O dobrém startu do sezony
"Body jsme ztratili spíš smolně, doma s Baníkem i s Bohemkou jsme neproměňovali šance a vývoj by možná vypadal úplně jinak, kdybychom je využili. Mrzí hlavně domácí zápasy, které nám nevycházejí, ale zase kdo by čekal výhru v Plzni, v Jablonci nebo bod na Slavii? Je to jako na houpačce. Upřímně bych radši sbíral body doma, kvůli fanouškům a atmosféře, chtěl bych z toho udělat takovou malou tvrz. Ale je to tak, jak to je, buďme rádi i za to. Liga je ale strašně vyrovnaná a týmy jsou silné, takže je to opravdu těžké. Osmé místo je v pohodě, ale když už jsme se ocitli nahoře, je přirozené chtít víc."
O kritice herního stylu Zlína
"Byl začátek soutěže a šli jsme s jasným cílem dobře chytit start, protože když ho promeškáte, těžko se to dohání. Je to ode mě možná blbé říct, ale účel světí prostředky. Zvládli jsme to v Karviné i doma s Duklou, i když to bylo jen 1:1. Čtyři body na úvod jsou pořád čtyři body a nijak jsme to dál nerozebírali. Věděli jsme, že v Karviné to nebyl hezký výkon, ale měli jsme tři body, a to bylo na začátku soutěže nejdůležitější."
Podcast s Dostálem
O tom, jak se staví k chybám
"Určitě jsem víc nad věcí. Když se člověk podívá na Ligu mistrů nebo jiné top soutěže, chyby se stávají všude a nikdo není neomylný. Já to nijak neřeším, spíš se dívám na to, proč se to stalo, jak jsem u toho přemýšlel a co šlo udělat líp. Vyhodnotím si to a jdu dál, nijak se v tom nepitvám."
O práci se svou psychikou
"Celou kariéru jsem měl problém s nervozitou před zápasy a už mě to unavovalo. V covidu přišel trenér Páník, zachraňovali jsme se, končila mi smlouva a do toho jsem řešil i osobní věci, bylo toho prostě moc. Začal jsem přemýšlet s rodinou, že bych mohl využít psychologa a zkusit si nechat pomoct. A musím říct, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí v životě. Pan doktor ve Zlíně mi pomohl nejen po fotbalové stránce, ale i v tom jak se dívat na život. Srovnal mě a nasměroval na správné koleje. A říkám naprosto otevřeně, že kdybych měl někdy znovu problém, klidně bych zašel znovu."
O tom, jak ho svazovaly rituály
"To se postupně nabalovalo. Když jsme vyhráli, celý další týden jsem se snažil dělat úplně všechno stejně jako před tím vítězným zápasem. Dneska si říkám, jak jsem to vůbec mohl dělat a jestli jsem se nezbláznil. Nakonec mi zůstaly jen dvě věci: Kopačky si obouvám vždycky tak, že začínám levou a u rukavic vždycky pravou. Už nad tím ani nepřemýšlím, je to spíš automatika. A když to někdy udělám jinak, už to vůbec neřeším."
O tom, jak dlouho chce chytat
"Mým snem je vydržet jako aktivní sportovec do čtyřiceti, ideálně pořád na profi úrovni. To by bylo krásné. Ale je jasné, že to nezáleží jen na mně. Po zdravotní stránce bych si přál, aby to takhle vydrželo, abych mohl být týmu dál přínosem."
O potenciálním odchodu ze Zlína
"Nejblíž k mému odchodu bylo asi loni, když jsme sestoupili. Měl jsem nabídky z první i druhé ligy, ale zůstal jsem. Odmalička jsem ve Zlíně, do áčka jsem se dostal už v sedmnácti a za tu dobu se tu vystřídalo spousta hráčů i trenérů. Nikdy jsem necítil potřebu utíkat jinam, i když některá období pro mě nebyla úplně ideální. Pořád jsem věřil a hlavně jsem chtěl hrát a něco tady dokázat. Zlín je můj domov a chtěl jsem být ten, na kterého se jednou bude vzpomínat."
O zájmu Slavie
"Bylo to jen lehké oťukávání ve chvíli, kdy se ve Slavii zranil Ondra Kolář a hledali výpomoc, dvojku nebo trojku do kádru. To byla asi nejzajímavější 'nabídka', na kterou si vzpomínám. Nakonec z toho ale nic nebylo, klub to asi zavrhl, protože jsem chytal a dařilo se nám, takže mě nechtěli pouštět."
Pokud chcete mít dokonalý přehled i o dalších Dostálových výkonech, přidejte si ho v naší aplikaci mezi Oblíbené hráče. Jak na to?