Na konci devadesátých let tvořil Woodforde ikonickou deblovou dvojici se svým téměř jmenovcem Toddem Woodbridgem. Pár zvaný "The Woodies" sbíral jeden úspěch za druhým. Jejich souhra byla výjimečná a potvrzená 11 tituly z grandslamů, včetně šesti wimbledonských. Fanoušky ve své zemi ale potěšil i vítězstvím v Davisově poháru v roce 1999, které pro Austrálii získal v Paříži proti domácí Francii.
Vyhrál jste grandslamy, olympiádu i Davis Cup. Jak jste tuto týmovou soutěž za svých aktivních let vnímal?
"Když jsem vyrůstal v Austrálii, měl Davisův pohár stejnou hodnotu jako vítězství na Grand Slamu. Procházeli jsme zlatou érou, podobně jako teď zažívá Itálie. Byla to jedinečná příležitost, moc jsem si přál hrát za Austrálii. Když jsem byl hráčem, bylo skvělé slyšet 'game, set, match Woodforde' nebo 'game, set, match the Woodies'. Ale když zaznělo 'game, set, match Australia', bylo to něco výjimečného."
Tenis je víceméně individuální sport. Bylo složitější v těch daviscupových zápasech hrát za tým?
"Je to otázka hrdosti. Člověk cítí, jak mu narůstá sebevědomí, a přichází spousta emocí, velké napětí. Hrát za svou zemi je opravdová zkouška, bez ohledu na to, odkud pocházíte. Během roku hrajeme téměř vždy jako jednotlivci, ale Davisův pohár nabízí možnost zažít týmovou atmosféru, sdílet úspěchy i občasné zklamání. Jsou to velmi speciální okamžiky v kariéře každého hráče."
Zažil jste starý formát Davis Cupu, kdy se finále hrála na hřišti jednoho z týmů. Přitom i mnoho předních hráčů mluví o tom, že by se raději vrátili k původnímu schématu.
"Víte, jako komise ITF jsme se radili s hráči i s mnoha zeměmi. Tenisová federace zastupuje přes 200 států a každý měl možnost se vyjádřit. To pro nás bylo důležité. Jako u každé soutěže, když dojde ke změnám, je potřeba čas, aby si na ně všichni zvykli, a to je to, o co se teď s Davisovým pohárem snažíme."
A vy sám, věříte tomuto formátu?
"Ano, věřím a podporuji ho."
Proč myslíte, že se objevují hlasy o návratu ke starým pořádkům?
"Samozřejmě, během sezony je spousta turnajů a je opravdu dlouhá. Někdy si myslím, že některé komentáře jsou vytržené z kontextu. Problémem je délka sezony a to, že se finále hraje v posledním týdnu roku. Myslím, že většina připomínek se týká právě toho, ne samotného formátu. Každopádně budeme i nadále naslouchat hráčům i jednotlivým zemím."
Jak vidíte letošní edici? Nakonec se hraje bez největších hvězd, Sinnera a Alcaraze. Kdo má šanci vyhrát?
"Je to Final Eight. Je to finále Davisova poháru, kde se představuje osm skvělých zemí. Ale za nejzajímavější opravdu vnímám, že Itálie má možnost získat třetí titul v řadě, což by z historického pohledu byl neuvěřitelný úspěch. Už dvě vítězství za sebou jsou velmi těžká, ale teď má šanci dosáhnout na třetí, a to i bez světové jedničky a druhého nejlepšího hráče. To ukazuje, jak silný je v současnosti italský tenis."