Po loňském US Open, kde vítězka Wimbledonu došla do čtvrtfinále, hledala po ukončení spolupráce s Janem Hernychem nového kouče. Oslovila právě Jebavého, někdejší světovou deblovou třiačtyřicítku, zda by spolu nezačali spolupracovat. "Na začátku to fungovalo skvěle, trénovala naplno, panovala dobrá atmosféra. Pak se to ale zlomilo v Austrálii a dodnes nevím proč," uvedl Jebavý.
Vondroušová tehdy stihla jen dvě utkání. V Brisbane podlehla Polce Magdaleně Frechové, v Adelaide sice zvládla vyrovnaný duel s Ljudmilou Samsonovovou, následně ale kvůli problémům s ramenem odstoupila. Od té doby na turnajích nestartovala.
"Úkolem trenéra je říct před zápasem taktiku a po něm vyhodnotit, co bylo dobře a co je potřeba zlepšit. U Maky to tak ale nefungovalo. Člověk spíš jen přikyvuje a musí kolem ní chodit opatrně," zlobil se Jebavý.
Podle něj Vondroušová porážky často vysvětlovala tím, že soupeřka zahrála životní zápas. "S tím nesouhlasím. Když vidím, jak k tomu sama přispěla svou hrou, měla by na tom zapracovat," dodal.
O svých zkušenostech mluvil i s dalšími trenéry českých hráček a všiml si podobných přístupů. "Říkal jsem, že z nich děláme princezny. Ne každý se mnou souhlasil, ale takhle to na mě působilo. Všichni kolem nich našlapují, hlavně aby byly v pohodě," uvedl bez obalu.
Jako další problém vnímá generační rozdíly a silnou závislost mladších hráček na telefonech. "Komunikace prakticky neexistuje. Po první schůzce jsme všechno řešili jen přes zprávy. Když jsme měli spor v Austrálii, navrhl jsem osobní setkání na recepci. Odmítla s tím, že už je v pyžamu a unavená. Nepodařilo se mi s ní promluvit tváří v tvář," popsal Jebavý.