Dosud jedinou tuzemskou finalistkou v nejkratším sprintu byla Eva Murková, jež v roce 1984 v Göteborgu skončila pátá. Maňasová na HME debutuje, ale má vysoké cíle. Výkon 7,14 ji v celkovém pořadí rozběhů zařadil na čtvrté místo. Co bude potřeba pro finále, obtížně předvídala.
"Těžko říct. Myslím, že když poběžím o něco rychleji než těch 7,14..., možná i těch 7,14 by mi mohlo stačit. Netroufám si odhadovat, ale doufám, že to bude tak, že mi bude stačit ten čas," přemítala Maňasová. Před dvěma lety v Istanbulu se do finále postupovalo i časem 7,24.
Ve svém běhu může mít ještě rezervy, její rozběh odstartoval až napotřetí. Po prvním startu závodnice urazily několik desítek metrů, než je opakovaný výstřel zastavil. "Myslím si, že co se tohoto týká, tak jsem celkem mentálně silný člověk, že to zvládám dobře. Ale určitě je mi líto toho prvního startu, protože ten se mi povedl fakt dobře. Vím, že jsem se periferně dobře držela Zaynab Dossové, takže třeba kdyby se to odstartovalo hned poprvé, tak by to bylo ještě lepší než těch 7,14," litovala Maňasová.
Italkou Dossovou, která výkonem 7,06 sekundy vyhrála hodnocení rozběhů, se nechala vytáhnout i v ostrém běhu. Startovala v sousední dráze. "Určitě mi to hodně pomohlo. Je vidět, že ona má fazónu. Pro mě bylo pozitivní, že jsme se i ten třetí běh s ní periferně dlouho držela. Samozřejmě pak mě v konci přejela, ale s tím jsem počítala," pochvalovala si.
Zhruba čtyři hodiny pauzy před semifinále stráví v hale, nemá pro ni smysl se vracet do hotelu. "Vzala jsem si nějaké jídlo ze snídaně. Něco malého sním, ať se udržuju. Pak si půjdu někam lehnout. Potom se budu muset znova rozcvičit. Uvidíme, snad to vyjde," dodala.