Vypadá moc spokojeně, jen kdyby to koleno se neozývalo. Ve velkém rozhovoru pro Livesport vypráví typicky klidným hlasem o stavu českého fotbalu, výchově talentů, k čemuž má jako patron reprezentační dvacítky co říct. Rozebírá směřování mateřské Sigmy, které vybíral nového majitele. Vzpomíná nejen na pařížskou štaci, ale i svou životní pouť.
Česká reprezentace do dvaceti lety nedávno na turnaji v Portugalsku porazila 5:2 Švýcarsko, prohrála 0:2 s Polskem a 0:5 s Portugalskem. Co vám zápasy ukázaly?
"Že jsme konkurenceschopní. Pokud tým hraje na sto procent, je soustředěný a dělá to, co po něm chce trenér Jílek, můžeme čelit lepším soupeřům v Evropě. Se Švýcary jsme hráli horší utkání než proti Polsku, ale prohráli jsme. Kvalita Portugalska byla vidět, kluci do toho nedali, co měli. Někteří naši hráči už hrají ligu, ale Portugalci byli ještě jinde. Je to spíš otázka na trenéry v klubech. My to můžeme na repre uhladit, motivovat, vytahovat z nich to nejlepší, ale hlavní práce je na klucích a klubech."
S tímto ročníkem jdete od šestnáctky. Jste součástí realizačního týmu?
"Nechtěl bych se pasovat do role asistenta, i když mě kluci takhle oslovují. Poprvé na srazu si dovolili mě oslovit Rozi a to mi při trénincích vyhovuje, ale jinak mi vykají. Odpadl přílišný respekt. Berou mě jako součást týmu. Dělám jim podporu. Chci, aby si ode mě brali pohodu, nadhled, zkušenosti. Na masážních lehátkách kecáme, ptají se mě, jaké to je venku. Kde to bylo nejlepší, nejhorší. Fotbal je těžší, než býval. Důraznější, fyzicky náročnější. Ale zase mají prostředky pro zlepšení, které jsme my neměli. Při tréninku sleduji většinou obrannou fázi a při zápase jsem s analytikem na tribuně. O poločase předáváme informace na lavku."
Ví ještě kluci, kterým byste mohl dělat tátu, kdo je David Rozehnal?
"Ví, ale ne tolik. Koukají spíš na současné lídry reprezentace."
Nepřepadly vás v Portugalsku vzpomínky na bronzové Euro 2004?
"I když jsme hráli na jiném stadionu, samozřejmě ano. Vzpomínky jsou hezké. Byl to můj první velký turnaj. Před ním se v novinách rozebíralo, jakou mám šanci se tam dostat. Nebyla moc velká."
A na konec jste si zahrál i v epochálním zápase s Nizozemskem.
"Kupodivu jsem si kopl a měl jsem dokonce šanci. I když jsem nebyl v základní jedenáctce, byl jsem součástí fantastického týmu, učil jsem se od nejlepších. Zkušenost k nezaplacení."
Semifinále s Řeckem nepřestane bolet?
"Bolí pořád. Mělo to být minimálně finále. Hráli jsme s trenérem Brücknerem hezký fotbal, konstruktivní i presinkový. Kdyby se zvládl ten jeden zápas, tak se to dokopalo možná ke zlatu."
To byla výjimečná generace českého fotbalu: Čech, Ujfaluši, Jankulovski, Poborský, Rosický, Šmicer, Baroš, Koller... co jméno, to osobnost. Dorostou znovu top hráči?
"Zcela upřímně, pořád jsme pozadu, ale potenciál vidím. Někteří byli odskočení v šestnáctce, ale teď už v repre nejsou, to je přirozený vývoj. Pokud se to uchopí dobře, půjdeme evropskou cestou a nebudeme to dělat jen podle sebe, protože to umíme nejlíp, tak by se to mohlo zlepšovat. Neumíme to totiž nejlíp. Ve světě jsou lepší trenéři. To nechci nikoho urazit, ale měli bychom od nich čerpat."
Měla by být jednotná metodika?
"Ano, ale narážíme i na názory v klubech: Co nás budou ti druzí učit? Děláme to přece nejlíp."
