Jeho fotbalový příběh byl výjimečný. A vlastně dokonale vystihoval i jeho samotného. Mohutný brankář, který budil respekt, ale zároveň působil klidně a skromně. Muž, který se nikdy netlačil do popředí, přesto se do historie obou svých milovaných klubů zapsal nesmazatelným písmem.
Poslouchejte Livesport Zprávy!
Vybraná redakční témata včetně tohoto článku máme pro vás k dispozici také jako audio. Poslouchejte a odebírejte na Spotify a Apple Podcasts.
S fotbalem rodák z Prostějova začínal v rodném regionu, do Baníku přišel jako patnáctiletý kluk. Prakticky okamžitě dostal možnost trénovat s prvním mužstvem. "Jeden den jsem skončil základní školu a druhý seděl v kabině ligového áčka," vzpomínal později. Právě v Baníku vyrostl ve velkého brankáře. V letech 1982 až 1990 za něj odchytal 211 ligových zápasů a třikrát s ním skončil v nejvyšší soutěži na druhém místě.
Prosadil se také v reprezentaci. V národním mužstvu debutoval ještě před jednadvacátými narozeninami a postupně se stal jedničkou. Byl součástí československého výběru na mistrovství světa v Itálii v roce 1990. Celkem si za Československo připsal čtyřicet startů.
Pak přišel krok, který změnil jeho život.
V únoru 1990 zamířil z Baníku do West Hamu United. Do Anglie přicházel jako hráč ze země, která se teprve nedávno zbavila komunistického režimu. V Londýně se ale velmi rychle ukázalo, že Mikloško není hráčem jen tak do počtu.
Naopak. Zrodil se "Ludo".
U Kladivářů strávil osm let a odchytal za ně 318 ligových zápasů. Hned v první kompletní sezoně byl vyhlášen hráčem roku West Hamu a vyrovnal klubový rekord 22 čistých kont.
Jeho patrně nejslavnější představení přišlo v květnu 1995. West Ham v posledním kole Premier League hostil Manchester United, který potřeboval vyhrát, aby měl šanci na titul. Mikloško však předvedl jeden z nezapomenutelných výkonů a pomohl Hammers k remíze 1:1. Manchester United ztratil, titul získal Blackburn Rovers. A Mikloško se navždy zapsal do historie West Hamu.
Není divu, že si jej v Londýně zamilovali.
Jeho jméno tam nezmizelo ani po konci kariéry, v níž si zachytal ještě za Queens Park Rangers. Mikloško se do West Hamu později vrátil jako trenér brankářů a pomáhal vychovávat gólmany. Fanoušci na něj nezapomněli. Přezdívka "Ludo" a chorál věnovaný českému brankáři žily dál.
A letos v únoru se ukázalo, jak hluboký vztah si Mikloško v Londýně vytvořil. Před ligovým zápasem West Hamu s Bournemouthem mu fanoušci připravili obrovské choreo s jeho podobiznou a nápisem "LUDO". Klub tehdy připomněl, že za Kladiváře nastoupil téměř čtyřistakrát a že se z původně neznámého brankáře stal klubový hrdina.
Mikloško se tehdy dočkal něčeho, co se ve fotbale nestává často. Uctili ho doma i v zemi, která se pro něj během kariéry stala druhým domovem.
A přitom jeho srdce nikdy nepřestalo bít pro Baník.
Po návratu do České republiky pracoval jako trenér brankářů i jako skaut a hráčský agent. V říjnu 2022 se ale vrátil tam, kde jeho velký fotbalový příběh začal. Baník ho jmenoval členem představenstva a šéfem sportovního úseku. Po téměř 33 letech se tak znovu stal součástí klubu, který ho pro velký fotbal vychoval.
Nebyl to pro něj jen další pracovní post.
"Baník mi ležel vždycky na srdci," říkal před lety. A nebyla to fráze. V rozhovorech opakovaně mluvil o tom, co pro něj ostravský klub znamená. Když se po letech vrátil do jeho vedení, přiznával, že ačkoliv kdysi tvrdil, že nechce být fotbalovým funkcionářem, vztah k Baníku byl silnější. Platil za hodně náročného šéfa, který byl ale přitom také velmi kamarádský.
Pak přišla nejtěžší bitva.
Mikloško několik let bojoval s rakovinou. Přesto ještě dlouho pracoval, zůstával aktivní a snažil se žít naplno. Na konci roku 2024 dokonce oznámil, že se rozhodl ukončit chemoterapii, protože chtěl co nejvíce normálně žít.
Ještě letos v únoru mu fanoušci West Hamu vzdali hold obrovským choreem. Ještě v posledních měsících pracoval pro Baník. Ještě před pár měsíci byl mužem, který se snažil pomáhat klubu svého srdce. Tentokrát už ale svůj největší zápas vyhrát nedokázal. Luděk Mikloško odešel. Zůstane po něm ovšem odkaz, který žádná nemoc ani čas vzít nemohou.
Zůstane Baníku.
Zůstane West Hamu, který jeho památku uctí před úterním výkopem třetího kola Carabao Cupu proti Fulhamu.
Zůstane českému fotbalu.
A hlavně zůstane v paměti všech, kteří ho někdy viděli stát mezi třemi tyčemi. Jako obrovského brankáře, který dokázal chytit téměř všechno. Jako "Luda", kterému v Londýně zpívali jeho vlastní chorál. A jako člověka, který se po všech těch letech, zápasech, triumfech i těžkých chvílích nakonec vrátil na své místo.
Do Ostravy.
Do Baníku.
Domů.