Hráč roku: Ousmane Dembélé
Asi nikdo by po jeho příchodu do PSG v srpnu 2023 netipoval, že právě on se stane postavou, která v roce 2025 dovede francouzský velkoklub k historicky prvnímu titulu v Lize mistrů. Dříve "rozpačitý střelec" poprvé v kariéře naplnil ohromná očekávání a pod vedením trenéra Luise Enriqueho proměnil svou hru.
Nejenže se na klubové úrovni během ročníku podílel na 45 brankách, nejlepší střelec Ligue 1 se stal také vůdčí osobností. Francouzský křídelník dříve často selhával v zakončení. Trenér Xavi Hernández mu ale v Barceloně vždy bezmezně věřil a každému zdůrazňoval, že Dembélé má vše, co je třeba, aby se stal nejlepším na světě.
A měl pravdu. Dembélé se stal jedničkou pod vedením jednoho z nejtvrdších fotbalových stratégů Enriqueho. "A Ousmane Ballon d'Or, a Ousmane Ballon d'Or!" sílil oblíbený pokřik po úspěšném finále LM, ve kterém PSG rozdrtilo Inter 5:0.
Od Mnichova až po Parc des Princes v Paříži rezonoval natolik, až Dembélé nakonec prestižní individuální trofej opravdu získal. Sezonu 2024/25 tak završil nejlepším možným způsobem.
Hráčka roku: Aitana Bonmatíová
Španělská záložnice získala v září Zlatý míč a před několika dny si odnesla také ocenění The Best. Katalánská hvězda tak získala obě trofeje již potřetí v řadě, stejně jako v případě ceny Livesport Awards.
Na rozdíl od let 2023 a 2024 byla tentokrát konkurence mnohem tvrdší, protože ani v jednom z finále dvou nejdůležitějších turnajů – mistrovství Evropy a LM – nedovedla svůj tým k cennému triumfu. Zatímco proti Anglii rozhodly až neúspěšné penalty, Barcelona v závěru utkání inkasovala od Arsenalu a neobhájila dvě po sobě jdoucí vítězství v milionářské soutěži.
Vliv Bonmatíové na hřišti daleko přesahuje statistiky, které lze změřit. Ztělesňuje vůdčí schopnosti, ambice a na její změny tempa při driblinku, přesné přihrávky, klid pod tlakem a obranné nasazení je radost pohledět. Když se k tomu přidá 31 gólových akcí, dostaneme hráčku z absolutní světové špičky.
Obhájit individuální trofeje počtvrté v řadě bude pro Bonmatíovou ale mnohem obtížnější kvůli nedávné zlomenině lýtkové kosti, která ji vyřadí ze hry až do dubna. Uvidí se, zda stihne opět rozhodujícím způsobem ovlivnit průběh aktuální sezony, ale je pravděpodobné, že se v druhé polovině roku vrátí ve své nejlepší formě.
Trenér roku: Luis Enrique
Deset let poté, co pozvedl trofej pro vítěze LM s Barcelonou, získal Enrique cenný titul znovu. Tentokrát se mu to povedlo jako trenérovi PSG – klubu, o kterém mnozí tvrdili, že je na evropské scéně prokletý. Pařížský celek se poučil z minulosti a před plejádou superhvězd upřednostnil pospolitost týmu.
Jestli je úspěšná změna něčí zásluhou, tak zejména trenéra. První polovina sezony byla obtížná, obzvláště v LM. Během skupinové fáze se zdálo, že se Enrique snaží postupovat příliš rychle a hazardoval s postupem do vyřazovací fáze.
Přesto nikdy neuhnul ze svého přístupu. Stačila jiskra, aby vše zapadlo na své místo. Ta zažehla v lednu po důležitém obratu proti Manchesteru City a dovedla Pařížany k triumfu v Coupe de France, Ligue 1 i LM.
Nejlepší mladý hráč: Lamine Yamal
Ačkoli se ve světě blýskla řada nových talentů, nikoho asi nepřekvapí, že nejlepším mladým hráčem je opět generační talent z Barcelony. Yamal již dávno přerostl individuální trofeje založené na věku. Jeho talent patří do současnosti, není jen příslibem do budoucna.
Výkony mladého křídelníka zatím nestačily na Zlatý míč ani ocenění Livesport pro nejlepšího fotbalistu roku, nic to ale nemění na skutečnosti, že když se ohlédneme za předešlou sezonou, Yamal se k triumfu přibližuje stále blíž.
