Je k nevíře, že Sparta během krátké doby dopustila na hřišti jednoho z největších soupeřů v Chance Lize takový výkon. Po zkušenosti v Plzni, kde Letenští herně nepřesvědčili, se totéž stalo i proti Slavii.
Ve druhém poločase jako by sparťané do zápasu ani nenastoupili, přitom paradoxně vedli 1:0 po zvládnutém signálu ze standardní situace. Slavii měli v pozici, o které se jim přesně snilo, ale způsob, jak s tím naložili, se dá označit za další promarněný zápas.
Poslouchat z úst Briana Priskeho slova o tom, že jeho mužstvo hrálo těžké venkovní utkání, by bylo patřičné ve chvíli pokud by nebyl trenérem historicky nejúspěšnějšího klubu v Česku a neměl jedny z nejlepších podmínek.
Následný Dánův úhyb k rozhodčím a žlutým kartám je víceméně už jen čirý alibismus. Můžeme tuto debatu otevřít, zda slávisté, především Tomáš Chorý, neměli být přísněji trestáni, ale byl to hlavní důvod sparťanského fiaska?
Ve druhém poločase v Edenu hosté jednou vystřelili a ještě to ani nebylo mezi tři tyče. Když se to porovná se slávistickým uragánem 11/4, nabízí se zamyšlení, proč rudí nevzdorovali. Proč byli domácí odolnější, silnější v soubojích, pracovali v obrovské aktivitě a bravurně zvládali bránit i útočit.
Ještě v lednu Priske v rozhovoru pro Livesport Zprávy líčil, jak jsou hráči odhodláni bojovat. Přijal roli lovce. "Jestli jsem o něčem skutečně přesvědčený, tak že do jara jdeme se správným mindsetem a výborně připraveni. Pokud chcete vyhrávat trofeje, nikdy se bez toho neobejdete," pronesl tehdy.
Jenže v neděli Sparta působila jako ustrašené stádo, do kterého se brzy pustí vlci. Bez emocí, energie vzdorovat a odvahy zatlačit na soupeře, kterému chtějí vzít trofej, za kterou míří. Je to problém motivace, o které několikrát mluvil sportovní ředitel Tomáš Rosický? Pokud si to tím Sparta bude chtít omlouvat, jak je možné, že nezakročila mnohem rázněji a dopouští takový problém opakovat?
Jsem názoru, že nedostatky Sparty jsou hlubšího rázu. Znovu se jí přihodilo to, co se stalo v Plzni: Slávisté eliminovali Lukáše Haraslína, střed pole nedokázal udržet balon a pustit se do mezihry, kterou Sparta mívá v zápasech se slabšími soupeři. Jakékoliv hrozby byly ze hry. Slavia i Plzeň ukázaly, jak chtějí hrát fotbal a na ten sparťanská "obehrávačka" nestačí.
Ač mi to přijde jako zkratkovité myšlení, názory, že útok Sparty je pouze pravá noha Lukáše Haraslína, vlastně nejsou daleko od pravdy. Pokud tomu tak není, další jiné možnosti Priskeho tým neukazuje. Jestliže někdo čekal, že Priske v Edenu rozehraje hru, kterou zastíní domácího kouče, znovu odcházel z představení zklamaný.
Debata o tom, že tým Jindřicha Trpišovského nehraje na krásu, má ve hře spoustu nakopávaných míčů, vzniká velké množství soubojů o druhé balony a logicky i presinkové situace, je samozřejmě nabíledni, ale realita je taková, že na současnou Spartu to stále stačí.
Viktoria, která týden po utkání s Pražany doma nepřetlačila Panathinaikos a dostala dvakrát příděl od Zlína a Karviné, dala Priskemu a spol. varování: Pánové, s tímhle akorát narazíte.
Co se nestalo ve Štruncových sadech, dotáhli červenobílí v Edenu. Tahy, které Priske realizoval, byly pouze kosmetického rázu. Dánský kouč ani jednou nevytáhl kartu, kterou by ukázal, že chce změnit vývoj. Nenašel způsob, jak donutit slávisty k zamyšlení, že na ně chystá něco jiného, než s čím dopředu počítali. Sparta si dál jela to svoje, což domácím absolutně vyhovovalo.
Je však k zamyšlení, proč to Priske minimálně nezkusil. Proč dál tvrdošíjně stál za plánem, který Spartu v konfrontaci s českou špičkou svlíká do naha? Je to tím, že nemá žádnou alternativu? Nebylo to totiž v této sezoně poprvé. Není tedy reakčního výpadu schopen? A nebo hráčský materiál, který má k dispozici, je pro takové účely nepoužitelný?
Není to tak dávno, co Sparta honosně vítala v Praze posily z Premier League. Andrew Irving přišel z West Hamu jako zajímavá volba do středu zálohy, ale derby celé proseděl na lavičce. Oliver Sonne sice naskočil do rozjetého utkání, ale už ve chvíli, kdy Sparta dávno přijala submisivní roli a čekala na porážku.
Nepřišel ani pokus o vzdor s dalšími hráči z lavičky. Ale bylo by to vůbec možné? Garang Kuol má v 21 zápasech bilanci 1+1, Alejandro Grimaldo zatím vypadá jako hráč, který absolutně nemá předpoklady prosadit se v české soubojové lize.
Albion Rrahmani znovu ukázal, že investice s ním spojená, byla více než riziková. Obránce Jakub Martinec zase v průběhu sezony několikrát prokázal nejen rychlostní, ale očividně i herní limity, které ho z Jablonce do lepšího a náročně smýšlejícího týmu neměly pustit.
Opět tak vyvstává otázka, jak chce být Sparta s takovým nastavením a složením kádru úspěšná. Počítat vyměněné přihrávky a držení míče proti zbytku ligy může být příjemná věc pro leckteré ego, ale skutečnost je taková, že dva nejsilnější soupeři ukázali rudým skutečný svět české ligy.
Je jiný než Konferenční liga, kde se daleko víc propisuje rozdíl individuální kvality. Tuzemský fotbal je drsný, náročný, intenzivní a není zde prostor pro kompromisy. Je třeba se zamyslet, zda současná Sparta takové požadavky vůbec splňuje.