Dostávejte zprávy o oblíbených týmech a hráčích
Přestupy, ohlasy, rozhovory: Zapněte si notifikace na články k oblíbeným hráčům a týmům.
Česko se teď učí od Španěla Santi Denii, který trénuje národní tým. Měly by i mládežnické reprezentace hrát stejný, anebo aspoň podobný styl jako áčková, aby si jinak nehrála jednadvacítka a jinak zase dvacítka?
"V Sigmě jsme řešili, že chceme nadále vychovávat hráče, kteří mají šanci jít do áčka. Koncepce musí začínat už v žákovském, dorosteneckém věku. V Barceloně hráčům od útlého věku vštěpují kodex, jakým způsobem mají hrát, ale i chovat se. Měli by se učit různé styly, ale pokud chce áčko Sigmy, nebo reprezentace hrát technický, konstruktivní prostě světový fotbal, je potřeba to dělat od mládeže. Nemůže trenér v jedné kategorii hrát jednoduchý fotbal, nákop na hroťáky a dobírání druhých míčů, a v druhé zase španělský fotbal. V klubech to je ještě větší mišmaš."
V čem?
"Kluků se ptám: Proč nehraješ konstruktivně, proč to odkopáváš? Odpověď: V klubu to po nás nechtějí. Jako hráč bych vnímal lépe, kdybych od začátku šel jednou cestou konstruktivní myšlenky. Je to fotbal, krásná hra, neměla by to být kopaná. Ale v lize je to těžké. Stačí se podívat na na některé naše přední týmy, když potřebují sbírat body. Hrají jednoduše, není to hezký fotbal, mají však výsledky, které potřebují. Nechci to kritizovat. Mít svůj klub, dělal bych to jinak. I kdybych se měl pět let zachraňovat, ale pak budu vyhrávat jak PSG."
Není technické pojetí hry Denii obžalobou jeho předchůdců u národního týmu Miroslava Koubka s Ivanem Haškem?
"Viděl jste náš tým v Kožušanech, v šesté lize. Můžete to hrát i s hráči, kteří nebyli nikdy políbeni profifotbalem. Také dokážeme hrát hezký fotbal. Snažíme se chválit za konstruktivitu, i když přihrávku pokazí. S jedenácti dřeváky nemůžete hrát konstruktivní fotbal, ale ti, předpokládám, v reprezentaci nejsou. Také teď na turnaji v Portugalsku jsem se setkal s tím, že kluci to na tréninku dokáží, ale pak to neprodají v zápase. Je potřeba hledat důvod. Pokud udělá chybu, musí vědět, že má u trenéra zastání. To je problém nás Čechů. Sice máme přednost, ale bojíme se, co kdyby. Ale neřekl bych, že je to obžaloba těch trenérů. Je to o výsledcích, všichni chceme na mistrovství světa."
To ano, ale když tam Česko je, mělo by přepnout a prezentovat se.
"Souhlasím. Nebudeme si nic nalhávat, postup přes baráž byla náhoda, v obou zápasech jsme byli horší. Ale byla euforie a měli jsme tři měsíce na přípravu. Na prvním srazu bych řekl: Kluci, takhle ne! To, že jsme se tam dostali, je super, ale chceme ve světě vypadat, že umíme hrát fotbal. Jsem si jistý, že ho umíme. Máme tři fantastické brankáře, kteří umí nohama, což je základ. Máme obránce, kteří najednou neodkopávají ve vlastním vápně, ale hrají průnikovky na střeďáky, kteří se nabízí. Teď jsem po dlouhé době viděl v reprezentaci hráče, kteří pořád chtějí míč. Pohled na náš tým, ten pocit, byl lepší, i když nás pořád přehrávali."
Ale byla tam aspoň snaha o fotbal.
"Jsem už v pozici fanouška, jsem náročný a chci vidět hezký fotbal. Jestli dostaneme 0:3, ale hráli jsme na férovku, budu spokojenější. Je to realita, ještě nejsme na takové úrovni. Kéž bychom se přiblížili Španělům na 80 procent, pak budeme hrát skvělý fotbal."
