"Nejblíž k mému odchodu bylo asi loni, když jsme sestoupili. Měl jsem nabídky z první i druhé ligy, ale zůstal jsem. Odmalička jsem ve Zlíně, do áčka jsem se dostal už v sedmnácti a za tu dobu se tu vystřídalo spousta hráčů i trenérů. Nikdy jsem necítil potřebu utíkat jinam, i když některá období pro mě nebyla úplně ideální," popisuje Dostál a vrací se i k období, kdy byl krátce před pár lety dvojkou. "Pořád jsem věřil a hlavně jsem chtěl hrát a něco tady dokázat. Zlín je můj domov a chtěl jsem být ten, na kterého se jednou bude vzpomínat."
Krom období po sestupu prý byl ve hře jeho odchod ze Zlína už jen jednou: "Bylo to jen lehké oťukávání ve chvíli, kdy se ve Slavii zranil Ondra Kolář a hledali výpomoc, dvojku nebo trojku do kádru. To byla asi nejzajímavější "nabídka", na kterou si vzpomínám. Nakonec z toho ale nic nebylo, klub to asi zavrhl, protože jsem chytal a dařilo se nám, takže mě nechtěli pouštět."
Teď je rád, že ve Zlíně vždy zůstal a může se spoluhráči prožívat povedený návrat od ligy: "Opravdu si to užívám, protože roční pauza ve druhé lize byla přece jen jiná, i když se nám tam dařilo. Nechci tu soutěž nijak snižovat, ale liga je daleko sledovanější. Jsme osmí a jsme s tím spokojení, kdo by to před sezonou řekl… Škoda jen té kaňky v podobě zápasu s Bohemkou, protože jsme mohli atakovat i vyšší příčky. Ale to je fotbal, nedá se nic dělat. Celkově je to nad očekávání, málokdo by nás tipoval jako černého koně soutěže."
V pondělní epizodě podcastu Livesport Daily si také poslechněte:
Neveze se Zlín jen na nováčkovské euforii?
Jak Dostál pomáhá mladým kolegům v týmu?
A na kolik let si fyzicky připadá?
Všechny díly Livesport Daily najdete také na oblíbených podcastových platformách – Spotify a Apple Podcasts.