo by dobré mít více těchto elitních kluků."