Rekordmanka Christianová vzpomíná na MS: Historický průlom i kolaps, roušky a kraťasy v zimě

Soustředění Jany Christianové.
Soustředění Jany Christianové.Flickr IFF

Chystá se na svůj osmý světový šampionát a vyrovná tak český rekord v počtu účastí. Za národní tým florbalistek odehrála gólmanka Jana Christianová (35) už 147 zápasů, víc jich nemá nikdo ani mezi muži. Krátký výčet stačí na to, aby bylo jasné, o jak výjimečnou postavu v rámci tohoto sportu jde. A to chtěla ve 25 letech končit… Nyní, o dekádu později, bude jednou z opor národního týmu na domácím mistrovství světa, které startuje v sobotu v Brně. Jak vzpomíná na ty předešlé?

2009, Västerås (4. místo)

"Bylo mi devatenáct, na hraně juniorského věku. Na turnaj jsem nejela jako jednička, tou byla Hana Váňová. To je let... Nejvíc mě tehdy potěšilo, že jsem si zachytala zápas o bronz, s čímž jsem nepočítala. První obrovský zápas v reprezentaci. Byl proti Finsku, já v té době chytala v jejich lize za Porvoo… Bohužel jsme prohrály, nicméně myslím, že to ostuda nebyla. Ženská reprezentace se poprvé dostala do bojů o medaile, velký úspěch."

2011, St. Gallen (bronz)

"To už jsem působila ve Švýcarsku v klubu Red Ants Rychenberg a bylo to jedno z nejlepších období mé kariéry. Vyhrála jsem fakt všechno, co se dalo. Tamní ligu, pohár, měly jsme bronz z mistrovství světa… K tomu jsem byla vyhlášena nejlepší gólmankou NLA. Strašně hezké úspěchy hned na začátek kariéry. To mistrovství pro mě bylo takové polodomácí. A v zápase o bronz jsem vychytala Švýcarky."

2013, Brno a Ostrava (4. místo)

"Nikdo nevěděl, co nás čeká. A vlastně se ukázalo, jak velký humbuk se může odehrát okolo domácího šampionátu žen. Doteď si pamatuju, kolik lidí to tenkrát nadchlo, kolik jich žilo florbalem, kolik jsme jich oslovily tím, jak jsme hrály. Mé dnešní spoluhráčky vzpomínají, že jim bylo sedm let, šly se podívat na zápas a že je to hodně ovlivnilo. Mělo to zkrátka velký zásah. Doufám, že se nám to podaří letos zopakovat."

2015, Tampere (nebyla)

"Tam jsem si dávala od florbalu pauzu, rok jsem nesáhla na výstroj. Uvažovala jsem dokonce o tom, že skončím úplně. Pak jsem přišla na to, že by mi to chybělo, že je ještě brzo na to odejít. Nakonec jsem si to o pěkných 10 let prodloužila a ty největší úspěchy mě čekaly až potom. Dobré rozhodnutí. Myslela jsem si tenkrát, že už jsem dosáhla všeho, co jsem chtěla, a teď zpětně vidím, že vlastně jsem nedokázala skoro nic."

2017, Bratislava (4. místo)

"Můj návrat do reprezentace. Jinak na ten šampionát vzpomínám asi nejmíň ráda, mám ho v mlze. Nezaujal mě jak organizačně, tak herně. Nebylo tam moc dobrých věcí, i týmově. Herní výkon jsme nepodaly vůbec dobrý, na medaili jsme neměly. I když to nebylo o tolik gólů, takhle zpětně si říkám, že ostatní týmy byly někde jinde a my jsme doufaly v nějaký úspěch, který se však pro nás nacházel hrozně daleko."

2019, Neuchâtel (4. místo)

"Neuchâtel, černá můra všech, které to zažily (Češky vedly v semifinále dvě minuty před koncem 6:2, přesto nakonec prohrály – pozn. aut.). To se nedá k ničemu přirovnat. Tým byl tenkrát jeden z nejsilnějších, co jsme kdy měly. A úspěch byl strašně blízko, ale asi jsme na to nebyly připravené. Psychicky evidentně ne. Strašně nás semlelo to švýcarské domácí prostředí, které hnalo domácí tým k neskutečnému výkonu. Myslím, že kdyby se to hrálo kdekoliv jinde, neotočily by to. Ovšem posílilo nás to a víme, že už nic takového nechceme nikdy dopustit."

2021, Uppsala (4. místo)

"Covidový šampionát. Spousta lidí ještě nesměla cestovat. Naštěstí se hrálo ve Švédsku, které bylo v restrikcích hodně benevolentní. Mohli tam už být diváci, i když omezeně. Roušky nebyly povinné, ale my jsme je přesto nosili všude, abychom se hlavně my ochránili. Hrálo se v malé hale, kam se vešly jen dva tři tisíce lidí. Šampionátu by slušela větší, ovšem chápu důvody. Zase jsme skončily porážkou v zápase o třetí místo... Byly jsme blíž než jiné roky, jenže pořád to ještě nebylo ono."

2023, Singapur (bronz)

"Hodně specifický turnaj. Co se týče kultury, počasí, hal, diváků, všeho… Florbal na jiném kontinentu pořád lidi neberou extra vážně, takže na zápasy tam chodilo dvě stě, tři sta lidí, což je samozřejmě hrozná škoda. Aspoň jsme poznaly jiné prostředí a v zimě jsme mohly chodit v tričku a v kraťasech. A důležitá byla medaile. Tu si budeme pamatovat do konce života. Úspěch po dvanácti letech… Myslím, že to z nás konečně po těch letech spadlo, že  neodejdeme s prázdnou."

2025, Brno, Ostrava (???)

"Jako jediná pamětnice minulého šampionátu doma se snažím popsat holkám, co se vlastně strhne. Myslím, že ne vždycky si uvědomují, jak moc těžké to může být. A to myslím, že letošní rok bude ještě o dost znásobenější oproti minule. Ve smyslu, jaký tlak na nás bude, jaká očekávání od nás budou mít fanoušci. I my ho máme. Věřím tomu, že jsme minule nastartovaly vlnu, ze které už neslezeme a s medailí budeme odjíždět vždycky. V tomhle týmu vidim obrovský potenciál. Má nejen na medaili, ale i na finále."

2027, Turku (???)

"Deváté mistrovství? Pro mě to bude letos asi uzavřená kapitola. Už jsem v reprezentaci fakt dlouho. Pro tenhle šampionát jsem si na masku nechala vyobrazit letopočty 2008 až 2025, což by mělo symbolizovat ty roky, kdy jsem v národním týmu. A myslím si, že to bude ideální rok na to reprezentační kariéru ukončit a rozloučit se s fanoušky na domácím mistrovství. A pokud to bude s medailí na krku, bude to krásné završení těch let v českém dresu…"

Vše o MS florbalistek žen v Česku