Na první dobrou fantastický počin. Ale co kdybych vám řekl, že ne všechno je tak hezké, jak se zdá? V posledních týdnech vypukl uvnitř klubu mocenský boj a žádný z členů vedení si nemohl být ničím jistý.
Vyhozeni byli lidé z managementu a na ráně se ocitl i sportovní ředitel s přesahem do představenstva Andreas Schicker. Muž, kterého do klubu získali na podzim ze Sturmu Graz, a který do Hoffenheimu o pár měsíců později ze stejného klubu přivedl trenéra Christiana Ilzera.
Je to skvěle fungující dvojka. To poznali už v Rakousku, kde neskutečným způsobem pozvedli Graz a navíc dokázali skautovat a prodávat šikovné hráče.
Jak Sturm Graz sesadil bohatý Salcburk
Paradoxní je, že některým lidem z fotbalového prostředí Hoffenheimu se Schicker i přes extrémně povedené výkony nezamlouval. V případě jeho vyhazovu však na poslední chvíli zakročil podnikatel Dietmar Hopp, který klub vybudoval.
V Německu je to velké téma posledních týdnů. Revolta proti vedení klubu odstartovala u dočasného předsedy představenstva Christopha Hensslera, který vzešel z ultras scény a od samého začátku byl proti příchodu rakouského dua. V klubu pak dělal vše pro to, aby se Schickera a Ilzera zbavil, na jejich místo mohl přivést vlastní lidi a získat tak ještě větší vliv.
Konec Schickera s Ilzerem by přitom mohl být fatální pro celý Hoffenheim. Po zápase s Bayernem je obrovsky chválil i Vincent Kompany, který Ilzerovi vysekl poklonu. Pokud by o ně klub přišel, bůhví, co by se dělo dál.
Je proto dobře, že Hensslerův záměr nevyšel. Zasáhl totiž Hopp, který bouchl do stolu a spekulace o odchodu ukončil. Známý byznysman není v Německu zrovna oblíbený, na vesnici vybudoval umělý klub a s pomocí vlastních financí ho dostal až do Bundesligy. Svým aktuálním jednáním si ale musel u fanoušků rozhodně získat plusové body.
Je však otázkou, až v zákulisí Hoffenheimu opět nastane klid, zda se stížnosti proti Hoppovi nerozjedou nanovo. Problémem jsou totiž vlastnické poměry. Hopp stále drží kapitálovou většinu klubu a bez jeho finanční podpory by TSG pravděpodobně nebyl životaschopný. Na druhou stranu prý většina Hoppových hlasovacích práv po vrácení jeho podílu leží ve spolku, tedy u členů, kteří by Hoppa mohli teoreticky přehlasovat.
Je tedy dost možné, že politickým válkám v Hoffenheimu ještě zdaleka není konec.
Na hřišti je to naštěstí zcela jiný příběh. Klub válí. Hraje krásný fotbal a logicky má i zajímavé individuality. O Tima Lemperleho se už nyní v zimě zajímaly přední evropské kluby. Nejvíce se mluvilo o Atlétiku Madrid. Dovedu si představit, že zájem bude i o Fisnika Asslaniho, Bazoumanu Tourého či Leona Avdullaha.
Myslím, že odchodu těchto kluků sportovní vedení bránit nebude, protože už si připravují hráče, kteří je nahradí. V zimě přivedli například Yannicka Eduarda a Luise Engelnse. Oba to jsou velmi nadaní hráči, kteří by měli v budoucnu dostat prostor.
Hráčů, kteří stojí za zmínku, je však více. Dobře vypadá třeba Wout Burger a podle mě se povedl i příchod Albiana Hajdarího. Obecně se dá říct, že s přestupy se v poslední době trefili do dobrých hráčů.
Hodně kluků se zabydlelo v základní sestavě a ukazují velkou kvalitu. Také jim vystřelily tržní hodnoty. Například Lemperle přicházel jako volný hráč s odhadovanou hodnotou kolem pěti milionů eur – dnes je na dvojnásobku a spekuluje se, že by mohl odejít za 20 až 30 milionů eur.
Viděl jsem Hoffenheim naživo proti Unionu Berlín v domácím zápase a udělali na mě dojem. Vychází ze čtyřčlenné obrany. Zatímco Vladimír Coufal je spíše ofenzivním bekem, Hajdari je defenzivní a zůstává skoro jako stoper. Avdullahu je klasická šestka, silná na míči, čistí střed pole a funguje jako stabilní prvek zálohy.
Kolem sebe má ofenzivně laděné hráče jako Andrej Kramarič, Grischa Promel, Burger, kteří mají velkou volnost. Zrovna Kramarič je obrovsky chytrý hráč a umí si v meziprostorech skvěle poradit.
V útoku je pak Asllani, což není klasická devítka, ale je hodně flexibilní. Umí reagovat na pohyb Kramariče a vzájemně si vyhoví. Prolínají se jim řady a k tomu se přidávají poměrně ostrá křídla Lemperle a Touré.
Důležitý je především Lemperle, který odvádí spoustu práce i bez držení míče. Často navíc rozjíždí presink. Bavil jsem se s jedním z hráčů, kteří v Hoffenheimu na podzim působili, zda dokáže říct, kdo je pro ně nejklíčovějším hráčem. A odpověď byla právě Lemperle.
Na první dobrou se fotbalově nezdá, nevypadá tak elegantně jako jiní hráči, ale hraje významnou roli při práci bez míče a umí načasovat napadání. To jsou schopnosti, které fotbalového fanouška na první pohled možná tolik neoslní nebo si jich nevšimne, pro tým a hru mají ale nepostradatelnou váhu.
Kadeřábek o Hoffenheimu
Zmínit samozřejmě musím i českou stopu, protože pod aktuálními výsledky jsou podepsáni i naši kluci. Přiznám se, že je pro mě pozitivní překvapení, že se Robin Hranáč kousnul, zabojoval o místo a dnes je členem základní sestavy.
Zaměřil jsem se na něj proti Unionu a zvládl to naprosto s přehledem. Není to tak, že by patřil mezi nejlepší stopery v lize, ale defenzivně vypadá stabilně. Hraje vedle Ozana Kabaka a ve vzduchu je suverénní. Kde se může zlepšovat, je určitě hra na míči. Celkový projev má ale velmi dobrý. Je znát, že si zvykl i rychlostně, nabral sebevědomí a působí úplně jinak než dříve.
Coufal zase prodává zkušenosti z Premier League. Do hry přináší emoce a celkově do týmu dobře zapadl. Nebojí se kombinovat, dává skvělé balony do vápna. Myslím, že je s ním klub spokojený. To, že lehce zaváhal v zápase proti Bayernu, který má Luize Diase v aktuální formě, bych vůbec neřešil.
Třetím do party je Adam Hložek, kterého trápí zranění. Upřímně říkám, že to podle mě bude mít s návratem do sestavy těžké. Hoffenheim má totiž zajímavé hráče i na lavičce. Někdo může oponovat, že před zraněním Hložek podával výborné výkony a měli by s ním počítat do základu.
Od té doby už ovšem nějaký čas uplynul, v týmu proběhla spousta změn a on se bude vracet do trochu jiného týmu. Bude proto muset být trpělivý a čekat na svou šanci. Pravděpodobně dostane roli žolíka z lavičky a bude na něm, zda si vybojuje zpět silnou pozici v základní sestavě.
Garantované místo jen na základě kupní ceny totiž nemá. Takhle to v Německu nechodí.
