O životě po kariéře
"Když jsem skončil s fotbalem, řekl jsem si, že budu dva roky cestovat a užívat si. Nakonec z toho bylo patnáct let, s tím jsem vůbec nepočítal. Bylo to krásné, cestoval jsem s manželkou, s dětmi, se Šmícou jsem projel celý golfový svět, přičichnul jsem k rybaření a díky němu se podíval do Amazonie, chytal jsem s indiány, dostal jsem se na neskutečná místa a mám fakt krásné vzpomínky. Poslední rok a půl už toho času na všechny koníčky tolik není, protože máme se synem fotbalovou agenturu, vrátil jsem se zpátky do fotbalu a musím říct, že mě to baví a užívám si to."
O moderním fotbale
"Líbí se mi Barcelona, líbí se mi PSG. A to hlavně kvůli tomu, že hrají fotbal. Je vidět, že tam nezáleží na tom, jestli jsou ti kluci vysocí nebo malí. Přijde mi, že tady u nás se i v mládeži výška hodně řeší a pak vidíte Paříž – oba střední záložníci malincí (Vitinha, Joao Neves), v Barceloně dřív Xavi, Iniesta, teď Pedri s Gavim taky nejsou vysocí, ale fotbal umějí. Moc mě baví na ně koukat, protože hrát jednoduchý fotbal je možná to nejnáročnější."
Livesport Daily s Patrikem Bergerem
O vývoji českého fotbalu
"Myslím si, že hrozně zaostáváme, vidím to teď v mládeži. Když trenéři učí ve čtrnácti letech výstavbu, presink a represink, myslím, že to není ta správná cesta. V tomhle věku se tím ti kluci musejí hlavně bavit, to je úplný základ, aby měli úsměv na tváři, aby drilovali ty úplné základy – první dotyk, zpracování, přecházení jeden na jednoho, střelba. To bohužel v Česku v mládeži moc nevidím."
O stavu české reprezentace
"Samozřejmě jsme četli, že nálada v týmu je lepší, že trenér Denia je víc lidský, že tréninky jsou lepší... Teď to vypadá, že je všechno zalité sluncem, protože všichni byli najednou moc spokojení, což je důležité. Ale zatím jsme všechny zápasy pod novým trenérem prohráli. Já to zatím nechci soudit, počkejme si na utkání, kdy budeme hrát proti soupeřům, které bychom měli porážet."
O vlastním zapojení do českého fotbalu
"Nikdy mě nenapadlo, že bych se do toho pustil. Kdybych nějakou nabídku dostal, nebo abych takovou práci vůbec mohl dělat, musel bych si být stoprocentně jistý v tom, že mám volné ruce k tomu, abych to mohl dělat tak, jak chci já. Takže abych tam šel s tím, že mi někdo bude říkat to, co a jak se má dělat a co je dobré říkat, to mi nedává vůbec žádný smysl. Kdyby mi něco takového někdo z českého fotbalu nabídl a pobavili bychom se o tom, zajímalo by mě to, ale nikdo mě nikdy s ničím neoslovil."
O vztahu k novinářům a rozhovorům
"Když jsem hrál v Anglii, bylo to tak, že když s tebou chtěl novinář udělat rozhovor, musel jít za klubem a za tiskovým mluvčím. A když se tobě jako hráči nechtělo, ten rozhovor jsi nedělal a nikomu to nevadilo. Tady v Česku měli novináři v té době na každého z nás telefonní číslo, zavolali nám a my jsme jim vyšli vstříc. Mně se párkrát stalo, že jsem zkrátka nemohl zrovna moc mluvit, a já z toho rozhovoru vyšel negativně. Třeba se pozměnilo pár slov a já se rozhodl, že pokud nebudu muset, s novináři mluvit nebudu. Nechci házet všechny novináře do jednoho pytle, ale ztratil jsem v ně důvěru."
O vlastní hráčské agentuře
"Primární důvod, proč jsme do toho šli, byl ten, že můj syn Patrik dělal u pana Pasky. Ten když se rozhodl, že svou agenturu prodá, Patrik za mnou přišel s tím, že už tam nechce pokračovat. Nakonec jsme došli k závěru, že si založíme svou agenturu, on si udělal FIFA licenci, což byl úplný základ všeho. Chytlo mě to, mám to v hlavě denně a užívám si to. V kariéře mě toho potkalo spoustu, takže si myslím, že vím, jak se ti hráči cítí, a baví mě to s nimi rozebírat."