Sluníčko pálilo. Na obloze ani mráček. Část sparťanské výpravy na soustředění ve španělské Marbelle toho využila a šla se ohřát do venkovních prostor k bazénu. Stejně tak zavelel i Emmanuel Uchenna, když dostal na výběr, kde chce absolvovat rozhovor pro Livesport Zprávy. "Je tu nádherně. Zatímco v Praze mrzne, tady svítí sluníčko. Co víc si přát?" zasnil se nigerijský obránce, jenž se vrací po zranění, které jej vyřadilo ze závěru podzimní části sezony.
Před lety měla začít vaše evropská kariéra právě tady ve Španělsku, kde si spolu povídáme. Je to pravda?
"Ano, měl jsem původně namířeno z Nigérie do Španělska. Zajímal se o mě klub Sabadell. Tehdy hráli třetí nejvyšší španělskou soutěž. Měl jsem začít s devatenáctkou a postupně dostávat prostor v prvním týmu."
Jak to, že z toho nakonec sešlo?
"V průběhu jednání došlo k nějakým nedorozuměním s mými zástupci z Nigérie a do toho se navíc ozval můj český manažer, který, když se dozvěděl, že to neklapne, mi řekl, že má pro mě jinou možnost."
Jít do Česka…
"Ano, řekl mi, že je to mnohem serióznější klub. Vše se seběhlo rychle a byl jsem na cestě do Ostravy."
A dnes po krátké době už hrajete za Spartu a nastupujete i v evropských pohárech.
"Ano, sám se občas sebe ptám, jak se to všechno událo. Nicméně jedno vím jistě – neměnil bych. Jsem rád, že jsem skončil v Česku, mohl hrát za Baník, vyzkoušel jsem si i nižší soutěže v Hlučíně a dneska jsem ve Spartě. Moc se mi tu líbí."
Zocelilo vás to?
"Musím říct, že to byl celkem zážitek. Hodně jsem se toho tady naučil. Ale mně ve finále bylo jedno, jestli jsem v hlavním městě, nebo ne, protože v hlavě jsem měl jedinou věc – chtěl jsem všem dokázat, že mohu být profesionálním fotbalistou. A nezáleželo na tom, zda mě poslali hrát za Vítkovice, Hlučín či Baník."
Muselo to pro vás jako mladého kluka v cizím prostředí být složité, ne?
"Bylo to ohromně těžké. V prvním okamžiku si řeknete: Tohle je opravdu náročné. Nevím, zda to tady zvládnu… Navíc česká třetí liga není vůbec snadná soutěž. Měl jsem tu výhodu, že jsem silně věřící člověk a věděl jsem, že ať už se stane cokoliv, Bůh pro mě chce vždy to nejlepší. Věřil jsem, že vše dobře dopadne. Musel jsem být trpělivý a disciplinovaný, ale to je věc, se kterou nemám problém."
Spousta hráčů z Nigérie končí v Česku. Dnes vás je v lize 21. Když nebudu počítat hráče ze Slovenska, je vás tu z cizinců nejvíc. Sedí vám to tady?
"Asi máme v Nigérii hodně talentovaných fotbalistů. (směje se) Ne, vážně to je zajímavé číslo. Podle mě jsme jako hráči hodně odolní a když to skloubíme se schopnostmi, tak jsme pro evropské kluby zajímaví. A pořád nesmíme zapomínat na našeho bojovného ducha."
Obránce Igoh Ogbu to ze Slavie dotáhl až do sestavy Nigérie a zahrál si i na AFCONu. Věříte, že ho můžete napodobit?
"Když to dokázal on, tak proč bych nemohl i já? Pro všechny nigerijské kluky je sen hrát za národní tým. Věřím tomu, že moje šance určitě přijde."
Třeba Ogbua jednou nahradíte.
"Nebo si zahrajeme vedle sebe. Umím si to celkem dobře představit."
Dva stopeři z jednoho města, ale rozdílných táborů. To by bylo pikantní. Vnímáte vůbec mezi sebou rivalitu?