Prestižní Kopa Trophy převzal druhý rok po sobě jako vůbec první hráč v historii a druhou cenu Golden Boy nezískal jen proto, že to pravidla neumožňují. Už jen tento detail vypovídá o rozsahu fenoménu, který máme to štěstí sledovat každý fotbalový víkend.
Zápas roku: Inter – Barcelona
Sedm gólů, neustálé zvraty a vyrovnávací gól v nastavení. San Siro bylo dějištěm silného příběhu, ve kterém Inter porazil Barcelonu 4:3 v odvetě semifinále LM. Střet plný emocí, chaosu a velkoleposti nestačí popsat jako zápas roku. Byla to noc, která zůstane navždy v paměti evropského fotbalu.
Aby si divák mohl zápas vychutnat, musel zhlédnout také klání, které se sehrálo o týden dříve na Montjuicu. Na olympijském stadionu v Barceloně skončil zápas 3:3 poté, co Blaugranas dvakrát stáhli náskok hostů.
Dvoubrankovou ztrátu v odvetě na San Siru museli odvracet i ve druhém utkání. A Kataláncům se dokonce podařilo utkání otočit. Nerazzurri však v nastavení vyrovnali na 3:3 a v prodloužení rozhodl o postupu Davide Frattesi.
Gól roku: Scott McTominay
Skotský a neapolský talisman se ze spíše svátečního střelce vypracoval do role elitního kanonýra a jedno jeho zakončení obletělo svět. Trefa nůžkami proti Dánsku se stala ikonickou součástí skotského folklóru, protože zajistila vítězství 4:2 a kvalifikovala ostrovany na mistrovství světa 2026.
McTominay se prosadil už v úvodní fázi zápasu proti Dánům, kdy Ben Gannon Doak po presinku sebral míč poblíž pokutového území soupeře. Křídelník Bournemouthu se s balonem přesunul a čekal na příležitost k centru do vápna, zatímco jeho spoluhráči hledali volné místo.
Doak nakonec poslal míč svou silnější levou nohou a McTominay se vyšplhal do vzduchu akrobatickým způsobem. Balon po přesném zásahu nůžkami skončil mimo dosah Kaspera Schmeichela a Skotsko skvěle vstoupilo do klíčového utkání.
Nejlepší mužský tým: PSG
V roce 2025 tým vedený Luisem Enriquem vyhrál téměř všechny možné trofeje. Neuvěřitelnou sérii Pařížanů v lednu odstartovalo vítězství v Trophée des Champions, následovala Ligue 1, Coupe de France, Liga mistrů, Superpohár UEFA a v prosinci také Interkontinentální pohár.
Jedinou trofejí, která týmu unikla, byl první ročník nového klubového mistrovství světa. V letním finále podlehli Chelsea poté, co v osmifinále porazili Inter Miami (4:0), ve čtvrtfinále Bayern Mnichov (2:0) a v semifinále Real Madrid (4:0).
PSG se tak "spokojilo" se šesti triumfy – úspěchem, o kterém žádný francouzský klub předtím ani nesnil. Marseille se v roce 1993 podařilo vyhrát Ligue 1 a LM, ale po korupční aféře byl klub vyloučen z Interkontinentálního poháru.
Nejlepší ženský tým: Arsenal
Transformaci klubu v říjnu 2024 spustil odchod trenéra Jonase Eidevalla po nepříliš úspěšném začátku sezony, který podtrhla ponižující porážka 2:5 s Bayernem Mnichov. Jeho konzervativnější styl fotbalu nefungoval a nahradila ho jeho asistentka Renée Slegers, která obrátila osud klubu.
Pod vedením bývalé nizozemské reprezentantky se jejich výkony diametrálně zlepšily. Kanonýrky vsadily na útočnější fotbal, na polovině soupeře trávily více času a podporovaly individualitu hráček. V sezoně 2024/25 Women's Super League dosáhly v průměru na 2,39 bodu na zápas, zatímco pod Eidevallem to bylo jen 1,25 bodu. Počet gólů na zápas také vzrostl na úctyhodných 3,22.
Výsledkem bylo, že se s 62 góly staly nejlepším týmem v počtu vstřelených branek a skončily na druhém místě za senzačním výběrem Chelsea, který prošel sezonou bez porážky. Největší úspěch však přišel v LM, když po vítězství 4:1 v Lyonu, kterým zvrátily porážku 2:1 z prvního semifinálového zápasu, způsobily ve finále obrovské překvapení a porazily tým Barcelony 1:0.