Když se objevila zpráva, že Vorlický opustí Slavii a bude mít namířeno do Zbrojovky, bylo z toho velké haló. Média brala jako překvapení, že hráč nezvolil angažmá v první lize. Ofenzivní záložník, kterého často brzdí vážná zranění kolena, vše jednoduše vysvětlil.
"Často mluvím o problémech s kolenem, jsem těmi věcmi vnitřně poznamenaný. A vždycky musíš najít motivaci, jak a proč pokračovat. Když jsem se rozhodoval, jaký bude další krok, tak jsem v Brně cítil lásku. Byl tam pocit radosti, dětského nadšení, vyrůstal jsem tady. Byla tam veliká emoce, to bylo nejzásadnější," připustil ve videu ze zahraničního soustředění.
Samozřejmě měl v hlavě i to, že ve Zbrojovce jako malý žáček začínal a teď se už jako dospělý vrací v nové roli. "Je to výzva. Od lidí často slyším, že pomůžu Zbrojovce. Ale já si myslím, že to nepotřebuje. Je na tom skvěle, má výborné výsledky. Mě spíš motivovalo být toho součástí a připojit se k úspěchu, který se tady tvoří," prozradil.
Vnitřně cítil, že jde o správný krok, který chce během kariéry udělat. "Kariéra je taková výkladní skříň a jednou se tam chci podívat a říct – byl jsem tady a tady, hrál jsem s tím a s tím. A chci s tím být spokojený, aby se mi to líbilo. Už jsem zažil také chvíle, kdy jsem nevěděl, zda budu vůbec pokračovat. Takže krok jít do Brna se mi líbil, tohle chci v kariéře mít," konstatoval.
Jít do Zbrojovky vnímá jako výzvu, novou motivaci i chuť si to znovu v Brně vyzkoušet. "Vzpomínek je moc. Nesmíme nikdy zapomenout, odkud člověk vyšel. Jsem z Boskovic, kde to miluju. A se Zbrojovkou tam také ani jeden pocit nebyl negativní. My jsme s ní v mládeži byli jedni z nejlepších v Evropě," zavzpomínal.
Když mu ale ve Zbrojovce před lety končila smlouva, věděl, že chce na jinou adresu. Vybíral si prý tehdy z nabídek až patnácti akademií. "Věděl jsem, že jinde budu mít větší šanci dostat se do A týmu než v Česku. Neexistovala varianta, že bych zůstal," vrátil se v myšlenkách do minulosti fotbalista. "Rozhodl jsem se odejít a nebylo to nic proti Zbrojovce. Byl jsem tak nastavený a ten krok byl správný."
Pro Atalantu rozhodlo, že se zástupci klubu přijeli do Brna podívat na tři Vorlického vystoupení. Představili mu vizi klubu i jeho roli v ní. "Klub jsem neznal, tehdy byl v italské lize snad dvanáctý," usmál se. Do ciziny se ale stejně vydal a zvykal si na nový život.
"Na začátku jsem byl nadšený, nemusel jsem chodit do školy, nemusel jsem poslouchat rodiče, měl jsem obrovskou svobodu. Od patnácti let jsem měl smlouvu, kterou tu tehdy neměli ligoví hráči v průměrnějších klubech. Bylo to krásné, skvělé. Nerozhazoval jsem, ale měl jsem se hezky a všude jsem to říkal," poznamenal.
Vorlický míří ze Slavie na hostování do Zbrojovky
Jenže pak přišlo zranění, které všechny plány nabouralo. "Nastartované to bylo skvěle, ale pak přišlo něco, co nejde neovlivnit. Všechno vypadalo nadějně a najednou to bylo pryč. Já jsem přitom obětoval všechno fotbalu," konstatoval.
Následovalo dlouhé léčení a sladký život se rázně proměnil. Pomáhala mu rodina, tatínek za ním jezdil pravidelně i s bratrem a kamarádem. "Podporu jsem měl velkou, jenže pak přišel i covid a já byl v jednopokojovém bytě v Bergamu, kde to bylo nejšílenější. Byl jsem tehdy po druhé operaci a bylo to opravdu těžké," svěřil se Vorlický a je jasné, že jej po těchto zkušenostech jen tak něco nerozhází.
Ani na vteřinu ale nelituje, že krok směrem do Itálie udělal. "Fotbalově jsem si ověřil, na co mám. V pohodě jsem se tam vyrovnal Iličičovi i Zapatovi s Murielem a dodnes z toho čerpám, pořád vím, že tu kvalitu mám," prohlásila posila Zbrojovky. "A co mi Itálie dala lidsky? Na to každý rok odpovídám jinak, protože si vždycky něco nového uvědomím. Vnitřně mě to posunulo."
Řeč musela pochopitelně přijít i na problémové koleno. Vorlický tvrdí, že se rok a půl cítí stejně. "Bolí mě to. Nebylo by normální, kdyby mě to nebolelo. Ale celý den se o něj starám. Není to tak, že bych byl invalida, který by nemohl trénovat. Zvládnu všechno, není nic, co bych vyloženě nemohl," potvrdil s úlevou. "Moc mi pomáhají kondičáci, kteří jsou na skvělé úrovni. Tady se nebavíme o druhé lize. I trenér Svědík hraje roli, je to kolenář. Cítím jejich důvěru," řekl Vorlický, na nějž v Brně čeká velký tlak veřejnosti.
"Jako hráč takové věci chci. Vždy se očekávalo, že budu rozdílový hráč. Odpovědnost přijímám, rád si ji na sebe vezmu. Udělám maximum, abych pomohl," potvrdil šikovný záložník.
Sám se snaží nečíst noviny, informace k němu ale stejně pronikají. Bere to jako realitu, kterou se nechce nechat rozhodit. "Musím se soustředit na sebe. Vnímám, že očekávání jsou velká, ale není to tak, že tu roli klíčového hráče dostanu automaticky. Musím přesvědčit kluky i realizační tým. Tu roli si musím vybudovat a těším se na to. Jsem první, kdo od sebe má vždy velká očekávání," naznačil.
"Kdybych do klubu nepřišel, tak si myslím, že Zbrojovka bude dál skvěle fungovat a postoupila by do ligy. Já jsem rád, že jsem toho součástí. Do Zbrojovky si nejdu zahrát, abych se v létě prostě jen někam vrátil. Já sem jdu zapadnout a chci, aby se postoupilo do první ligy z prvního místa. Aby Zbrojovka pokračovala v tom, co jí šlo na podzim. Na konci sezony chci slavit postup do ligy."