Společenský základ a vysoká účast dětí
"Máme sociální systém s rovnoměrně rozděleným bohatstvím ve společnosti. Přístupnost ke sportu v dětství je u nás extrémně vysoká, protože v Norsku je celospolečensky uznávaným rysem mít možnost sportovat, dělat venkovní sporty, halové sporty, prostě sport obecně. Když pak dosáhnete určité úrovně společenské shody, je to vnímáno tak, že sport je to správné místo, kde mít děti. Dnes na tom panuje v rámci země obecný soulad. Vzniká tak pozitivní kruh: rodiče vědí, že pokud mají jejich děti společensky uspět, musí sportovat. A když už ve sportu jsou, vyzkouší si spoustu odvětví a najdou to, co je baví. Pak jste jako stát v pozici, kdy talenty vybíráte snadno."
Děti jsou šampioni přítomnosti, ne budoucnosti
"Snažíme se přistupovat k dětem jako k dětem, ne jako k malým dospělým. Je pro nás velmi důležité zdůraznit, že s nimi nezacházíme jako se šampiony pro budoucnost. Jsou to vlastně šampioni přítomnosti. A jsou to šampioni takoví, jací jsou právě teď. V dětském sportu do 12 let nevedeme skóre, nesestavujeme žebříčky a každý, kdo závodí, dostane medaili. Smyslem je aktivita, rozvoj motoriky a sociálních dovedností."
Změna přístupu v průběhu dospívání
"Děti a profesionální sportovci u nás žijí v témže systému, ale způsob, jakým s nimi pracujeme, je zcela odlišný. Systém se dramaticky mění mezi 15. a 18. rokem, kdy od pouhé zábavy a pohybu v dětství přecházíme k tréninku, kde se junioři učí myslet a žít jako šampioni. Na seniorské úrovni je to už vysoce profesionální, sofistikované, založené na vědě a špičkových technologiích."
Moderní technologie nesmí nahradit tvrdou práci
"Vrcholový sport je komplikované zvíře a je snadné ztratit přehled o tom, co je základ. Mezinárodně vidíme silnou snahu dělat vše vysoce sofistikovaně, využívat spoustu technologií a měření, které mají z tréninku tak trochu odstranit tu tvrdou práci. My ale zůstáváme u tvrdého tréninku. Technologie jsou jen doplněk na samém vrcholu. Základní práce je to, co vás dělá dobrým. Od 5 do 40 let je to pořád ten samý recept, tedy tvrdá práce."
Tři pilíře norského olympijského systému
"V našem systému máme tři hlavní cíle. Za prvé: neustále posilovat kvalitu denního tréninku, což je nejdůležitější hybatel výkonu. Za druhé: precizní příprava na soutěž a její provedení. A za třetí, což je pro Norsko velmi specifické, důraz na kvalitu vztahů ve výkonnostních týmech. Řešíme, jak se k sobě chováme, jakou chceme kulturu, jak sdílíme znalosti napříč sporty a jak pozvednout celý systém, ne jen jednoho jednotlivce."
Mýtus o sněhu, bohatství a výmluvách
"Říkat, že jsme dobří ve sportech jen proto, že máme bohatství, je jen výmluva. Je to stejné, jako když někdo říká, že jsme dobří v zimních sportech jen proto, že je tu sníh. Ne, není to tím. Je spousta sněhu v Rusku, Kanadě, Americe, Česku, Čína je plná sněhu. Je obrovské množství zemí, které mají množství sněhu. Ale jde o způsob, jak se chováme, jak trénujeme a jak využíváme ten sníh. Ten princip je stejný. To samé je s bohatstvím, všechno je relativní. Není to o sněhu, nebo penězích, ale o tom, jak trénujeme a jak danou věc využíváme. Můžete dělat spoustu základní tvrdé práce při velmi nízkých nákladech. A můžete se chovat dobře k dětem a mít dobré hodnoty, když pracujete s dětmi, a to celé bez peněz. Pokud máte výmluvy, nikdo vám nemůže pomoci. Pokud máte motivaci, téměř nic vás nezastaví."