Takže rozumíte pozitivní atmosféře kolem reprezentace po čtyřech porážkách v řadě, což by pro vaši generaci bylo nepředstavitelné?
"Je to tak, berme to jako proces. Nechtějme po čtyřech porážkách vyhazovat trenéra, to by byla hloupost. Jak důvěru trenéra potřebují cítit hráči, tak trenér potřebuje cítit důvěru vedení: Teď máš minimálně dva roky do Eura. Nepředpokládám, že si někdo myslel, že porazíme Španěly. Ale vidět byl pokrok. Buďme trpěliví. Důležité je neuhnout z cesty."
Od toho je u reprezentace také generální manažer Pavel Nedvěd. Jak se vám zamlouvá váš někdejší spoluhráč v této roli?
"Jsem rád, že lidi jako on tam jsou. Ale nedokáži vyhodnotit, jaký je manažer, nejsem u toho. Vyhrál Zlatý míč, má jméno, může otevírat dveře i trenérům na stáže, nebo při domlouvání zápasů. Je to osobnost blízko týmu. Má na to oko."
Českému fotbalu chybí především krajní hráči, což ukázala i poslední nominace, souhlasíte?
"Nároky na krajní beky jsou mnohem větší než za nás. Vidím jich i v mládežnických kategoriích strašně málo, co by je splňovali. Buď to jsou dobří obránci, ale horší do útoku. Umí perfektně běhat, ale technika je horší. Najít jednoho pravého i levého halfbeka, který umí všechno, bude oříšek."
To souvisí i s tím, kolik českých hráčů nejen na těchto pozicích hrává ligu v klubech. Už se neřeší počet odchovanců v týmu, ale počet Čechů, jak mi řekl trenér Tomáš Janotka.
"V poslední době hodně klubů v Česku převzali miliardáři. Mohou si dovolit přivádět lepší hráče ze zahraničí. V tomto pohledu je to ale kontraproduktivní. Je super, že přivedete hotového hráče do základu, jenže bere místo odchovanci. Pořád věřím, že Sigma bude chtít vychovávat hráče."
Ale musí být lepší.
"Přesně tak. Odchovanci to budou mít sice těžší, ale ty silné s dobře nastavenou hlavou to může motivovat, že se protlačí do áčka i přes cizince."
Co by si řekl devatenáctiletý David Rozehnal, který přichází do áčka Sigmy a vidí skvělé stopery Lurvinka se Syllou?
"Musím být lepší než oni! Vezměte si, že já jsem čekal na šanci za Ujfalušim, Kovářem, Machalou, Kotůlkem. To bylo úplně stejné. Samí reprezentanti a já byl mladej zobák. Musíte být dobře nastavený, trpělivý. Problém Sigmy a pro jejich mladé hráče je i ten, že nemají béčko ve druhé lize, která je v kombinaci s tréninky s prvním týmem dobrou cestou pro růst. I v reprezentaci jsem čekal, než mi dal trenér šanci."
Olomouc vychovala řadu reprezentantů, jste toho dobrým příkladem. Chybí jí teď moderní tréninkové centrum?
"To bude ještě pár let trvat. Už teď mají kluci dobrý servis. Nemohou se vymlouvat, že nemají k dispozici fyzioterapeuta a další podporu. Sigma je schopná reprezentanty vychovávat. Je to o práci. Ten kluk ale také musí cítit, že má aspoň malou šanci prosadit se v prvním týmu. Jinak jeho náboj vychladne."
Olomouc vylepšila zázemí pro mládež v Řepčíně a hledá pozemek pro tréninkové centrum. Hlavní sponzor Sigmy Pavel Hubáček má parcelu v areálu Androva stadionu, kde je dosluhující hřiště s umělou trávou. Neměl by se i tento prostor využít pro potřeby klubu a nikoli developerské?
"Kousek vedle bydlím a přivítal bych, kdyby tam byla nová umělka, která Sigmě chybí. Ale jinak je to tam malé. Pokud se Olomouc chce posouvat k evropské úrovni, musí vybudovat moderní tréninkové centrum, což čítá asi patnáct hřišť."
