Tradice? Nějaký systém? Nebo peníze, které rodiče do malých děvčat investují? Nebo jejich obětavost, neustálá péče a objíždění všemožných turnajů? Možná od všeho trochu. Ale úspěch se koupit nedá. A nedostaví se ani díky nějaké nostalgii a řečem či vzpomínání na bývalé šampionky.
Linda Nosková a Karolína Muchová jsou dnes už každá z jiné generace. Když se Karolína poprvé dostala do elitní stovky žebříčku WTA, hrála Linda ještě mezi mladšími žačkami. Jedno je ale spojuje.
"Pokora, pracovitost a ctižádost, to jsou ty základní faktory. Pak se můžeš vykašlat na to, jestli máš čtyři lidi v týmu, když ti je 12 nebo 14 let. Ale když máš vedle talentu právě tyhle hodnoty, pak prostě porazíš každého," říká mládežnický trenér Ondřej Dohnal, který v minulosti tenisově formoval třeba Kateřinu Siniakovou.
Síla osobností
Poslední dekáda ve Wimbledonu opravdu patří českému ženskému tenisu. Nejde jen o šampionky Noskovou, Barboru Krejčíkovou, Markétu Vondroušovou či Petru Kvitovou. Na seznamu poražených finalistek jsou Karolíny Muchová a Plíšková, semifinále hrály Barbora Strýcová či Lucie Šafářová. Siniaková je pro změnu několikanásobnou šampionkou ve čtyřhře.
Každá ze jmenovaných má svůj originální příběh, je nějakým způsobem osobitá. Nejen tenisově, ale i lidsky.
Když zavzpomínáte na děkovné řeči vítězek, zaujme třeba projev Krejčíkové, která na wimbledonských kurtech před dvěma lety vzdala hold svému vzoru, trenérce a někdejší vítězce turnaje Janě Novotné. Nyní měly silné zpovědi obě finalistky. Nosková děkovala do nebe své mamince a velikost ukázala i Muchová.
"Mnohdy poražení neustojí ten moment a radši svou řeč omezí tak, aby neurazili. Poděkují svému týmu, pogratulují soupeřům. U Karolíny byla ta řeč ale natolik silná, že jste jí věřili každé slovo. Ona své kamarádce vysekla poklonu a pak světu sdělila, že má v plánu stejně tu trofej dobýt a vrátit se ještě silnější. I tohle byla neskutečná reklama na český tenis obecně," všímá si Dohnal momentu, kdy se v očích poražené finalistky objevily slzy a v plné aréně zazněl zasloužený aplaus.
Trenér, který není vidět
Český ženský tenis po wimbledonském turnaji znovu posílil své postavení. Mezi elitní desítkou světového žebříčku má dvě hráčky a v padesátce rovnou osm! Do hlavní soutěže travnatého grandslamu se probojovalo 10 tenistek. Zázrak na tak malou zemi?
V čem je tedy vůbec to české kouzlo, díky kterému se malá země v srdci Evropy může rovnat třeba na populaci 30krát větší Americe?
Podcast s Radkem Štěpánkem
Když britská BBC dotázala na toto téma legendu Martinu Navrátilovou, ta s odpovědí neváhala: "V České republice jsou kluby všude, každé malé město má dva, tři nebo čtyři antukové kurty a teď je mnohem více dobrých trenérů."
Tradiční otázku, kterou standardně dostávají české tenistky po svých úspěšných vystoupeních dál rozvíjí šéftrenér jedné z předních českých tenisových akademií - té které nejen svým jménem zaštítila bývalá světová jednička Karolína Plíšková.
"Vedle toho, že u nás skoro v každé malé vísce najdete tenisový kurt, existuje u něj vždy nějaký trenér, který umí naučit techniku. To je ta česká škola a to je to, co chybí velmocem," říká Dohnal.
Proč Nosková triumfovala? Vedle servisu a silné hlavy vytasila i nečekanou zbraň >>
Klenotem českého tenisu je podle něj dobrý trenér, který dokáže dětem už od mala předávat správné základy a rodící se talenty zároveň drží v disciplíně.
"I když mají anglický nebo australský svaz stonásobné rozpočty a také grandslamy, na kterých si vyměňují divoké karty pro talenty, nebo pouští povinně peníze do rozvoje mládeže, to české DNA je cennější. Máme pořád ještě v tom našem systému lidi, kteří to dělají srdcem," dodává.
Také ale varuje: "Tihle pro mnohé neviditelní tenisoví trenéři za pětistovku na hodinu a míň dělají svou práci – oproti třeba kondičákům a dalším moderním sportovním profesím – pod cenou a postupně se začínají vytrácet."
Ve Francii, Německu, Británii i v dalších renomovanějších krajinách se sice tenisté nemají špatně a do systému teče víc peněz, ale perou se s tím základním zdrojem. Tím je kvalitní lidská síla.