České výmluvy
"Vy například máte v Česku něco, co nemáme v Norsku. Dlouhé léto. My začínáme léto na konci května, to je počasí ve velké části země relativně ok a letní sezóna končí začátkem září. Ale vy můžete pokračovat v září, říjnu a dokonce na začátku listopadu, než se to opravdu zhorší. A to samé na jaře. Můžete třeba veslovat už v březnu. Když jdete k pobřeží, nebo k vodě, nikdy tam není led. Vaše golfová hřiště jsou pravděpodobně zelená už v únoru a jsou zelená ještě v listopadu. Měli byste jen zjistit, jak využíváte komparativní výhody, protože i vy jich máte spoustu. Ale musíte je identifikovat, musíte na nich stavět, musíte je nechat růst, musíte v ně věřit a musíte je využít jako svou výhodu. Musíte zjistit svou výhodu a využít ji. A ne sekat výmluvy."
Nepochopení výchovy šampionů
"Abyste udrželi dobré šance pro norský sport, doufám, že budete ve vašem současném nastavení a způsobu práce pokračovat. Dokud to totiž budete dělat, bude na vrcholu jen velmi málo Čechů. Takže v tom klidně pokračujte, my budeme rádi. Je to totiž nedorozumění. Vy sice získáte vítěze v brzkém věku, ale nezískáte moc vítězů v dospělosti, pokud to děláte tímhle způsobem. Je to celé o kultuře a mentalitě, a to není tak snadné změnit. V Norsku máme právo dětí na sport a bereme ho vážně. Máme omezení týkající se toho, jak sportujete. Celé se to řídí Olympijskou chartou a každé dítě by mělo mít možnost sportovat, jde o jeho lidské právo. A mělo by to být za vlastních podmínek dětí. To znamená, že byste měli zůstat lokální, neměli byste cestovat daleko kvůli nějaké ambici. Protože pak jen sedíte v autě místo toho, abyste byli fyzicky aktivní. Když rostete, možná můžete jet do sousední komunity, nebo možná i do sousedního kraje. Ale měli byste čekat. U nás čekáme velmi dlouho, než se vydáme třeba soutěžit do Švédska. To už je dětem třeba 12, nebo 13 let. Předtím by měli zůstat ve svém rodném městě a soutěžit s týmem z druhého konce města místo toho, aby jeli někam jinam. A to proto, aby se udržely náklady na cestování dole, aby se udrželo soustředění na to, že správné soutěžení je součástí zábavy. Že je to součástí běžného denního života, není to něco obrovského a děsivého. Teď už jsou to možná čtyři generace sportovců, kteří prošli tímto systémem. Teď už je to docela běžně chápané, že je to tak v pořádku. Už je to u nás zažité."
Past rané specializace
"Když se někdo stane dobrým v mladém věku na základě drilu, specializace a obrovských objemů tréninku od dětství, má to tendenci stát se vzorovým modelem. Jenže statisticky to není správně, čísla ukazují, že to prostě není pravda. Většina opravdu úspěšných sportovců v Norsku pochází z prostředí, kde dělají více sportů, nebyli v dětství nejlepší a na vrchol se dostali až v juniorském věku. Výjimky by se neměly proměňovat v pravidlo."
Humanistický přístup ke sportu
"Máme k systému hlavně humanistický přístup. Sport tu není jen pro medaile. Samozřejmě, naše organizace existuje proto, aby ti nejlepší získali více medailí, než by získali bez nás, pokud bychom to nedělali, byla by to korupce a měli by nás zrušit. Ale pokud celá ta sportovní cesta vede u většiny dětí prostě ke kvalitnějšímu a šťastnějšímu životu, je to ještě lepší výsledek než samotný olympijský kov."
Síla dobrovolnictví a zapojení rodičů
"Důležité je si uvědomit, že většina dětského sportu v Norsku stojí na dobrovolné práci v klubech. Když dělám fotbalového trenéra svým dětem, nestojí to nic kromě mého volného času. Místo sezení na pohovce jsem na hřišti. Pokud tuto tradici v zemi nemáte, musíte ji vytvořit. Jinak vás pohlcují komerční zájmy a model ‚pay-to-play‘, kde o úspěchu dětí rozhodují peněženky rodičů."
Proč komerční tlaky hubí talenty
"Pokud v dětském věku nastavíte komerční systém zaměřený na výsledky a medaile pro dospělé, budete mít vždy nízké procento celkové účasti. Tím si drasticky zúžíte velikost studnice talentů, ze kterých lze vybírat, a o ty největší talenty pak přijdete, protože budou někde úplně jinde. U nás je 93 % všech dětí zapojeno do sportu. Máme tak jistotu, že nám žádný skutečný talent neproklouzne mezi prsty."