Na obočí měl šrám ze zápasu s Německem, který barvila zelená ochranná vrstva a na ní náplast. "Timo von Pritzbuer mě trefil loktem nebo rukou a roztrhl mi obočí. Pak jsem ještě na konci dostal míčkem do držky. To nebyl úplně příjemný zápas, trochu smůly na mě padlo. Ale tři stehy v místní nemocnici to spravily a za chvíli to vyndám," vyprávěl po posledním českém vystoupení na MS.
Pro Filipa Formana byl turnaj MS bolestivý. Měl být jednou z hvězd, nakonec ale spoustu času proseděl na střídačce. Možná i proto, že se už v prvním utkání zranil jeho spoluhráč z formace Adam Zubek. Nakonec ale svým výkonem pomohl aspoň ke zisku bronzu. V utkání s Lotyšskem (8:2), patřil k nejviditelnějším postavám.
Jak těžké bylo vstát po sobotním debaklu se Švédskem do boje o bronz? A vnímali jste, že Lotyši cítí historickou šanci?
"Zápas o bronz byl jenom o nás. Věděli jsme, že kvalita je na naší straně, ale ta práce s hlavou po tom prohraném semifinále nebyla jednoduchá. Nevím, jak na tom byli Lotyší, jak moc počítali s tím, že by nás mohli porazit, ale určitě se připravovali právě na ten zápas o bronz. Ale myslím, že jsme to zvládli naprosto skvěle."
Bronz je tedy úspěch, nebo úleva, že se podařilo získat aspoň nějakou medaili?
"Ano, úleva tam je. A je to spíš taková náplast, která je dost malá na tu velkou ránu. Samozřejmě, každá medaile se počítá. Určitě převládá zklamání, ale zároveň nikdo neví, pro koho se může jednat o poslední zápas za mužskou reprezentaci. Vždycky je hezké končit vítězstvím."
V brance Lotyšska klečel Pontus Zarins, váš spoluhráč z klubu. Vychytal své zemi historický postup do semifinále. Potkali jste se před zápasem?
"Pontus je hrozně super chlap, jeden z mých nejlepších kamarádů v klubu. Na konci zápasu se nějak zranil, ani nevím co se stalo, ale střídal. Ale abych odpověděl. My jsme se tady snažili co nejméně mluvit se soupeři, takže neproběhlo vůbec nic a probereme to jistě až se vrátíme do Kalmaru."
Před zápasem se Švédy jste figuroval v nahlášené sestavě ve druhé formaci. Nakonec jste ale nehrál. Co se vlastně stalo?
"Upřímně nevím, co to bylo před Švédy za mindgames. Zda nějaká snaha zakrýt, jak budeme hrát. Ale já jsem normálně šel do zápasu s tím, že začnu na lavičce a budu nějaký potencionální žolík. Dnes to bylo jinak. Od rána jsem věděl, že hrát budu, tak jsem se na to připravil, i když nebylo zas tak moc času. Jsem rád za každou minutu na hřišti a extrémně jsem si to užil."
A nakonec jste rozehrával i přesilovku…
"Každý je rád za to, když hraje v přesilovce. Ona nám upřímně přes turnaj moc nefungovala. Padly nějaké dva góly, a jen jeden dala ta hlavní lajna. Tak prostě bylo potřeba něco změnit, a ta změna přišla. První jsme zase neproměnili, ale šance tam byly. A pak to tam padlo, takže jsem rád, že jsem k tomu mohl přispět."
Jak celý turnaj hodnotíte?
"Je hrozně těžké to někam zařadit, protože ta očekávání byla nejvyšší a nakonec se to nepovedlo. Když to vezmu formálně, tak nechci říkat, že to byl neúspěch, ale prostě chtěli jsme víc. A když to vezmu ze stránky organizace a diváků, tak to byl obrovský průšvih…"
Cítím, že tenhle pohled je ve vás podobně silný, jako emoce ze sportovního výkonu a nenaplněného snu…
"Pokud mám mluvit o turnaji, tak to Švédové absolutně nezvládli a je mi to vlastně hrozně líto. To fakt není chyba těch skvěle připravených švédských kluků na hřišti, ale té organizace a propagace celkově… Švédové ukázali, že takové eventy zkrátka asi neumí dělat. A je to přitom mistrovství kolébce toho sportu, stejně jako by bylo mistrovství světa v hokeji v Kanadě. Mělo to být narvané, já ale neviděl plnou halu. A prázdné sedačky byly i na finále, i když samozřejmě atmosféra byla fajn. A je to jako strašný, prostě se v tom odráží ta švédská mentalita. Je to pro mě zklamání, ale bohužel jsem to trochu čekal."
Myslíte, že to vadilo i samotným hráčům švédského týmu?
"Už jsem říkal, že jsme se s hráči soupeřů bavit nechtěli, takže třeba s Linusem Malmströmem nebo Kevinem Haglundem jsme si řekli čau a pobavíme se o tom v Kalmaru. Zajímá mě jejich názor, ale myslím, že pokud by vyhráli zlato, tak tomuhle organizačnímu propadáku nedají ani hráči aspoň zrnko pozornosti. Na jednu stranu je chápu, ale bohužel měli krásnou šanci, ten sport prodat celému světu."