Do žlutomodrých služeb zamířil Pilík v létě 2023, tedy po sestupu Benešova z tehdejší ČFL do divize. "Působil jsem rok v rakouských nižších soutěžích a benešovské vedení mě na jaře oslovilo s tím, že by o mě mělo zájem v nadcházejícím ročníku. Společně jsme pak absolvovali několik schůzek, po kterých jsem jejich nabídku nakonec přijal," začíná povídání o benešovské štaci i kariéře matador.
Ve středočeském oddíle kroutí současný kapitán už třetí rok. Zatímco v předchozích letech musel se spoluhráči vzít za vděk osmým, respektive čtvrtým místem, letos vše nasvědčuje návratu známé značky do třetí nejvyšší soutěže.
Nadstandardní zázemí a útok na postup
Po 22 kolech skupiny A 4. ligy Benešovu s bilancí 57 bodů za 18 výher a 3 remízy patří první pozice v tabulce a na druhou Povltavskou má pohodlný sedmibodový náskok. "Za dobu, co jsem tady, se nám povedlo s kluky udělat parádní partu a na výsledcích je to znát. Už minulý rok jsme na jaře předváděli vynikající výkony, na které se nám podařilo hned od začátku podzimu navázat," hodnotí.
"Když k tomu připočtu i fakt, že tu máme na úroveň čtvrté ligy opravdu nadstandardní zázemí, nevidím žádný důvod, proč bychom nemohli na konci sezony slavit postup," dodává.
Velkou zásluhu na momentálním stavu mužstva má podle ostříleného harcovníka trenér Petr Mikolanda. "Jedná se o perfektního trenéra s dlouholetou hráčskou praxí ve vrcholovém fotbale. Tomu odpovídají i jeho tréninky. Troufnu si tvrdit, že tak náročnou zimní přípravu, jako pod Petrem, jsem nezažil ani v lize," líčí. "Díky tomu jsme ale jako mančaft fyzicky skvěle připravení a z naší kondice na hřišti hodně těžíme," uvědomuje si.
Debut v patnácti
V nejvyšší české soutěži si zapsal premiéru 28. listopadu 2004. Bylo mu tehdy 15 let a 344 dní, když nastoupil za Příbram proti Chmelu Blšany. Dodnes tak drží čtvrté příčku v historické tabulce nejmladších ligových hráčů.
"Samozřejmě to byl nádherný pocit, zároveň se však pro mě jednalo i o pořádně náročnou školu. Tehdejší kádr byl plný třicátníků, jako Václav Koloušek, Rudolf Otepka, Luděk Stracený nebo Olda Pařízek. I když jsem to s nimi neměl jako mladý zobák jednoduché, strašně moc jsem se od nich naučil a jsem za tyhle časy rád," vzpomíná Pilík.
S rodnou Příbramí spojil i další osud a vyjma krátkých zastávek v Ústí, Baníku Ostrava, Brně, Jablonci či budapešťském Honvédu strávil v celku z hornického města drtivou část kariéry, během které se zařadil mezi největší legendy klubu.
Žádný jiný hráč totiž v jeho barvách neodehrál na nejblyštivější tuzemské fotbalové scéně více než právě Pilík, jenž propotil příbramský dres v celkem 263 kláních nynější Chance Ligy.
Nelze se tak divit, že pro něj představuje mateřský celek, momentálně čeřící druholigové vody, stále srdeční záležitost. "S některými kluky jsem pořád v kontaktu a snažím se, když je možnost, sledovat co nejvíc zápasů. Tenhle rok nehrají vůbec špatně a já bych jim směrem do budoucna přál, aby se jim v rozmezí několika let podařilo vykopat zpět i první ligu," doufá.
Nejlíp bylo v Jablonci
Za nejlepší období kariéry považuje ročníky 2018/19 a 2019/20, jež strávil na jablonecké Střelnici. "Byť jsem zde nepobyl nějak extra dlouhou dobu, když vezmu, jaké hráče jsem tu potkal a jak jsem si celou tu štaci užíval, musím uznat, že jde o moje nejkrásnější angažmá," přiznává.
"Velký vliv na to měl Petr Rada. Z fotbalu nedělal nikdy žádnou vědu, jeho styl fungoval a bavil jak nás, tak doufám, že i místní diváky," dává kredit známému kouči.
Možná že i pověstný bouřlivák Rada inspiroval středopolaře k tomu, aby mimo hraní za Benešov začal koketovat také s trenérským řemeslem. Už druhým rokem je totiž šedovlasý chlapík i vrchním lodivodem celku Kovohutě Podlesí Příbram, kopajícího šestou ligu Středočeského kraje.
"Skloubit hraní a trénování je leckdy pořádně náročné, ale zatím se mi situace, kdy se navzájem kryla utkání obou mančaftů, přihodila asi jen třikrát či čtyřikrát. V takovém momentě má přednost jednoznačně Benešov a kluky z Podlesí musí holt odkoučovat můj asistent," popisuje.
Mimo fotbalové trávníky je Pilík pravidelně k zastižení i v lakovně, kde pracuje. "Původně jsem do ní začal chodit pomáhat kamarádovi, jenž ze mě za nějaký čas udělal svého zaměstnance. Spolu se věnujeme lakování různých věcí. Musím říct, že se jedná o zajímavé povolání, které mě baví," konstatuje.
I to je důvod, proč je se svým životem po konci profesionální kariéry spokojený. "Možná jsem z kariéry mohl vytěžit víc, ale rozhodně ničeho nelituji. Jsem šťastný za to, jak se dnes mám a u fotbalu chci zůstat, dokud budu cítit, že mohu být přínosem. Rád bych v něm pak třeba jako trenér pokračoval i dál poté, co budu muset jedno pověsit kopačky na hřebík," uzavírá.