Aby bylo jasno – obecně je to, že do Česka chodí fotbalisté odjinud, skvělé. Na ligu se sbíhají pozitivní reference, její úroveň se (podle samotných aktérů i funkcionářů) zvedá, fanoušci se baví. Chodí na Preciadovy technické parády, Zafeirisovy ofenzivní nápady nebo Štormanovy trestné kopy. Hráči z ciziny jsou lákadlem.
Jenže problém je ten, že jím jsou i pro klubovou pokladnu. Potvrdil to nedávno majitel Teplic, milionář Milan Kratina, jenž prohlásil, že české hráče do základní sestavy v lize pod 10 milionů nepořídí. Cizinec, zvlášť pokud přichází z Afriky, může být přitom k mání za polovinu, nebo dokonce za třetinu.
Právě příliv hráčů ze slunného světadílu je v posledních letech enormní. A na český fotbal nemá úplně nejlepší vliv. Běhaví vyslanci zemí od rovníku totiž zabírají posty v ofenzivě, jež pak v důsledku trápí národní tým. Při zranění Patrika Schicka zbyli posledně jako možnosti v útoku třicátníci Tomáš Chorý a Matěj Vydra, přičemž ten má k hrotovému forvardovi daleko.
V lize s tímto postem hraje 14 klubů a jen čtyři z nich na této pozici využívají Čecha. Vedle Chorého ve Slavii jsou to Filip Vecheta v Pardubicích, Matyáš Vojta v Mladé Boleslavi a Matěj Mikulenka v Olomouci. Díky bohu za ně! Jinak je zmíněná pozice obsazena dvěma Slováky (Baník, Hradec) a Nigerijci (Plzeň, Zlín), hráči z Gambie (Jablonec), Mali (Dukla), Senegalu (Karviná), Slovinska (Ostrava), Kosova (Sparta) a Bahrajnu (Bohemians).
Nebo srovnání z jiného úhlu? Namátkové, takže nemůže být bráno jako absolutně vypovídající, nicméně plasticky ilustruje vývoj poměrů. Poslouží k němu ligové kolo, které bylo sehráno třetí říjnový víkend v letech 1995, 2005, 2015 a nyní. Jak to bylo tehdy a teď?
V tom prvním případě byli v lize cizinci absolutní výjimkou, hrálo tu pár Slováků. Afričan v onom kole nenastoupil ani jeden. Z 22 gólů měli hráči zvenku na svědomí jen dva, oba vstřelil Marián Klago z Chebu. Česku patřila v žebříčku FIFA 18. příčka. Osm měsíců nato se jeho hráči stali vicemistry Evropy.
This time for Africa
O 10 let později je cizinců v lize o kapku víc, především Slováků. Dál jsou v kurzu hlavně Brazilci, Afričan nenastoupil ve výše zmíněném termínu ani jeden. Padlo 21 gólů, ze zahraničních posil se trefili Matěj Krajčík (Slavia), Maďar Ferenc Róth (Slovácko) a Francouz Noël Alexandre Mendy (Příbram). Čtyři měsíce předtím brali Češi bronz na Euru, v pořadí FIFA byli na skvělém druhém místě.
V roce 2015 už mají cizinci výraznější roli, v daném kole jich bylo v akci 40, z toho 28 v základní sestavě. Většina jich pocházela z Balkánu, Afričanů tu v té době bylo pouze šest: Simon Deli z Pobřeží slonoviny (Slavia), Francis Narh z Ghany (Ostrava), Nhamoinesu Costa ze Zimbabwe, Kehinde Fatai z Nigérie, Tiémoko Konaté z Pobřeží slonoviny a Franci Litsingi z Konga (všichni Sparta). Z 20 branek jich zařídili domácí hráči už jen 14. Česko je ve světě na 15. místě, čeká jej Euro, na němž se ziskem jediného bodu skončí ve skupině.
A minulý víkend? Týden po blamáži na Faerských ostrovech, kdy reprezentace padla na 44. příčku žebříčku FIFA, daleko třeba za Rakousko, Austrálii či Panamu, bylo k vidění ukoptěných devět branek. Jen čtyři z nich dali Češi (z toho jednu z penalty). Není to náhoda, i v minulém kole jich vstřelili zhruba polovinu (10 z 19). Od začátku utkání naskočilo celkem 73 cizinců, dalších 16 jich přišlo díky střídání.
To je téměř sedm jedenáctek i s náhradníky, málem polovina ligy… Z toho jich pocházelo z Afriky 34 (27 v základu). Do cifry navíc nejsou započítáni pardubický Fin Ryan Mahuta, jenž má i konžské občanství, francouzský Kamerunec Jacques Fokam z Dukly či liberecký Francouz Ange N’Guessan s kořeny v Pobřeží slonoviny. Svého Afričana nemá na soupisce jen Hradec Králové.
Situace už tak nabobtnala, že v sobotu řešil během zápasu trenérský debutant Marek Jarolím v Karviné, zdali může poslat Senegalce Sahmkoua Camaru na hřiště, aniž by porušil pravidla. Ta povolují nasadit do hry maximálně pět hráčů, kteří nejsou občany členského státu Evropské unie. Camara šel na trávník jako šestý, nicméně má imunitu díky francouzskému pasu. Přes limit má takových fotbalistů i Sparta a Slavia.
Předešlé řádky lze shrnout do pár slov. Vůbec, proboha, nevadí, že tu hraje masa cizinců, jmenovitě Afričanů. Problémem pro národní tým je, že sem chodí levní hráči, kteří pak zabírají místo domácím. A reprezentace nemá kde brát. Své vypoví i přehled fotbalistů mladších 20 let, kteří letos zasáhli do ligy. Z 11 těch, co odehráli alespoň 90 minut, je jich šest zvenčí... Teplický John Auta dal dokonce dva góly.
Podobným problémem si už prošli Angličané a Němci, s útlumem se perou Italové, kteří od roku 2006, kdy se počtvrté stali mistry světa, chyběli v play off šampionátu, na poslední dva se dokonce neprobojovali vůbec. Španělské ligové kluby naopak místo svým hráčům drží a La Roja ovládla tři z posledních pěti mistrovství Evropy. V LaLize smějí nastoupit jen tři hráči mimo EU...
Čeští talenti nemají příliš kam růst. Učebnicovým případem je juniorka Slavie, která před šesti lety v mládežnické Lize mistrů porazila slavnou Barcelonu, zdemolovala Inter Milán. Čekali byste, že se o jejich hru bude nyní opírat tým Jindřicha Trpišovského? Kdepak, ve Slavii zbyl z toho výběru jediný, náhradník gólman Jakub Markovič. Do ligy se prosadili jen tři (Lukáš Červ v Plzni, Jakub Křišťan v Karviné a Daniel Langhamer v Mladé Boleslavi), většina z nich působí ve druhé a třetí lize.
Jak z toho ven? Přiškrtit maximum povolených míst pro hráče mimo EU? Možná příliš silové řešení. Ideální by bylo, aby se o věc postaral trh přirozeně. Ligové kluby kupují v posledních měsících ve velkém muži z předních míst žebříčku časopisu Forbes. Snad jim nepůjde o to na věci zbohatnout, vychovávat levné talenty zvenku a draze je prodávat a budou spíš myslet na to, v jaké situaci je domácí fotbal a jeho reprezentace…