"Víte, je to jiné na hřišti a poté v soukromí. S Igohem jsme často v kontaktu. Bavíme se. Dovolil bych si ho nazvat mým kamarádem, spíš bratrem."
Jenže pak proti němu jdete hrát derby a tam už na kamarádství není nikdo zvědavý…
"Přesně. Občas je to mezi námi tvrdší. Musí to tak být. Je to náš rival. Jsou chvíle, kdy není dobré spolu mluvit, potkávat se. Ale vděčím mu za hodně, protože mi pomohl a dává mi cenné rady. Trochu k němu vzhlížím, protože byl v Praze dřív než já, je zkušenější. Mám k němu respekt, ale jakmile se potkáme na hřišti, dělám, že ho neznám." (směje se)
V první lize jste odehrál jeden podzim v dresu Baníku a hned po vás skočila Sparta a zaplatila tehdy na české poměry nemalé peníze. Čekal jste, že váš progres bude tak rychlý?
"Může se to tak zdát, že vše bylo rychlé a šel jsem do největšího klubu v zemi brzy, ale už v nigerijské akademii nás učili, že musíme být připraveni na jakoukoliv výzvu a když přijde, tak ji přijmout a porvat se o ni. Není to jednoduché, protože nikdo vám nedá nic zadarmo. Musíte si to zasloužit svými výkony na hřišti, chováním mimo hřiště, ale já věděl, že jsem opravdu tvrdě dřel a že tohle je má odměna. Samozřejmě jsem nečekal, že přijde takhle brzy."
V létě přišla další změna. Ke kormidlu Sparty se vrátil trenér Brian Priske. V jednom z rozhovorů jste říkal, že se pro vás hodně věcí změnilo. Co jste měl na mysli?
"Byl jsem plný očekávání, co nás čeká. Zajímalo mě, jak to bude vypadat, co po nás obráncích bude požadovat."
A co požaduje?
"Nebylo to pro mě úplně snadné, protože je to trenér, který se velmi dobře vyzná v taktice. A to je věc, kterou se stále učím. Chce, aby jeho hráči hráli takticky vyspěle a zlepšovali se. Nutí vás, abyste na sobě pracoval, chce od vás víc a víc. Jakmile jsem si na tohle zvyknul, pochopil jsem, že ze mě udělá lepšího hráče. Ostatně sám hrál v obraně, takže velmi dobře ví, o čem mluví."
Má za sebou i sezonu v Premier League. To víte?
"Jasně, že to vím. Snažil jsem se o něm něco zjistit. To je na tom skvělé, že to není jen trenér, ale může mě posunout svými zkušenostmi i jako bývalý hráč."
A děje se tak?
"Myslím, že jsem pod ním udělal obrovský posun. Především co se týká přehledu na hřišti a taktického chování. Dosud jsem to vnímal tak, že to, jakým jste fotbalistou, ukazujete především při práci s míčem, ale Brian mě naučil, že je to mnohem víc o tom, když hrajete bez něj. Abych uměl vyhodnotit, kdy tlačit obranu výš, kdy presovat, kdy naopak zůstat vzadu. Zkrátka hrát chytře. Rozhodují malé detaily a ty vznikají tím, že víte, jak se zachovat."
Očividně to děláte správně, protože během léta jste byl jeden z nejvytíženějších hráčů a nebýt zranění v průběhu podzimu, zřejmě odehrajete nejvíc minut. Prý vám kvůli tomu spoluhráči říkali, že jste jako stroj. Dělají si z vás srandu, že jste jako Terminátor?
"Ale vůbec ne, jsem také jen obyčejný lidský tvor, kterého dožene únava. Možná klamu tělem, protože mám urostlou postavu, ale řeším ty samé věci jako jiní kluci. Je to hodně o vašem vnitřním nastavení. I když je vaše tělo očividně unavené, musíte ho tak trochu oklamat a dál jet na sto procent."
Rozhovor s expertem na africký fotbal
To vás žene vpřed?
