V roce 2016 se trochu porouchalo Fedexovo zdraví, povolily mu kolenní vazy a vynechal jak Roland Garros, tak i US Open. A protože jeho poslední grandslamový titul z Wimbledonu 2012 už začínal být vousatý, málokdo věřil, že by se ještě Švýcar vzchopil.
Tehdy ale začal projekt Federer 2.0, o švýcarského tenistu se začal starat chorvatský ranař Ivan Ljubičič. Výsledkem několikaměsíční práce byla mnohem energičtější hra a daleko agresivnější bekhend, než bývalo.
"Slyšel jsem a četl spoustu historek o tom, jak Ljubičič změnil tohle a tamto. Ale nechtěl bych si dávat nějaké zásluhy. Prostě jsme si jen analyzovali situaci a pracovali na více věcech najednou. Jedna věc ale byla jistá: všichni jsme věděli, že proti Rafovi Nadalovi nesmí Roger hrát slajz a pomalu. Pokud ho chtěl ještě někdy porazit, radil jsem mu, ať hraje plochý bekhend. Prostě žádný flick, topspin nebo vysoký míč. Bylo potřeba, aby Rafa neměl na nic čas a byl pod tlakem," vyprávěl Ljubičič v podcastu Off Court.
Tvrdá práce se vyplatila. Federer sice do Austrálie dorazil až jako hráč druhé desítky pořadí a téměř bez zápasové praxe, ale s vírou, že ukáže světu, že stále patří mezi elitu. Z odepisovaného veterána se během roku zase stala světová jednička.
Během krátké doby si Federer vytvořil hru, která ohromila jeho soupeře. Elegantní a jistou hru vystřídal útočný styl.
"Pracovali jsme na tom pět měsíců. Začalo se v září 2016. Ale víte, jak to chodí: pracujete na jedné věci a ta se pak projeví i v dalších oblastech. Teď je módní říkat, že Ljubičič změnil jeho hru. Myslím si ale, že se spíš Roger začal zase se svým bekhendem cítit sebejistě a zjistil, že funguje i jinak, než znal," přiblížil bývalý chorvatský tenista tehdejší spolupráci.
Vedle Federera působil i proto, že i on sám používal dnes už skoro vymřelý bekhend jednoruč.
A zbytek je historie. Federer po téměř pěti letech pauzy přidal v letech 2017 a 2018 další tři grandslamové tituly – Wimbledon a Australian Open – a zaokrouhlil sbírku nejcennějších trofejí na rovných dvacet.