Šuman stál v čele Českého florbalu mezi lety 2000 až 2021 a stojí za masivním rozvojem florbalu v zemi. Za jeho působení se florbal rozšířil prakticky do každé sportovní haly v Česku a stal se převážně školním sportem.
Už během svého působení v pozici nejvyššího muže v českém florbalu byl zvolen také do vedení Českého olympijského výboru. Od roku 2012 je jedním z místopředsedů a do jeho gesce spadají neolympijské sporty, především projekt Olympiády dětí a mládeže. Současně rozšiřoval Šuman své pole působnosti také v IFF. V roce 2010 se stal jejím viceprezidentem a nyní dosáhl na nejprestižnější post.
"Stát se prezidentem světového florbalu je obrovská příležitost a výzva. Podpory florbalových federací ze všech kontinentů si moc vážím. Mezinárodní florbal je zatím mladý sport a čeká nás ještě hodně práce, abychom se přiblížili tradičním sportům na světové úrovni," komentoval své zvolení Šuman.
V sobotní volbě v průběhu mistrovství světa v Malmö byl Šuman jediným kandidátem na funkci, kterou po 28 letech uvolnil Švéd Tomas Eriksson.
"Vtipkoval jsem a ptal se ho, jak se těší na tuto šílenou výzvy. Tato pozice není pro někoho, kdo hledá slávu, ale pro toho, kdo chce něco změnit," řekl švédský funkcionář webu Innebandymagazinet. "Filip jasně říká, že nemáme očekávat revoluci, ale má plány na změny. Jednou z nich, a to je velká věc, je přesunout mistrovství světa z prosince na období říjen-listopad. To proto, aby se přizpůsobil národnímu a mezinárodnímu kalendáři, a sport mohl lépe zapadnout na globální scénu," dodal Eriksson.
Na kongresu světového florbalu se kromě volby vedení řešily i velké změny ve struktuře florbalových akcí. Od roku 2030 by se mělo mistrovství světa v kategorii mužů a žen pořádat nově jednou za čtyři roky, a to v prokladu s kontinentálními mistrovstvími. Se stejným modelem dlouhodobě pracují i jiné týmové sporty.
Zvolení je velkým úspěchem nejen pro Šumana a florbal, ale i pro celý český sport. Teprve podruhé v historii se stalo, že některou ze světových federací povede Čech. Před 70 lety se stal prezidentem Mezinárodní kanoistické federace Karel Popel, který stál i za tím, že se dnes velmi populární sport dostal v roce 1972 do programu olympijských her a zůstal na nich dodnes.