"Mimo jiné. Když víte, že vám trenér věří a hrajete za tak velký klub, jako je Sparta, nekoukáte na to, jestli jste unavený nebo vás něco bolí, musíte neustále jet na maximum."
Když jsem se na vás zaměřil před rozhovorem, došlo mi, že se neustále usmíváte. Na tréninku, mimo stadion, při cestování na zápasy. Máte někdy vůbec nějaké starosti?
"To je pravda. Vypadám asi jako nejšťastnější člověk na světě, ale nemyslete si, že občas nemám horší dny. Například když se nepovede zápas, tak často nemohu spát. Myslím na to, co jsme měli udělat lépe. Hodně si některé věci beru."
Takže úsměv je vaše maska před veřejností?
"Mně to pomáhá. Jsem pak v dobrém nastavení, mám správný mindset. I do zápasu jdu dobře připravený. Navíc když máte pozitivní náladu, často ji přenášíte i na ostatní a všechno je pak lepší."
Jak odbouráváte splín či špatnou náladu?
"Hodně čtu. Hlavně teda bibli, ale baví mě zahrát si playstation, jít do dobré restaurace a v poslední době chodíme s přáteli často do kina."
Jste filmový fanoušek?
"Ano, akční filmy, to je moje."
Na to bych vás podle dění na hřišti tipoval, ale pak přijdete sem na rozhovor a jste tichý kluk, který nepůsobí jako drsňák.
"Protože umím rozlišovat, co se děje na hřišti a co je poté v soukromém životě. Fotbal je pro mě vším. Ani ho neberu jako práci, ale jako věc, kterou miluji. Proto se snažím pokaždé hrát naplno. Nic neošidit. I když často proti mně stojí moji známí, vím, že na hřišti se na takové věci nemohu ohlížet."
Neznáte bratra…
"Naši trenéři nám neustále opakují: Musíte hlídat svoji zónu… A toho se držím. Nechci, aby přes mě někdo prošel, natož dal gól. Jsem v tomhle zodpovědný, i proto hraju důrazně."
Na druhou stranu karet dostáváte hodně. Na podzim jich máte napříč všemi soutěžemi devět. Říkají vám trenéři, ať se trochu uklidníte?
"Opravdu devět?"
Ano.
"Myslel jsem, že jich mám jen sedm… No to je dost. V tom bych se měl zlepšit, protože trenéři nemají rádi, když obránci tolik faulují a sbírají karty. Musím se naučit hrát čistě a snažit se trochu ovládat, když jdu do souboje. Na druhou stranu kolikrát nemáte čas moc přemýšlet a musíte prostě zakročit."
Měříte téměř 190 centimetrů. S vaší postavou nabrala Sparta na výšce při obranných i ofenzivních standardkách. Je to v týmu téma? Řešíte je hodně?
"Řekl bych, že je to jedna z důležitých věcí v dnešním fotbale, navíc tu máme i přímo trenéra na standardky, takže se na ně zaměřujeme a chceme se z nich prosazovat."
To se vám povedlo proti Dukle hned dvakrát. Bylo znát, že šlo o nacvičený signál.
"Ano, snažíme se to trénovat a v tomto utkání se nám to povedlo. Těch variant máme spoustu."
Inspirujete se třeba u Arsenalu, který vládne v této disciplíně v Premier League?
"To, jak se při standardkách chová Gabriel, to je něco… Obdivuji ho. Dřív se mi zase líbili Sergio Ramos či Thiago Silva. Ti se uměli ve vápně prosadit."
Je to jeden z vašich cílů do jara?
"Především bych řekl, že myslím hlavně na tým. Na cíl, který si chceme všichni splnit. A to je vyhrát ligu a uspět v Evropě."
Ale i vy musíte mít cíle, ne?
"Samozřejmě. Pro mě jako obránce, který má předpoklady, musí být cílem se ve vzduchu prosazovat častěji, protože, jak jste sám řekl, mám na to ideální výšku. Beru to jako jednu ze svých vlastností, kterou musím vypilovat, protože v ní mohu být lepší a stanu se mnohem komplexnějším obráncem."