Jako místopředseda spolku Sigmy jste byl jedním z těch, který volil nového majitele. Jste spokojený se směřováním olomouckého fotbalu rok a půl poté?
"Jsem spokojený a rád, že jsem kopal za tento tým. Potenciál k růstu je velký, pořád je co zlepšovat."
Hraje roli i nezkušenost lidí z byznysu s fotbalovým prostředí?
"Možná spíš netrpělivost. Strašně rychle chtěli výsledky, ale to je asi přirozené, když máte silného majitele, který je z byznysu. Říkal jsem: Hlavně buďte trpěliví, to nepůjde ze dne na den, i když máte velké finanční možnosti. Bylo by super hrát hned v Evropě a v lize do třetího místa, ale takhle to nefunguje. Postoupili jsme do Konferenční ligy, dobře jsme si zahráli. Pak jsme se nedostali do ligové šestky a spadli jsme na zadek. Možná je to dobře. Lidé ve vedení chtějí klub posouvat. Už ho posunuli. Kdysi jsem řekl, že Sigma je dobrý klub, ale nejede na sto procent. To bylo za minulého vedení a v rozhovoru s vámi, že?"
Ano.
"Tehdejší sportovní manažer Ladislav Minář mi to vytkl hned další den. Nikdy to nebude dokonalé, ale je potřeba se k dokonalosti přiblížit. A v Sigmě to ví. Nejde jen o to, jak klub vedete, ale také o zázemí a třeba právě to tréninkové centrum. Bylo důležité nabrat spoustu lidí, kteří se musí sehrát. Beru to jako proces tři až pět let. Kluci veřejnosti ukazují, že jdou správným směrem."
I na hřišti? S příchodem zahraničních asistentů je také Sigma konstruktivnější.
"Připomíná mi to reprezentaci. Vidíte tam kvalitu s míčem, chybí ještě větší sehranost. Je to dobrý základ. Máme kvalitní hráče. Věřím, že trenéři jim naordinují takový styl, který jim bude vyhovovat, bude hezký na pohled i s hezkými výsledky, aby nás to tlačilo do pohárů. Priorita je pro mě hrát hezký fotbal, protože s ním přijdou výsledky stoprocentně."
Pavla Hapala jste zažil ještě jako spoluhráče. Co říkáte na to, že z pozice generálního sportovního manažera Sigmu také trénuje?
"Když se hlavní trenér oprostí od toho, že chce dělat všechno, což už není ani moderní, má kvalitní asistenty, tak je to zajímavý koncept. Máme to tak i v reprezentační dvacítce, kde má hlavní slovo trenér Jílek, ale hodně nechá pracovat asistenty, což je pro ně super. A trenérovi to dává nadhled, nemusí být ve stresu, jestli má trénink nachystaný. Pokud to Pavla naplňuje, tak jenom dobře. Jsem rád, že je tento člověk v Sigmě. Je to ikona, bývalý hráč. Měl tam být už dřív. Svým nadhledem a zkušenostmi má Sigmě co dát."
Jaký byl spoluhráč?
"Skvělý. On a Pavel Nedvěd pro mě byli největší kapitáni a lídři, které jsem zažil."
A to jste jich zažil.
"Pedro Pauletu, nebo Oldu Machalu. Jak ten dokázal vyjet ze stopera! To jsem se od něj učil. Pavel Hapal byl přísný jako hráč a zároveň dokázal spoluhráče podržet. Správný lídr, co nikoho neponižuje. Přesně jak jsme šli v repre za Pavlem Nedvědem, jsem šel za Pavlem Hapalem v Sigmě. Z těch dvou čišela taková aura."
K přestupu do ciziny vám nejvíc pomohlo zlaté mistrovství Evropy do 21 let, kde jste dal gól Itálii. Měl jste více možností než Bruggy?
"Oťukávání bylo se Spartou, ale než jsem měl rodinu, byl jsem takový, že jsem nevnímal smlouvy, peníze."
Prostě jste hrál fotbal.
"Tak. Kolem kluci řešili nové kontrakty a mně bylo blbé jít za vedením, Jiřím Kubíčkem a Jaromírem Gajdou si říct o lepší smlouvu. Marek Špilár přestoupil z Olomouce do Brugg o rok dřív a říkal mi, že se na mě byli několikrát podívat."
