S výškou 185 centimetrů má nespornou výhodu, její servis je velmi účinný a občas si pomůže esem. Však už jich během dvou kol nastřílela devět. V rozhovoru pro Livesport Zprávy však vítězka juniorky na loňském French Open Taggerová přiznala, že při vstupu na štvanický centrkurt na ni trošku dolehly emoce.
"Ten kurt je moc pěkný, hodně výjimečný. Slyšela jsem o něm ten jeho příběh, je to velmi speciální, opravdu je to kus historie. Takže když jsem nastupovala, byla jsem upřímně trochu nervózní," přiznala.
A když zápas začal, zvykla jste si na něj rychle?
"Já spíš nečekala, že tam bude tolik lidí, přece jen to byl zápas mezi dvěma cizinkami. Takže jsem si ten zápas před takovým publikem, před českými fanoušky, moc užila. A samozřejmě se nemůžu dočkat, až budu zítra hrát znovu."
Preview zápasu Taggerová – Bejlek
Jaký byl vlastně váš motiv, zvolit pro tento týden pražský turnaj?
"Já už jsem v Praze jednou byla a to město se mi moc líbí, je fakt krásné. Navíc to mám blízko z domova, je to tu hodně podobné místu, kde žiji. Cítím se skoro jako doma. 'Chci jet do Prahy. To město se mi fakt líbí, mám ráda zdejší lidi. Chci tam jet a hrát ten turnaj,' přesně si pamatuju si, jak jsem říkala svým trenérům." (směje se)
Tak možná už na vás dají! Daří se vám, hrajete průlomovou sezonu, už v 18 letech jste se dostala do první stovky. Jak si toho vážíte? Čekala jste, že to půjde takhle rychle?
"Někdy si říkám, že si ani neuvědomuji, jak rychle to proběhlo. Ale když si dám pauzu, sednu si a vzpomínám na všechno, co se stalo... Šlo to fakt šíleně rychle! Upřímně? Nečekala jsem to. Ale prostě jdu dál. Ale jsem na sebe moc pyšná, že se to takhle povedlo."
Také se moc dobře dívá na váš jednoručný bekhend. To je ten důvod, proč jste začala spolupracovat s Franceskou Schiavoneovou, která ho také báječně uměla?
"To je vlastně velmi vtipné! 'Wow, ty máš takovou trenérku!' To mi všichni říkají. Ale ne, žádný hlubší důvod v tom nebyl. A že ona hrála taky bekhend jednoruč? Opravdu je to jen náhoda."
A jak jste se vlastně poznaly?
"Před nějakým časem jsem zkusila jednu akademii v Itálii. Chtěla jsem změnu, italská mentalita se moc se mi líbí a i to, jak trénují. Takže jsem hledala nějaké prostředí v Itálii a tam jsme se potkaly a začaly spolupracovat."
Přestěhovala jste se tam?
"Ne, v Itálii jen trénuji. Doma jsem pořád v Rakousku."
Takže to nebylo ani tak, že by vás k tomu přesunu inspirovalo to současné úspěšné tenisové období? Italskému tenisu se teď neskutečně daří.
"Jo, opravdu jsou skvělí! Ale tak to nebylo. V Itálii sice trénuju, ale nemám v podstatě nic společného s jejich federací ani s hráči, co tam hrají. Známe se, to ano, ale řekněme, že jsem trochu jiná."
Ale povězte ještě o tom jednoručném bekhendu. Inspiroval vás Federer, Wawrinka, nebo krajan Dominic Thiem, který ho také uměl používat? Kdo vás ho naučil?
"Začínala jsem obouručným. Ale pokaždé, když jsem dostala trošku jednodušší míč, chtěla jsem to nějak automaticky hrát jednoruč. Přišlo mi to jako ten nejpřirozenější úder. A když mi pak bylo 12 let, přešla jsem na jednoruč a už mi to zůstalo. Rozhodla jsem se, že tak budu hrát."
Teď vás čeká čtvrtfinále, bude proti české hráčce. Sára Bejlek má tady v Praze velkou podporu. Těšíte se na to?
"No, jasně! Určitě přijde hodně lidí. Dokážu si představit, že budou fandit proti mně, což se prostě stává. Ale baví mě hrát před lidmi. Jak už jsem říkala, ten kurt je úžasný. Takže se na ten zápas moc těším."