Když odcházel Krejčí do zámoří, první destinací, kde nasál atmosféru NBA, byla Oklahoma. Thunder jsou dnes jedno vítězství od titulu ve slavné lize a český basketbalista logicky občas na časy strávené v OKC vzpomene. "Na jednu stranu mě to mrzí, že u toho už nejsem, ale všem těm klukům to přeju. Je skvělé vidět ty, kteří se mnou byli před pár lety nováčky, jakou dnes mají roli. Já opravdu věřil, že se ten tým během pěti let dostane do finále. Ale já věřím, že i s Atlantou můžeme v dalších sezonách bojovat o hezké pozice," vypráví jihočeský rodák.
Budete vstávat na ten poslední zápas?
"Vlastně nevím, možná ano. Ale přiznám se, že já raději koukám v televizi na NHL. Hokej mě baví, mám ho fakt hodně rád. Byli jsme se s kamarády letos podívat i na zápase Caroliny proti Floridě. Taky jsme chtěli vidět Martina Nečase a Radka Faksu, ale bohužel oba prohráli v prvním kole play off v sedmém zápase, to mě extrémně mrzelo. Ale jak říkám, teď v play off koukám víc na hokej než na basket." (směje se)
A komu fandíte?
"Spíš přeji Edmontonu. Ale fandil jsem Carolině, když tam byl Neči. Teď přeju asi Coloradu. Spíš prostě fandím našim klukům. Pamatuju si, že v roce 2020, když jsem poprvé po draftu letěl do OKC, tak jsem letěl právě s Radkem Faksou. Seděli jsme v letadle vedle sebe a vůbec se neznali. Až pak po přistání u zavazadel jsme se spolu začali bavit a skamarádili jsme se. Takže sleduju i St. Louis, kde působí. Měli dobrou sezonu, padli až v sedmém zápase s Winnipegem."
Pojďme ale k vám. Aktuální sezona vám vyšla, dostal jste spoustu prostoru, i když se vám taky nevyhnuly zdravotní trable…
"Je to tak, takhle ta NBA prostě funguje. Dříve nebo později šanci dostanete a musíte ji uchopit a využít na sto procent. Myslím, že se mi to povedlo. Dostal jsem příležitost bojovat o místo. A i když přišlo zranění, měl jsem štěstí. Stalo se to v předposledním zápase před All-Star víkendem, takže bylo delší volno a já o tolik zápasů nepřišel. Nakonec jsem byl jen měsíc mimo hru, i když hned potom, co se to stalo, mi doktoři řekli, že to může být i konec sezony."
Věříte, že si udržíte pozici i v nové sezoně?
"Samozřejmě, že je nějaká konkurence. A také většina lidí, co se dostane do NBA, má nastavenou mentalitu tak, že musí zničit všechno, co je před nimi. Také je ale potřeba udržovat nějakou týmovou morálku a myslím, že v Atlantě to funguje dobře. Na tréninku jdeme ostře do sebe, zlepšujeme se, bojujeme o to místo, ale mimo hřiště jsme všichni v pohodě."
A když byste sám zhodnotil, jak jste zapadl do týmu? Povedlo se vám i vyrovnat klubový rekord v trojkách v zápase, když jste měl šest proměněných ze šesti.
"Určitě jsem i díky tomuhle momentu cítil od spoluhráčů, že mě třeba na trojce hledají víc a že mi věří. Ale ono je to prostě o tom, najít nějaký ten svůj rytmus být agresivní. Právě to po mně kluci v týmu chtějí. Ale třeba jsem cítil, že jsem se trochu zhoršil v obraně."
Čím si to vysvětlujete?
"Já myslím, že ten první rok to pro mě byla hlavní věc. Byla to samozřejmě i letos priorita, ale na druhou stranu, čím víc toho dělám v útoku, tak bývá míň energie směrem dozadu. Neřekl bych, že to bylo nějak úplně špatné, ale určitě to nebylo tak dobré, jako minulý rok. Ale zase, teď už pracuju na kondičce a v té první části přípravy jsem přibral sedm nebo osm kilo. Bude se to dál formovat, ale myslím, že mi v budoucnu pomůže právě do té defenzivy."
Co tedy bude rozhodovat o tom, abyste pokračoval tak, jak jste skončil?
"Musím být na soupisce první den tréninkového kempu, tím mám garantovaný zbytek roku. Ale o to takový strach nemám. Mělo by to tak dopadnout, i když jsme letos viděli, že v NBA není nikdy nic jisté a můžete být třeba Luka Dončič… A po sezoně se uvidí. Je tam nějaká týmová opce a podle toho, jak budu hrát, tak se bude rozhodovat, jestli prodloužím a podepíšu novou smlouvu. Ale je samozřejmě spousta různých možností, co se stane po sezoně. To teprve uvidíme, jak to dopadne."
Přes léto vás stejně jako loni čeká pár dnů s mladými talenty. Baví vás ten projekt?
"Máme připravené čtyři dny kempu a je pro mě důležité u toho i osobně být, nejen propůjčit jméno. Myslím, pro děti je to důležité. Je to přiblížení Ameriky a NBA pro všechny. Snad to všechny posune dál, třeba i k té cestě, kterou jsem mohl prožít já. Bude u toho i můj kouč Zeph Moore, který celý program sestavuje. Dva dny budou v Praze, jeden v Brně a ten poslední v Písku budeme dělat speciálně pro můj klub Sršni Písek. A vlastně hned z Písku pojedu do Vídně na letiště, abych se připojil k národnímu týmu. Takže děkuju i jeho vedení, že mi vyšli vstříc a budu se k týmu moci připojit těsně před prvním přípravným zápasem v Malaze. Dorazím okolo oběda a večer už hrajeme." (usmívá se)
Eurobasket tedy už máte v hlavě? Český tým se hodně mění a zřejmě bude hodně spoléhat i na vás.
"Bude to zase něco nového, já se na tuto challenge těším. Je fajn být s klukama, se kterými v národním týmu hrajeme. Trochu se to přebudovalo, máme nového trenéra a bude u toho zároveň i Tomáš Satoranský, který mi jako mentor pomohl už když jsem odcházel do NBA. Vlastně i všichni trenéři v Atlantě byli rádi, že na Eurobasketu budu hrát, že se se mnou počítá. Oni věří, že mě to posune zase dál, když budu mít důležitější roli. A už vím, že do Rigy se na mě přijede podívat i pár trenérů."
