O osudové havárii
"Uvědomil jsem si, že jsem rád, že jsem tady, že žiju. Byla to chyba, budu toho navždy svým způsobem litovat, ale v některých věcech mi to otevřelo oči. Předtím byl jen fotbal, zábava a škola, nic jiného. A tady byl moment, kdy jsem se pozastavil a řekl si: 'Hele, fotbal není všechno, sice to děláš celej život, ale je ti dvacet a můžeš dělat cokoliv jinýho'. Rozšířilo mi to obzory."
O přijetí viny
"Tím, že jsem si řekl, že jsem si nehodu prostě zasloužil a že si za to můžu sám, psychicky jsem s tím žádný problém neměl. Rychle jsem to přijal, useknul a hodil jakoby do vtipu. Protože jinak bych se mohl trápit doteď. Nemůžu celý život litovat nějaké chyby. Beru to spíš jako hnací motor. Když jsem naštvaný, že se prohraje, nebo když jsem býval často zraněný, vždycky si vzpomenu: 'Chtěl jsi být na hřišti, teď jsi naštvaný na celý svět, a přitom bys měl být rád za to, že tam vůbec můžeš být a hrát'."
O vlivu sociálních sítí
"Dnes se všechno posunulo na vyšší úroveň díky sociálním sítím nebo podcastům. Povede se vám zahrát skoro půlrok, dáte góly a hned vás kupují top týmy v lize. Deset let zpátky to tak nebylo, musel jste mít dvě, tři dobré sezony v kuse, aby o vás měl někdo z takových klubů zájem. Nyní se dá těmto věcem a egu rychleji podlehnout. Není to lehké a pro mladé hráče je dobré mít u sebe někoho, kdo jim nastaví zrcadlo."
O tlaku v mládeži Sparty
"Odmalička jsem byl ve Spartě, kde jste furt v presu, že musíte jenom vyhrávat a vyhrávat, nic jiného jsem nikdy neslyšel. A pak se dostanete do chlapů a zjistíte, že remizujete a najednou je oheň na střeše, jdou po vás fanoušci."
O extrémní sebekritice
"Na hřišti prostě nemám rád prohrávání. Ti, kdo se mnou trénují, vědí, že nerad prohrávám i na tréninku. Snažím se pořád mluvit a popíchnout každého, kdo je se mnou v týmu, abychom vyhráli. Když se mi nepovede zápas, přijedu domů, pustím si to a koukám, co jsem mohl udělat jinak. Jsem hodně sebekritický. Řekl bych, že i víc, než ke mně bývá kritický trenér. Toho jsem se nezbavil."
O zániku pozice čísla 10
"Dřív mi přišlo, že jsem jenom zapresoval a pak už jsem měl vystaráno a nemusel tolik bránit. Vyvinulo se to tak, že dneska brání všichni, počínaje útočníkem. Je důležité držet se u sebe a nedělat díry. Naše liga je pro ofenzivní hráče dost náročná, jsme národ poctivců a máme to založené na bránění. Slýchával jsem, že nejsem soubojový a vyhýbám se tomu, ale kdybych v určitých momentech nebyl soubojový, českou ligu bych přece hrát nemohl."
O frustraci při hře bez míče
"Teď hraju o pozici níž, víc ve dvou či ve třech záložnících. Víc sbíráte odražené míče a jste hlavou víc v zápase. Když jsem byl na desítce a zápas se hrál vzduchem, moc míčů se ke mně nedostalo. Tahle nižší pozice mi vyhovuje, protože dřív jsem měl problém s tím, že když jsem pár minut neměl balon, fotbal mě v hlavě přestával bavit. Míč potřebuju, abych byl v zápase, abych cítil, že jsem součástí."
Bohemians začali v Ďolíčku se stavbou chybějící jižní tribuny
O odmítání střelby
"Kdybych mohl, nahrával bych vždycky – i do prázdné branky. Bavilo mě od útlého věku vytvářet šance a průnikovky. I když jsem měl dobré pozice na vápně, málokdy jsem zvolil střelu. Nejvíc asi trenér Adrián Guľa v Plzni mě nabádal k tomu, ať střílím víc a víc, tak jsem si to dával do hlavy."
O atmosféře v Bohemians
"Stačí se podívat na jakýkoliv domácí či venkovní zápas na naše fanoušky. To je obrovský hnací motor. Vnímáte, jak vás lidé povzbuzují a ženou dopředu. Chcete být úspěšní, posouvat se tabulkou a po zápase jim před tribunou poděkovat. To je hlavní síla, která nás pohání."
Dostávejte zprávy o oblíbených týmech a hráčích
Přestupy, ohlasy, rozhovory: Zapněte si notifikace na články k oblíbeným hráčům a týmům.