Rychle jste skočil do jiného levelu, Liga mistrů, zápasy s AC Milán. Najednou jste bránil Ševčenka, Inzaghiho, Kaká.
"A to bylo právě před Eurem, kdy se psalo, kdo tam pojede. Dávali mi malou šanci, že leda bychom postoupili do Ligy mistrů. Podařilo se nám to přes Dortmund. A pak že bych musel uhlídat Ševčenka. V Miláně jsme vyhráli. Nějak se to tak poskládalo. Hrál jsem pravidelně belgickou soutěž a Champions League."
Jak jste se nastavil na souboje s hvězdami světového fotbalu pár let poté, co jste doma na vesnici Kožušanech hrál v dorosteneckém věku za chlapy?
"V Bruggách to bylo pro mě úplně nové. Tehdy nebyla taková příprava jako dnes, že máte několik videorozborů. Já si vždy pomatoval jen to, s kým hrajeme další víkend. Prohru, výhru jsem házel za sebe a jel dál."
To je dobré nastavení, ne?
"Možná špatné, ale nestresoval jsem, že najednou hraji proti PSG. V Bruggách se stalo, že před sezonou přišel zápas, o kterém jsem si myslel, že je to další přátelák. Vyhráli jsme a pak nám předali trofej. Byl to belgický Superpohár."
Dobrá historka.
"Hrál jsem ten zápas úplně na pohodu. Když jsem hrál pak finále francouzského, nebo italského poháru, už to bylo něco jiného. Chci tím říct, že jsem měl čistou hlavu. Jsem tady, protože jsem v tom dobrý. No a udělej maximum, abys ubránil Ibrahimoviče!"
Získal jste titul a šel do PSG.
"Tehdy se hodně řešil i Dortmund, ale dopadlo PSG a byl jsem rád. Najednou jsem byl v Parku princů. Zase jiný level. V Paříži se mi líbilo po fotbalové stránce nejvíc. Kromě jednoho zápasu, kdy jsem stál za žluté karty, jsem odehrál všechno. Cítil jsem se nezničitelný. Na mistrovství světa do Německa jsem přijížděl se šedesáti zápasy v sezoně. Cítil jsem se skvěle díky trenérům i fanouškům v Paříži, kteří mě brali. Druhou sezonu jsem hrál jako středního záložníka, což bylo super. Mám jen ty nejlepší vzpomínky."
Už první dojmy byly takové?
"Ano, Bruggy mě posunuly na vyšší tréninkovou náročnost. Po prvním tréninku v Belgii jsem byl na kapačky a to přitom nebyl kondiční trénink, ale ta intenzita! V Olomouci jsme trénovali tvrdě, zvlášť pod starými školy, trenéry Uličným, Kalvodou, ovšem v Bruggách byla agresivita hráčů v tréninku úplně jinde. Na každém postu jsem měl tři vlčáky. V Paříži byli samí reprezentanti: Sylvain Armand, Pedro Pauleta, Vikash Dhorasoo, Jérôme Rothen. Za parťáka v obraně jsem měl Maria Yepese, kolumbijskou oporu. Sedli jsme si a hráli spolu."
Jaká byla tehdy atmosféra kolem PSG mezi fanoušky i v klubu ještě před příchodem katarského majitele?
"Byla to jiná Paříž. Klidnější než teď s novým majitelem. Paříž a Marseille byly největší týmy, Le Classique, velké zápasy. Tehdy byly v Parku princů dvě tribuny, které se překřikovaly. Neskutečná atmosféra. Lidi kolem klubu byli příjemní."
Známá je historka, jak jste poprvé zaparkoval před Parkem princů vaším starším Golfem vedle Ferrari Rothena.
"To bylo úsměvné. Na bráně si klepali na hlavu, kdo to je. Možná mě ani nechtěli pustit."
Přijíždí posila do základní sestavy PSG, normální kluk.
"Vesmír a život vám to vrací. Dostával jsem se do skupinek s hráči, kteří mi seděli a já jim."
V kabině jste si ale něco vyslechl.
