Na zádech má pro basketbal nezvyklé číslo 2. A okolo něj se stáčí neuvěřitelně dlouhé příjmení. Půlka po mámě, půlka po tátovi.
Ještě před pár lety si ho přehazovali jako horký brambor. Z univerzity v Kentucky sice vystřelil do prvního kola draftu, ale Charlotte Hornets si ho vybrali "až" jako jedenáctého v pořadí. Pravdou je, že výběr hráčů v roce 2018 byl hvězdný. Jako třetí šel Luka Dončič, jako pátý Trae Young. Před Shaiem byl ale vybrán i jeho spoluhráč Kevin Knox.
Hornets navíc udělali z Gilgeous-Alexandera rychloobrátkové zboží – okamžitě jej totiž poslali do Los Angeles Clippers.
Pro mladičkého Kanaďana to nebyl vůbec špatný začátek. Od legendárního kouče Doca Riverse dostal obrovskou porci času, navzdory spoustě veteránů v týmu odehrál všechny zápasy a velmi často dostal důvěru i jako první rozehrávač. Clippers dotáhl až do play off, kde předchozí roky chyběli. Čerstvě dvacetiletý mladík přesvědčil a stal se šestým nejlepším nováčkem sezony.
Trejd, který změnil vše
Jenže neúprosný svět byznysu NBA, kde nikdy nic nemáte jisté, přichystal Shaiovi i jeho rodině nemilé překvapení. Clippers rozehráli velké šachy, chtěli získat a získali Paula George. Výměnou nabídli vedle vycházející hvězdičky několik důležitých pozic v draftu. Talent Gilgeous-Alexander se tak stal během roku znovu z hráče obchodním artiklem.
"Když se to stalo, byli jsme trochu zklamaní. Vymění vás z místa, kde se cítíte uvolněně a pohodlně. Bylo to Los Angeles, teplo, všechna ta lákadla, krásné holky okolo, prostě atraktivní prostředí, chcete si užívat života," vyprávěl otec dnešní superstar Vaughn Alexander pro magazín ClutchPoints. "Ale pak si uvědomíte: 'Shai, tohle je tvoje šance zazářit. Tohle je ono. Tohle je osud. To si pro tebe Bůh přeje.' V LA by se to totiž rozhodně netočilo kolem něj, na to byl moc mladý," dodal táta šampiona.
Novou adresou pro kanadský talent se stala Oklahoma, kde se po odchodu hvězdného Russella Westbrooka začal doslova na zelené louce stavět tým.
Důvěru dostal vlastně skoro neznámý kouč Mark Daigneault, který jeden z nejmladších týmů začal formovat. Thunder byli pod jeho vedením v první sezoně 2020/2021 čtvrtým nejhorším celkem NBA (s pouhými 22 vítězstvími), každým rokem se ale zlepšovali a letos vyhráli v základní části 68 zápasů.
Vlasy dolů
Než ale Gilgeouse-Alexandra začali brát vážně, musel přesvědčovat a přesvědčovat. Na často velmi tvrdý basketbal mu mnohdy chyběla kila. Při téměř dvoumetrové výšce (198 centimetrů) váží jen 88 kilo. Sílu však nahrazuje pohybem a jistou střelbou. Jeho dlouhé paže mají rozpětí 211 centimetrů.
Důležitým momentem prý ale byla chvíle, kdy si nechal ostříhat své dlouhé vlasy. Rok 2017 se blížil ke konci a s ním přicházel čas tradičního derby mezi Kentucky a Louisville. Shai přišel ostříhaný nakrátko. "Prostě jsem cítil, že se má něco stát. Věděl jsem, že se blíží velký zápas a udělal jsem to," vyprávěl po utkání, ve kterém nastřílel 24 bodů. V té chvíli se stal v univerzitním týmu prvním rozehrávačem.
Dnes už nikdo nerozporuje, že právě on je tou hlavní personou i v NBA. Šéfuje týmu šampionů, který má nejnižší věkový průměr za téměř půlstoletí. Jen Portland měl v roce 1977 při zisku titulu mladší kádr. A proč se o něm píše jako o opravdu výjimečném? Copak své týmy nedotáhli k titulu třeba Nikola Jokič nebo Stephen Curry?
Je to jednoduché. Shai se totiž stal teprve čtvrtým hráčem historie, který získal cenu pro nejužitečnějšího hráče sezony, stejně tak nejužitečnějšího hráče finále a stal se zároveň i nejlepším střelcem ligy. To v minulosti dokázali během jediné sezony jen legendy Kareem Abdul-Jabbar, Michael Jordan a Shaquille O'Neal. Gilgeous-Alexander je navíc prvním neamerickým hráčem, kterému se to podařilo.
Mimochodem, USA i kvůli Shaiově triumfu nemá už sedm let po sobě basketbalistu se statusem MVP sezony. Tím posledním byl v roce 2018 James Harden. Kanaďan s kódem SGA navázal na počiny Jannise Antetokounmpa (Řecko), Nikoly Jokiče (Srbsko) a Joela Embiida (Kamerun).
Na olympiádě máma, on i bratranec
Ale zpět k hlavnímu hrdinovi. Gilgeous-Alexander měl odmala vlohy pro sport. Logicky. Táta hrál velmi dobře basketbal a po konci kariéry se začal věnovat koučinku a mentorství.
Důležité sportovní geny zdědil Shai po mamince. Když v roce 1992 zněla na Montjuicu slavná Mercuryho skladba Barcelona, zaklekla Charmaine Gilgeousová do bloků a v barvách Antiguy a Barbudy vyběhla na trať čtyřstovky. To už dávno byla univerzitní šampionkou provincie Ontario. V Torontu totiž studovala a poznala svého muže, který mimochodem také pochází z Antiguy. Nakonec se v Kanadě i zabydlela a po konci kariéry začala pracovat jako bankovní úřednice.
I proto má její syn kanadské občanství a hlásí se této zemi. A i on se podíval na olympiádu. Na rozdíl od mámy ale v Paříži 2024 reprezentoval právě zemi javorového listu v jednom týmu se svým bratrancem Nickeilem Alexanderem-Walkerem. Ten hraje NBA za Minnesotu a k rodinnému souboji došlo i letos v play off, Timberwolves skončili právě na Oklahomě. Solidní basketbalovou kariéru začíná i Shaiův mladší bratr Thomasi.
Shai Gilgeous-Alexander je od loňského Valentýna ženatý, a i on si našel partnerku ve sportovním prostředí. Jeho středoškolskou láskou je fotbalistka Hailey Summersová, která odehrála pět sezon za University of Albany a byla i kapitánkou týmu. Dá se tedy čekat, že i roční synek Ares se v budoucnu vydá v jejich stopách. Sport je totiž v téhle rodině životním stylem.