Než vstoupil do světa velkého basketbalu, působil Tabellini jako hlavní kouč akademie v Trevisu. Jeho první velkou štací u týmu dospělých bylo až angažmá v USK Praha, kam zamířil v létě 2022. A hned o rok později přijal nabídku Nymburka, dlouhodobě nejlepšího českého týmu. "Jakmile jsme porazili Galatasaray, někteří lidé si najednou uvědomili, že jsem basketbalový trenér. Bylo pro mě trochu vtipné, že v mé rodné Itálii najednou lidé zjistili, že působím někde ve světě," usmívá se se zadostiučiněním.
Z nepříliš známého talentovaného kouče ja najednou muž, o kterého se začaly zajímat přední evropské kluby. Však také Nymburk i díky působivému výkonu a tahům svého maestra v úterý v Lize mistrů naprosto jednoznačně zadupal Murciu, která hrála v uplynulé sezoně finále prestižní španělské ligy ACB, zřejmě nejlepší soutěže na kontinentu.
Tak výrazné vítězství proti Murcii (85:70) se určitě nečekalo. Co pro vás poslední utkání v Lize mistrů znamenalo? A kam může nasměrovat Nymburk?
"Bylo jistě senzační a zapíše se do historie našeho klubu. To, čeho jsme doposud dosáhli, souviselo se stylem naší hry, úsilím, ale také s charakterem hráčů a lidí, které jsme do Nymburka dokázali přivést. Obvykle svým hráčům při rozhovorech říkám, že si je vybírám proto, jak sedí stylu basketbalu, který chceme hrát. A pokud budou součástí této organizace a dají tomu stoprocentní úsilí, budou zářit na hřišti a my budeme úspěšní jako tým. A to je pro mě to nejdůležitější."
Mluvíte o stoprocentním nasazení, o tom, že nikdo nic nevypustí…
"Tohle samozřejmě ocení hlavně fanoušci, když vidí tým v zápasech. Právě nasazení nás dostalo do play off Ligy mistrů a ta energie se projevila i v prvních zápasech osmifinále proti Szombathély a Murcii, které jsme vyhráli. Cítím a očekávám, že hráči budou dál makat, posouvat se, aby se zlepšili a aby zlepšili tým. Nemyslím, že by ztratili ten zápal, který nás do téhle chvíle posouval dál. Už ve skupině jsme dokázali společně přehrát silnější soupeře, co se rozpočtu týče a řekněme i podle výšky – Galatasaray, Promitheas... To byly opravdu významné úspěchy. I pro mě osobně. Povedlo se nám to, protože jsme byli hladovější, agresivnější, tvrdší než oni. Samozřejmě také rychlejší. A to můžeme být, jen pokud všichni budou mít dál stejné ambice a nasazení."
A když se na hru Nymburka podíváme spíš trenérským pohledem? Kde je vidět vaše stopa a na co kladete největší důraz?
"Z mého pohledu je nejdůležitější počet akcí v přechodu do útoku a jejich vytěžení k bodovému zisku. Týmy, které hrají v rychlém tempu a jsou úspěšné v ofenzivě, obvykle nebývají tak dobré v přechodu zpět do obrany. Jednoduše, když hrajete rychle a snažíte se využít výhodu počtu hráčů na jedné straně, vaši soupeři budou mít výhodu na straně druhé. Prostě dáte koš, ale okamžitě také inkasujete. Je to takový ping-pong. My jsme úplným opakem."
Povídejte…
"Počet útočných přechodů, které máme, je mnohem vyšší než počet těch obranných, kterým čelíme. Jde zhruba o 22 procent a my to umíme relativně efektivně využít. Naši hráči díky svému pohybu nedovolí soupeřům tolik protiútoků. Také jsme velmi efektivní ve střelbě a organizaci hry. Máme Jaye Shumata, který je lídrem celé ligy v úspěšnosti střelby za dva i tři body. Stephen Brown je zase druhý v asistencích."
Mluvíte o pohybu a intenzitě. Jak tenhle styl basketbalu hráči přijali?
"Naše hra je docela náročná. Z pohledu obrany i celkově. Proto není možné hrát na sedm osm hráčů. Potřebuju mít neustále k dispozici alespoň 10 hráčů a nemohu jim dávat víc než pět minut v kuse. Vnímám, že nejlepší je střídat hráče po třech čtyřech minutách. Protože pak mohou jít na hřiště, vydat ze sebe maximum a i sami pak žádají o střídání."
To zní jako inspirace z hokeje, kde hráči také míří na střídačku, aby se zase čerství vraceli na hřiště…
"Ano, jsme víc tým, nežli nějaký soubor individualit. Ovšem pořád je to basketbal a kdybych měl označit hráče a říct, kdo a jak ovlivňuje naši hru, asi bych zmínil Stephena Browna a Ondřeje Sehnala. To jsou nesobečtí hráči, kteří se obětují hlavně pro tým a zároveň jsou to tvůrci hry. Drží míč samozřejmě mnohem víc než všichni ostatní, ale dokáží připravit pozice pro spoluhráče a míč z jejich rukou putuje hodně rychle. Připomínají mi Tomáše Satoranského, protože i on je hráčem, jenž před vlastními čísly daleko víc upřednostňuje tým. Měl s tím jisté problémy, když byl v NBA, ale teď hraje v Barceloně a v Eurolize je tahle jeho vlastnost velmi ceněna. Na pozici jedna je to extrémně důležité."