"To už v Olomouci, kde jsem na týmové pivo jezdil taky tím Golfem, dal si nealko a všechny pak rozvážel. Věděl jsem, jakou mám cestu, kam chci jít. To je důležité také u dnešní generace, aby si dala cíl, za kterým jde. A nevzdávala se hned."
Jste autentická osobnost, nepotřebujete si na nic hrát ani před Rothenem. Ne každý to ale ve fotbalové bublině dovede.
"Jérôme Rothen byl fotbalista se vším všudy. Teď dělá podcast, hodně do toho šije. Měl výbornou levačku. Hrál skvěle a užil si všechno, co k tomu patřilo a patří i teď. Ale je to dobrý člověk, také on s vámi dokázal normálně mluvit. Většina kluků v kabině PSG byla hodně přátelská. Pedro Pauleta mi v sauně vyprávěl o nějakém Cristianovi Ronaldovi, který začínal v reprezentaci."
Co říkal? Že bude šikovný?
"Ten bude dobrej! To jsem poznal v Newcastlu, když Ronaldo kolem mě prosvištěl za United jako na motorce. Vzpomněl si, že Pedro nekecal. Z Ronalda se stala jedna z největších osobností fotbalového světa."
Kdo vám jako nováčkovi v Paříži nejvíc pomohl?
"Sylvain Armand a Mario Yepes. To byly dvě rodiny, se kterými jsme si sedli, i když jsme ještě na rozdíl od nich neměli s Peťkou děti. Kdybychom se teď zase sešli na večeři, měli bychom si co říct. Bylo to fajn. Mentality, které přitahuji podobné lidi."
Od nich jste se učil?
"Od Maria důraz ve standardkách. A výborný byl taky Vikash Dhorasoo, malej čertík. Neoddělil jste ho od balonu."
S PSG jste vyhrál finále Francouzského poháru na Stade de France proti Marseille. Co si z toho dne vybavujete?
"Moc ne. Vzpomínky, které chtějí zůstat, zůstanou. Přistihl jsem se při větších vítězství, že jsem se radoval hodně uvnitř. Ale byl jsem schopen i v ten den už přemýšlet, co budu dělat zítra, jestli si půjdu zaběhat. Někdo vám řekne, že jsem si to měl víc užít."
Měl?
"Možná i díky tomu jsem hrál celou kariéru v nejvyšší soutěži do sedmatřiceti. Pamatuji si, že atmosféra ve finále byla skvělá. Ale to byla i na starém stadionu v Marseille. Nevěděl jsem, do čeho tam jdu. Kluci se zastavili v tunelu, nechtěli jít na hřiště před zápasem podívat se na trávník. Tak jsem je obešel a vyšel jako první. Najednou pískot, začaly padat mince, matice. V duchu jsem si řekl: Vy jste hajzlíci, proč jste mi to neřekli? Aha, takže takhle to bude! Byla to válka na hřišti i mimo."
Zvlášť ve vaší druhé sezoně v PSG, ve které jste hráli o záchranu, skončili jste až patnáctí. Co se pokazilo?
"Nemyslím si, že se něco pokazilo, jen to výsledkově nefungovalo. Přišel nový trenér Guy Lacombe a začal mě stavět na záložníka, divil jsem se, ale byl jsem za to rád. Měl jsem hodně míčů a fotbal si i přes špatné výsledky užíval. Zachránili jsme se až čtyři kola před koncem, což se tam nikdy nestalo. Stres byl velký."
I na vaši klidnou povahu?
"Ani v Olomouc jsem nečetl noviny. Kluci v nich seděli a řešili známky. Já věděl, že novináři potřebují něco psát. V reprezentaci na mě, Honzu Poláka a Maru Heinze malovali terče, že jsme na odstřel. Bulvár řešil skandály, rozvody, já ne. A to samé v Paříži. Neuměl jsem ani tolik jazyk, takže bych si v L'Équipe stejně moc nepočetl. Udržoval jsem si odstup."
Copak to šlo?
