O práci v ČT
"Už to bude padesát let, co tady pracuji. Pocit při příchodu je pořád stejný, chodím sem moc rád. Sportovní redakce má velkou výhodu oproti třeba politické, kde jde o úplně jiný tlak, protože sport má vlastnost, že vás neustále povznáší. Je tady dobrá parta, která se neustále omlazuje. Znám tady každý kout, jen mě trochu mrzí ty odchody z České televize, protože tolik, kolik jich je v poslední době, to nepamatuji. Asi to svědčí o tom, že ty poměry aktuálně nejsou ideální. To mi je líto."
O pozici televizní hvězdy
"V devadesátkách to bylo opravdu o něčem jiném. Tehdy nás bylo pár a byli jsme bráni za velké osobnosti. Pamatuji si, že třeba v televizní anketě TýTý jsem skončil druhý za Karlem Gottem, lidé mi přes korespondenční hlasy poslali přes sto tisíc hlasů. Já jsem naše povolání ale bral vždycky jako službu lidem. Dneska je komentář hodně o popisu, což byl za mých let prakticky smrtelný hřích. Občas mám pocit, že dnešní komentátoři na sebe upozorňují až příliš. Já si myslím, že komentátor by měl být hlavně průvodcem divákovi."
O komentátorském vrcholu
"Pro mě byl vrchol mistrovství světa ve Vídni v roce 1996 a má to několik důvodů. Když hráli čeští hokejisté, tak v té hale bylo 99 procent českých fanoušků, takže jsme měli prakticky domácí prostředí. Měli jsme výborný mančaft a vedle mě seděl mladičký kolega Robert Záruba, se kterým jsme si ohromně rozuměli. Všechno si to sedlo a navíc z toho byla první zlatá česká medaile. Třeba v Naganu jsem komentoval ještě lyžování a krasobruslení a na hokej jsem neměl tolik času. V té době převzal ten hokejový prapor už Robert. Ve Vídni bylo všechno na svém místě."
O vlivu českých úspěchů
"Je jasné, že jsme se na té vlně svezli také. Když jsme se vrátili z Nagana, tak nás lidé vítali pomalu jako ty hráče. Měl jsem to štěstí, že jsem byl u těch velkých českých výher a ono se to opravdu také lépe dělá, když se vyhrává. Máte lepší náladu, víc emocí. Devadesátky byly opravdu takový zlatý věk televizního sportu."
O konci hokejového komentování
"Myslím si, že by se něco nemělo dělat na sílu až do úplného vyprázdnění, a to neplatí jenom pro naší profesi. Končil jsem s hokejovým komentováním v roce 2005, protože jsem měl pocit, že už to stačilo a že je čas uvolnit místo mladším. Hokej je velmi náročný na komentování, začal jsem vnímat, že mi začíná trochu utíkat, tak jsem si řekl dost. Užil jsem si to a nikdy mi to nechybělo."
O budoucnosti v televizi
"To už je plánování skutečně velmi krátké. Vždycky podepisuji už jen roční smlouvu, ale teď můžu prozradit, že jsem pod stromeček dostal další prodloužení, takže i v roce 2026 budu moderovat Branky, body, vteřiny. Dokud je zájem, tak já tu práci dělám rád, držím si nějaký sedm nebo osm moderací měsíčně. O vánocích se potřebuju dostat trochu do klidu, protože teď jsem měl hodně moderací i mimo televizi."