Zmínil jste velkou intenzitu hry. Přitom Nymburk má ve svém kádru několik výrazných hráčů, kterým už bylo 30 let. Jak to jde dohromady?
"Nedávno nás posílil Vojtěch Hruban. Je to vynikající střelec. Vlastně se přidal k našim dvěma dalším veteránům Martinu Křížovi a Jaromíru Bohačíkovi. Někdy není snadné takové individuality přesvědčit. Opravdu si cením toho, že tři hráči s takovými zkušenostmi, tak velkou rolí a úspěšnou kariérou, byli schopni mě poslouchat a pochopit, proč po nich žádám věci, na které nebyli zvyklí. Ale vědí, čeho chci docílit. To je pro mě jako trenéra, jako člověka, ale také pro tým, opravdu důležité."
A co další hráči?
"Můžu zmínit Tylena Birtse a Františka Rylicha, kteří jsou skvělí v ovlivňování hry svou obranou při tlaku na míč. Jejich hlavní role je postarat se o hlavního rozehrávače našich soupeřů. Způsob, jakým nastavují rytmus obrany od prvního výhozu, je velmi působivý. A vede to pak všechny spoluhráče k naprosto jinému úsilí jen díky tomu, jak tu obranu nastaví. To má obrovský přínos. Zároveň mohu říct, jak moc si tým váží našich dvou podkošových hráčů Nighaela Caesara a Christiana Bishopa. Chceme po nich, aby neustále doráželi na své soupeře a pokaždé se snažili o clonu míče. Musejí hrát stejný typ obrany, jaký praktikují křídla, ovšem zároveň k tomu bojují ve svém území pod košem o doskoky."
Vzhledem k velké rotaci hráčů máte jistě nároky i na hráče z lavičky. Jak svou roli zvládají?
"Už jsem zmínil lídra našich statistik Jaye Shumata, jsou tu také Matěj Svoboda a Jakub Tůma, kteří ze druhého sledu čekají na své příležitosti. Všichni se snaží být nejen efektivní, když dostanou míč, ale také se cítí součástí všeho, co děláme. Myslím, že každý v týmu má velkou roli. Nejmenoval jsem třeba Tomáše Mikysku. Zatím nedostává moc herního času, ale je vždycky pozitivní."
V Lize mistrů jste v sezoně prohráli jen jedinkrát, to v domácí soutěži jste už našli víc přemožitelů. Jak kvalitní je vlastně česká liga?
"Po vítězství nad Galatasarayem jsme jeli do Ústí nad Labem, a tam jsme prohráli. Ústí je dobrý tým, dobře vedený, trénuje je velmi mladý trenér. Myslím si však, že každá porážka nás něčemu naučí a nakonec nás zlepší. Takže proč ne, musíte přijmout i prohry, neúspěch. Je to součást života, a pokud dokážete z neúspěchu vytěžit to nejlepší, pokud ho dokážete snést, budete silnější. A to se teď u nás ukazuje."
V českém prostředí působíte třetí sezonu. Co říkáte na Sršně Písek? Ti ještě předloni vůbec nebyli v elitě, teď dotírají na váš tým ze druhého místa tabulky.
"Mají skvělou identitu. Cítí se být opravdu součástí něčeho většího. Hrají s absolutně jinou agresivitou a tempem v porovnání s průměrným týmem české ligy. Dokazují, že když něčemu věříte, můžete překvapit i překonat očekávání. Třeba Vojtěch Sýkora je pro mě jedním z nejvýraznějších českých hráčů v lize. Je schopen ovlivňovat hru několika různými způsoby. Je to skvělý rozehrávač, velmi efektivní hráč. Obdivuji, jak hraje. A obdivuji způsob, jakým je tento tým propojený."
Pojďme ještě na závěr do Evropy. Jak vůbec vnímáte Ligu mistrů a další evropské soutěže? A je pro Nymburk dalším cílem a krokem posun do Euroligy?
"Možná. Momentálně ovšem potřebujeme potvrdit svou sílu v Lize mistrů. Jsme mezi nejlepšími 16 týmy, to nás motivuje k postupu z osmifinálové skupiny do čtvrtfinále. To je ten další krok. Pořád však mluvíme o obrovském progresu směrem nahoru. Mezi Ligou mistrů a Euroligou je mezistupeň jménem EuroCup. Nemyslím, že by jeho úroveň byla vyšší, než jakou nyní hrajeme, obě soutěže jsou si docela podobné. A také jsem slyšel o tom, že se v budoucnu spojí. A Euroliga? Ta může být cílem ne pro nejbližší období, ale prostě do budoucna. Je to úžasná soutěž. Nicméně tvrdím, že když začnete být příliš optimističtí ohledně budoucnosti nebo příliš spokojeni se svými výsledky, ztratíte motivaci."