"Ne vždy. V domácím pohárovém zápase policie zabila v sebeobraně fanouška PSG někde v řetězci rychlého občerstvení. Další den jsme měli na tréninkovém centru rowdies. Částečně jsme za to mohli, protože jsme hráli špatně a prohráli jsme. To byl problém. Uvědomil jsem si, že jsem známá osoba, že to, jak hraji, má vliv na dění ve společnosti. Zachránili jsme to Francouzským pohárem. Skončit patnáctý a nevyhrát nic, to by byl průšvih."
A vás vyhlásili nejlepším hráčem PSG sezony.
"To jsem nevěděl. Takovou trofej jsem nedostal, tak bych se chtěl o ni přihlásit. Odjel jsem na dovolenou a pak se tam už nikdy nevrátil, což mě mrzelo. Vztahy jsem měl dobré, cítil se tam fajn a odcházel jsem do Newcastlu. Někdy si pro tu trofej zajedu!"
V Newcastlu jste se trápil a PSG pak vyrostlo pod novým majitelem. Nelitoval jste?
"Litoval, že jsem odcházel z týmu, který byl dobrý, fanoušci byli skvělí, předvedl jsem se a šel jsem do Newcastlu, o kterém všichni kolem říkali, že je to nejlepší volba, ale já to necítil. Peťka, má žena, mě naučila, že první myšlenka, intuice, je důležitá."
Tehdy jste ji neposlechl?
"Motala se kolem mě Sevilla, ale hrála finále Evropské ligy a nechtěla to řešit, dokud nebude po něm. Newcastle tlačil, manažeři tlačili a já podlehnul. Šel jsem z něčeho, kde jsem byl šťastný, někam, co chtěli ostatní. Tehdy Premier League nebyla fotbalová, byla to kopaná až na tři týmy. To jsem zjistil za těch sedm měsíců a šel jsem pryč."
Co říkáte na současné PSG pod trenérem Enriquem?
"Moc se mi líbí. Chci se tam podívat na jejich moderní tréninkové centrum, do zázemí. Kustod Nacerdine Sekai, kterému každý říká Didi, je pořád stejný. Zlatý člověk. Viděl jsem ho, jak slaví vítězství v Lize mistrů. V době, kdy to přebírali noví majitelé, jsme je přehrávali s Lille. A to už měli Cavaniho, Ibrahimoviče, Lavezziho, top hvězdy. A my s Lille vyhráli double. Nic není hned. Za dva roky teda začali vyhrávat všechno. Na PSG se dívám pořád, je to srdcovka. Enrique tomu dal řád, je to vymazlenější. Krásný fotbal."
V čem bylo výjimečné Lille, že jste v roce 2011 vládli Francii?
"V rodinné atmosféře všech lidí v klubu včetně týmu. I v Lille jsme měli reprezentanty na všech pozicích."
A také jistého Edena Hazarda.
"Zrovna šel do popředí. A taky Gervinho. Týmový duch byl skvělý, otáčeli jsme výsledky. Byli jsme v laufu. Titul jsme měli tři nebo čtyři zápasy před koncem."
Řekl jste někomu v sauně, že z Hazarda bude jeden z nejlepších hráčů planety?
"Bylo to patrné už po prvním roce, pak to ještě vyšperkoval. Skvělá mentalita, normální člověk. Na nic si nehrál. Nepoznal byste na něm, že byl super hvězda francouzské ligy. I když na tréninku trošičku flákač, to mu vzkazuju. A to ho mám moc rád. Rozdílový hráč."
To pak na tréninku přimhouříte oko, když vám o víkendu trefí prémie?
"Na tréninku byl i tak výborný, ale ubránil jsem ho. Možná proto, že jsem hrál na sto procent a on ne."
Jakou roli v tomto fungujícím rodinném soukolí hrál trenér Rudi Garcia?
"Byl zvláštní v komunikaci s hráči, nebo se mnou. Dobrý trenér, tým šel za ním. Ale nerozuměl jsem někdy jeho rozhodnutím nejen vůči mně. Naznačil vám, že budete hrát a pak jste nehrál. Pochválil vás a pak posadil. Raději bych věděl na rovinu, že jsem stoper číslo tři."
I tak jste v Lille hrál pět sezon, v žádném jiném klubu jste nebyl déle.
"Vážili si mě i z pozice náhradníka. Měl jsem už své roky, rodina se tam usadila, líbilo se nám tam. Měli jsme spoustu přátel a když byla možnost prodloužit, tak jsem smlouvu prodloužil. Vždy jsem měl dvacet zápasů za sezonu, s poháry dvacet pět."
A život na severu Francie?
"Fajn, jsou tam příjemnější lidé než kolem Paříže. I když počasí je horší, jakmile se ochladilo. Nebylo to jako Nice, Cannes, nebo Marseille."
Mimochodem, v Sigmě hostuje z rezervy Lille mladý stoper Stéphane Noumbissie. Máte v tom prsty?
"Ne. Musí si zvyknout v novém prostředí, tady moc hráčů francouzsky nemluví. Věřím, že to bude dobré."
Jaký život žijete po kariéře? Rodina, fotbal v Kožušanech a správa vašich moudrých investic do nemovitostí?
"Vystihl jste to přesně. V těžších chvílích kariéry, kdy jsem už tolik nehrával a cítil, že stárnu, jsem si říkal, že se těším, až se vrátím do Česka, budu mít čas na vesnický fotbálek a hlavně na rodinu. A to mám. S manželkou se nám podařily dobré investice, které spravujeme. Nejsem závislý na tom, že musím pracovat. Věnuji se rodině, syn Luka hraje fotbal v Zábřehu, dcera Beátka basket. Jsem také patronem projektu iniciativy Děti dětem, která pořádá charitativní sbírku na platformě Donio s názvem Sicílie pro děti s handicapem zdarma. Cílem je zakoupit domy v městečku Mussomeli a poskytovat potřebným rodinám bezplatné ozdravné pobyty."
Vracíte čas i ženě, která vám vytvářela zázemí patnáct let cizině?
"Má žena je anděl. Za to, čeho jsem dosáhl, vděčím i jí. Starala se o domácnost, vytvářela naší rodině zázemí a z velké části vychovala naše děti. Obětovala část svého života ve prospěch mé kariéry a za to jsem ji vděčný. Snažím se jí to vracet, i když..."
... vesnický fotbal.
"Dává mi to sežrat, že i kvůli této pralesní lize, jak to nazývá, nejedeme třeba na výlet. Je to můj koníček. Vadí mi, když mladí kluci to tak nemají a omlouvají se z utkání bez důvodů."
Co byste poradil mladým fotbalistům z pozice hráče, co získal v evropských ligách šest trofejí?
"Musí si uvědomit, jestli mají fotbal rádi, anebo ne. A to není jen fotbal. Platí to pro kohokoli. Sám dobře víte, že se musíte vypracovat. Nespadne vám to do klína. Nejdůležitější je, aby byli dobrými lidmi. Neseděl bych teď tady s vámi, kdybych vás jako dobrého člověka nevnímal."
Děkuji, toho si vážím.
"Takhle to mám. Chci kolem sebe férové lidi, kteří mě nepodrazí. Je důležité mít cíl, za kterým si trpělivě půjdou. Nesnažit se překážky obejít, aby to bylo jednodušší. Ale problém vyřešit. Neházet to na druhé - manažery, tatínky, maminky. Hlavní je dělat, co vás baví. Měl jsem se štěstí, že mi dopadl fotbal, ale i kdyby nedopadl, dělal bych, co mě baví. A na sto procent."
Tohle předáváte i svým dětem?
"Vím z pozice rodiče, že můžete děti nasměřovat, říct jim svůj názor, ale také je musíte nechat být samy sebou. Ne že když vám někdo řekne, že máte jít do Newcastlu, tak tam půjdete, i když vaše srdce myslí na Paříž, nebo španělský fotbal, což byl můj sen. Je to o zkušenostech a správných lidech kolem vás. Podobně nastavených. Upřímně si myslím, že pokud jste blbec, budete se obklopovat blbci. Pak to nevadí. Ale pokud jste dobrý člověk, obklopujte se dobrými lidmi, budou vám pomáhat, když přijde splín, nebo zdravotní problémy. Jsem radši, když mě lidé vnímají jako dobrého člověka než fotbalistu, který dosáhl nějaké kariéry."